ECLI:CZ:NSS:2016:3.AS.77.2016:17
sp. zn. 3 As 77/2016 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce: Mgr. Ing. L
V, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním
právu 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2016, č. j. MPSV-2016/5113-913, a ze dne 8. 1.
2016, č. j. MPSV-2016/5098-913, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2016, č. j. 2 Ad 13/2016 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále „krajský soud“)
se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2016,
č. j. MPSV-2016/5113-913, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce
České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2015,
č. j. 98678/2015/CBU, a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, jímž nebyl stěžovateli přiznán
doplatek na bydlení. Toutéž žalobou se stěžovatel domáhal také zrušení rozhodnutí
ze dne 8. 1. 2016, č. j. MPSV-2016/5098-913, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání
proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích
ze dne 29. 9. 2015, č. j. 98670/2015/CBU, a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, jímž rovněž
nebyl stěžovateli přiznán příspěvek na živobytí.
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích
Společně se žalobou požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel splňuje podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, avšak v jeho případě není ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně
jeho práv. Nebyly tak splněny obě kumulativní podmínky pro ustanovení zástupce podle §35
odst. 8 soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), proto krajský soud návrh stěžovatele
na ustanovení zástupce zamítl. Zohlednil především skutečnost, že žaloba podaná stěžovatelem
je úplná a splňuje veškeré náležitosti požadované zákonem, stěžovatel se v problematice orientuje
a je schopen samostatně hájit své zájmy.
Kasační stížnost
Kasační stížností napadá stěžovatel usnesení krajského soudu z důvodu podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že ustanovení zástupce není
v projednávané věci třeba k ochraně jeho práv. Soud se podle něj měl zabývat jeho tvrzeními
obsaženými v návrhu na ustanovení zástupce, zejména poukazem na složitost projednávané věci
a její význam pro další život stěžovatele a jeho „nulové zkušenosti“ se soudním řízením.
Opomenutím těchto hledisek soud podle názoru stěžovatele porušil zásadu rovnosti účastníků
a též čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel odkazuje ohledně hledisek,
z nichž má soud posuzovat potřebnost ustanovení zástupce na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 – 45, publikovaný pod č. 492/2005 Sb. NSS
(všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Stěžovatel též poukazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž soudy mají
aplikovat a interpretovat i podústavní právo pohledem ochrany základních práv a svobod. Nelze
vycházet pouze z úvahy, že žaloba byla podána v perfektním stavu. Navrhuje proto kasační
stížností napadené usnesení krajského soudu zrušit.
Posouzení Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek
řízení. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti (§102 s. ř. s.).
V kasační stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, v případě kasačních stížností
směřujících proti usnesením krajských soudů o neustanovení zástupce se obecně nevybírá soudní
poplatek za řízení o takových kasačních stížnostech a zároveň se v řízení o těchto kasačních
stížnostech nevyžaduje splnění podmínky povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti
(§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost je tedy věcně projednatelná.
Následně posoudil kasační stížnost v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím
rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení §109
odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2012 došlo novelou soudního
řádu správního (zákonem č. 303/2011 Sb.) ke zpřísnění podmínek pro ustanovování zástupce
a zúžení této možnosti na případy vskutku závažné jak z hlediska svého dopadu na účastníka, tak
i z hlediska právní náročnosti věci. Zatímco dříve postačovalo prokázat potřebnost ustanovení
zástupce k ochraně práv účastníka, nyní musí být toto ustanovení nezbytně třeba. Více než dříve
tedy bude ustanovení zástupce na základě žádosti účastníka řízení institutem výjimečným
(srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2013, č. j. 3 As 76/2013 – 21.)
Zároveň podle judikatury Nejvyššího správního soudu institut ustanovení zástupce není obecně
institutem sloužícím k zajištění zastoupení nemajetných účastníků řízení bez právnického
vzdělání, nýbrž institutem, jenž má být využit až v případě, kdy nemajetný účastník, bez ohledu
na své vzdělání, není způsobilý bránit svá práva před soudem sám. Soud tedy při rozhodování
o žádosti o ustanovení zástupce zvažuje, nakolik je stěžovatel sám způsobilý se před soudem
hájit. Přitom přihlíží k charakteru projednávané věci, k osobnostním poměrům stěžovatele
a k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí účastníka řízení
o jeho právech v soudním řízení a vůbec o právních poměrech v České republice
(srovnej například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011,
č. j. 1 As 51/2011 - 135, ze dne 28. 8. 2013, č. j. 3 As 76/2013 - 21, ze dne 5. 1. 2012,
č. j. 9 Ans 12/2011 – 18, nebo ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 As 84/2015 – 14).
V posuzované věci ze spisu krajského soudu zdejší soud zjistil, že důvodem
pro nepřiznání příspěvku na živobytí v případech, napadených žalobou u krajského soudu, bylo
to, že stěžovatel nedoložil všechny rozhodné podklady pro posouzení nároku na tento příspěvek.
Jeho žádosti o uvedený příspěvek tedy byly zamítnuty podle 49 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb.,
o pomoci v hmotné nouzi. Zdejší soud již v tomto kontextu nesdílí stěžovatelův názor o právní
složitost sporu, jehož jádrem je zjevně posouzení skutkových okolností správního řízení, nikoliv
komplikované právní otázky. Kromě toho nemůže přehlédnout, že stěžovatelem podaná žaloba
je způsobilá k projednání správním soudem, obsahuje i odkazy na judikaturu a relevantní zákonná
ustanovení, včetně argumentace zpochybňující důvody zamítnutí žádosti stěžovatele o příspěvek
na bydlení. S ohledem na úroveň formulace podané žaloby, svědčící o dobré stěžovatelově
orientaci stěžovatele v právním řádu České republiky, se také Nejvyšší správní soud nedomnívá,
že by k ochraně stěžovatelových práv v soudním řízení před krajským soudem bylo nezbytně třeba
zastoupení ustanoveným advokátem. Odkazuje-li stěžovatel na své nulové zkušenosti se soudním
řízením, je vhodné připomenout, že Nejvyšší správní soud v současné době eviduje 21
(skončených i neskončených) řízení, v nichž stěžovatel vystupuje v obdobných věcech jako
žalobce. Nepochybně tedy již má jisté zkušenosti s řízeními před správními soudy a jeho námitka
se tak v uvedené části jeví jako nepřípadná.
Nejvyšší správní soud tedy, po posouzení stěžovatelových kasačních námitek, dospěl
k závěru, že krajský soud posoudil existenci podmínek pro ustanovení zástupce v posuzované
věci správně. Kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tak není dán. Nejvyšší správní soud
proto posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou a jako takovou ji podle §110 odst. 1 věta druhá
s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60
odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu