ECLI:CZ:NSS:2016:3.AS.92.2016:21
sp. zn. 3 As 92/2016 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
osobních údajů, se sídlem Praha 7, Pplk. Sochora 27, proti rozhodnutí předsedy žalovaného
ze dne 7. 11. 2012, č. j. INSP1-4652/11-70, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, č. j. 6 A 5/2013 - 76, o návrhu žalobce na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 13. 4. 2016,
č. j. 6 A 5/2013-76, zčásti odmítl a zčásti zamítl žalobu proti rozhodnutí předsedy žalovaného
ze dne 7. 11. 2012, č. j. INSP1-4652/11-70, kterým bylo mimo jiné částečně potvrzeno opatření
k nápravě specifikované žalovaným v kontrolním protokole, podle něhož je žalobce povinen
zlikvidovat osobní údaje konkrétních osob uchovávaných pro účely jejich identifikace
prostřednictvím vzorků DNA.
Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále „stěžovatel“) včasnou kasační stížností
a současně s ní požádal o přiznání odkladného účinku ve smyslu ustanovení §107 zákona
č.150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s“). Uvedený návrh stěžovatel odůvodnil
zejména tím, že nápravné opatření požadované žalovaným vede k nenávratnému zničení
uchovávaných informací s absolutní nemožností jejich obnovy v případě, kdy by soud vyhodnotil
kasační stížnost jako důvodnou. Nebyl-li by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán,
musel by stěžovatel přistoupit k likvidaci vzorků a řízení o kasační stížnosti by tak již nebylo
účelné. Z uvedeného dle stěžovatele vyplývá, že nepřiznání odkladného účinku by pro něj
znamenalo nepoměrně vetší újmu spočívající v zásahu do výkonu jeho činnosti a veřejného
zájmu na odhalování trestné činnosti. Poznamenal také, že sporné osobní údaje jsou v současné
době blokovány.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stručně vyjádřil
a podotkl, že přiznání odkladného účinku považuje za důvodné. Byť má za to, že v řízení
postupoval v souladu s právními předpisy, nemá díky skutečnosti, že stěžovatel sporné údaje
v databázi vzorků DNA blokuje, proti přiznání odkladného účinku námitek.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se přitom užije
přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Z obsahu posuzovaného návrhu je zřejmé, že primárním důvodem pro přiznání
odkladného účinku je obava stěžovatele z důsledků, které by mohly být respektováním
napadeného rozsudku způsobeny. V daném případě se jedná o likvidaci vzorků DNA,
které by již nemohly být obnoveny. Nejvyšší správní soud má za to, že tyto důsledky požadované
přiznání odkladného účinku odůvodňují. V opačném případě by totiž stěžovatel musel
postupovat v souladu s právním názorem městského soudu, respektive žalovaného, a nezbylo
by mu, než sporné vzorky DNA zlikvidovat. Obecně vzato však nelze vyloučit revizi názoru
městského soudu a postup žalovaného může být shledán nesprávným. Za takové situace
by nicméně nebyla jediná možnost, jak nesprávný postup zvrátit – stěžovatel by již sporné vzorky
DNA zlikvidoval – a předmět sporu by tím fakticky odpadl. Přezkum kasační stížnosti by se tím
dostal toliko do roviny akademického cvičení, přičemž účelu právních předpisů souvisejících
s činností policie by již nebylo možno dosáhnout. Důvodem přiznání odkladného účinku
je tak především snaha zabránit nevratným krokům, po nichž by již nebylo rozhodování
kasačního soudu dostatečně účinné (přiměřeně srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne
13. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 581/06). Nelze rovněž opomenout, že s přiznáním odkladného
účinku souhlasí i druhá strana sporu, přičemž odkladný účinek byl usnesením městského soudu
ze dne 12. 9. 2013, č. j. 6 A 5/2013 – 69, přiznán již správní žalobě. Právní účinky napadeného
rozhodnutí budou tudíž sistovány i po přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Ze skutkových okolností je rovněž zřejmé, že přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti nemůže jiným osobám vzniknout žádná újma, neboť sporné osobní údaje jsou
v databázi blokovány. Ze stejných důvodů nemůže být přiznání odkladného účinku ani v rozporu
s veřejným zájmem.
Nakonec je vhodné zdůraznit, že „[r]ozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě a o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné povahy a nelze v nich předjímat
rozhodnutí o věci samé. Proto nelze při rozhodování podle §73 odst. 2 a §107 s. ř. s. vždy učinit jednoznačný
(konečný) závěr, že správní rozhodnutí má za následek újmu pro žalobce či stěžovatele“ (blíže k tomu
v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76). Nejvyšší
správní soud proto ani v tomto rozhodnutí žádným způsobem nepředjímá rozhodnutí ve věci.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud rozhodl podle §107 ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. tak, že kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku městského soudu přiznal
odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu