ECLI:CZ:NSS:2016:3.AZS.16.2016:41
sp. zn. 3 Azs 16/2016 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: R. I.,
zastoupeného Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem nám. 28. října 1898/9, Brno,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2015, č. j. OAM-199/ZA-ZA 14-P15-2015, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2016,
č. j. 33 Az 14/2015 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen stěžovatel)v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 18. 5. 2015. Uvedeným správním rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní
ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Krajský soud dospěl po posouzení věci k závěru, že napadené správní rozhodnutí
je zákonné v rozsahu celého svého výroku a u stěžovatele nebyly zjištěny žádné azylově
relevantní důvody pro vyhovění jeho žádosti.
Kasační stížnost podal stěžovatel z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písmeno
a) a d) s. ř. s., konkrétně pro nesprávné posouzení právní otázky splnění podmínek pro udělení
mezinárodní ochrany a pro nedostatečné zjištění skutkového stavu. Stěžovatel má za to,
že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve formě tzv. doplňkové ochrany. Pokud
by tato nebyla udělena, musel by se vrátit do země původu, čímž by došlo k porušení několika
mezinárodních závazků České republiky. Konkrétně by bylo porušeno jeho právo na ochranu
soukromého a rodinného života, neboť má v České republice družku a dítě, přičemž oba mají
české občanství, jednak též k porušení Úmluvy o právech dítěte, neboť návratem stěžovatele
na Ukrajinu by došlo k narušení rodičovských vazeb. V čem spatřuje přijatelnost kasační stížnosti,
stěžovatel neuvedl. Závěrem navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému
soudu k dalšímu řízení.
Podle §104 a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
Důvody nepřijatelnosti vymezil Nejvyšší správní soud příkladmo ve své judikatuře.
Podle rozsudku ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 přesahem vlastních zájmů stěžovatele
je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu
případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto
nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu
a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
V projednávané věci Nejvyšší správní soud žádnou skutečnost, jež by svým významem
mohla významně přesahovat vlastní zájmy nestěžovatele, nezjistil, stěžovatel sám ostatně žádné
takové skutečnosti ve své kasační stížnosti ani neoznačil. Odkazuje-li ve svém podání
na mezinárodní závazky České republiky při ochraně soukromého a rodinného života
a při ochraně práv dítěte v souvislosti se svým možným nuceným vycestováním z území České
republiky, pak je třeba jen podotknout, že otázky s tím spojené jsou primárně řešeny v jiných
řízeních (o pobytu či o správním vyhoštění), s řízením o poskytnutí mezinárodní ochrany nemají
bezprostřední souvislost. Důvodem přijatelnosti kasační stížnosti tedy být nemohou.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že se kasační stížnost
podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítá pro nepřijatelnost.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u přípustné opravné prostředky (§53 odst.
3 s. ř. s.).
V Brně dne 4. května 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu