ECLI:CZ:NSS:2016:3.AZS.237.2016:30
sp. zn. 3 Azs 237/2016 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: P. N. B.,
zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 834/8, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2,
v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2016,
č. j. 1 A 68/2016 – 25, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2016, č. j. 1 A 68/2016 – 25, zrušil
rozhodnutí žalované (dále jen „stěžovatelka“) ze dne 15. 8. 2016, č. j. CPR-12686-2/ČJ-2016-
930310-C235, a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutím žalované bylo zamítnuto odvolání
žalobkyně proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města
Prahy ze dne 15. 4. 2016, č. j. KRPA-94922-61/ČJ-2015-000022. Tímto rozhodnutím bylo
žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 9 a písm. c) bodu 2
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a doba, po kterou jí nelze
umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena v délce 1 roku. Současně
s tím jí byla v souladu s §118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování
z území České republiky do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelka zdůvodnila
(s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49) reálnou hrozbou vzniku nežádoucího stavu v podobě existence dvou
odlišných správních rozhodnutí v téže věci, což dle stěžovatelky představuje nepoměrně větší
újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám.
Zde stěžovatelka zdůraznila, že přiznání odkladného účinku nemůže negativně zasáhnout do práv
žalobkyně, neboť sistací účinků napadeného rozsudku se automaticky aktivuje odkladný účinek
správní žaloby. Veřejný zájem pak v daném případě stěžovatelka spatřuje v potřebě předcházet
případné existenci vedle sebe stojících a přitom v principu opačných rozhodnutí, která s sebou
nutně nesou negativní dopad na právní jistotu účastníků řízení.
Žalobkyně se k žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
Podle §107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační stížnost odkladný
účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně
užije ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh
žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Správní soudnictví obecně slouží zejména k ochraně veřejných subjektivních práv
a institut odkladného účinku žaloby i kasační stížnosti má primárně poskytovat ochranu žalobci
(jako účastníku řízení před správním orgánem) před výkonem napadeného rozhodnutí. V zájmu
zachování zásady rovnosti v řízení před soudem však Nejvyšší správní soud judikoval,
že ani správnímu orgánu nelze odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Vznik nepoměrně větší újmy na straně správního orgánu však bude z logiky věci
mnohem méně častý než na straně žalobce.
Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v případě, kdy návrh
podává žalovaný správní orgán, se zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.
Dle rozhodnutí ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49 (publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS)
platí, že „[s] ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy
o nenahraditelné újmě.“ Za ojedinělé případy pak lze považovat situace, kdy by nepřiznání
odkladného účinku způsobilo závažné důsledky. Jako příklad závažných důsledků respektování
soudního rozhodnutí uvádí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném
rozhodnutí: „vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod.“
Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost, jako
mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako
na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
První podmínkou je prokázání vzniku nepoměrně větší újmy, které leží na stěžovateli.
Ten musí dostatečně konkrétně onu nepoměrně větší újmu, která mu vznikne nepřiznáním
odkladného účinku, vymezit. Bylo tedy na Nejvyšším správním soudu, aby posoudil,
zda stěžovatelkou tvrzená újma dosahuje intenzity nepoměrně větší újmy a zda případné následky
nepřiznání odkladného účinku by byly srovnatelné s následky uvedenými v citovaném rozhodnutí
rozšířeného senátu.
V posuzovaném případě spatřuje stěžovatelka nepoměrně větší újmu v reálné hrozbě
vzniku nežádoucího stavu v podobě existence dvou odlišných správních rozhodnutí v téže věci,
pokud by v řízení pokračovala a řídila se přitom závazným právním názorem městského soudu.
Je pravdou, že odlišný právní názor na posuzovanou otázku sám o sobě neopravňuje
správní orgán ve věci nekonat a tato jeho povinnost není důvodem pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Závazný názor městského soudu je nutno do doby, než bude eventuelně
rozhodnutí městského soudu zrušeno, považovat za správný. Dodržením závazného právního
názoru nemůže stěžovatelce vzniknout v podstatě žádná újma, a už vůbec ne újma dosahující
intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud nepopírá, že v případě zrušení rozsudku městského soudu
Nejvyšším správním soudem na základě podané kasační stížnosti dojde k „obživnutí“ městským
soudem zrušeného rozhodnutí stěžovatelky. Jelikož mezitím může dojít k vydání nového
správního rozhodnutí na základě do té doby platného rozsudku městského soudu, může nastat
situace, kdy vedle sebe budou existovat dvě správní rozhodnutí v téže věci. To však samo o sobě
není důvodem pro přiznání odkladného účinku, neboť takto případně nastalá situace je
prostředky správního práva řešitelná.
Jelikož stěžovatelka neprokázala, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
pro ni znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, soud se již nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Stěžovatelka tedy neprokázala existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku
stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační
stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2016
Mgr. Radovan Havelec v. r.
předseda senátu