ECLI:CZ:NSS:2016:3.AZS.34.2016:33
sp. zn. 3 Azs 34/2016 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce H. Q. D.,
narozeného dne 8. 8. 1968, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem
zastoupeného Mgr. Ivo Žižkovským, advokátem se sídlem Plzeň, Martinská 10, proti žalované
Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů
1634/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30.
12. 2015, č. j. 30 A 149/2014 - 67, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 25. 11. 2014, č. j. MV-160197-3/SO-2013, bylo zamítnuto
odvolání žalobce a potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. 11. 2013,
č. j. OAM-2360-8/ZR-2013, kterým byla zrušena platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu
na území České republiky podle §77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů. Žalobce se proti rozhodnutí žalované
bránil správní žalobou, kterou Krajský soud v Plzni neshledal důvodnou a podle §78 odst. 7
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ji zamítl.
Žalobce (dále „stěžovatel“) podal k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost,
ke které připojil i návrh na přiznání odkladného účinku dle §107 s. ř. s. Odůvodnil jej tím,
že následky napadeného rozsudku pro něj představují vážnou újmu, kterou spatřuje v nutnosti
opustit území České republiky. Stěžovatel má za to, že díky tomuto stavu se nebude moci
domáhat svých práv. Doplnil také, že by se nerad dostal do situace, kdy bude na území
České republiky pobývat nelegálně.
Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřila
dne 21. 3. 2016. Nesouhlasí s názorem, že by napadený rozsudek představoval újmu ve smyslu
ustanovení §73 s. ř. s. Domnívá se, že stěžovatel tvrzený vznik újmy neprokázal a dostatečně
jej neindividualizoval. Upozorňuje také na mimořádnost institutu odkladného účinku a dodává,
že prakticky zanedbatelný je rovněž potenciální zásah do stěžovatelova soukromého a rodinného
života. Závěrem poukazuje na specifika řízení o kasační stížnosti.
Nejvyššímu správnímu soudu ze spisu krajského soudu vyplynulo, že stěžovatel se snažil
odkladného účinku dosáhnout již v řízení o správní žalobě. Krajský soud však usnesením
ze dne 21. 1. 2015, č. j. 30 A 149/2014 – 53, uvedený návrh zamítl a odkladný účinek žalobě
nepřiznal. Účinky spojené s právní mocí a vykonatelností přezkoumávaného správního
rozhodnutí tedy nastaly již před samotným zahájením řízení o žalobě u krajského soudu
a v soudním řízení sistovány nebyly (srovnej a contrario §73 odst. 3 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti může podle přiměřeně (§120 s. ř. s.)
aplikovaného ustanovení §73 s. ř. s. přiznat kasační stížnosti odkladný účinek tehdy, pokud
by výkon rozhodnutí případně jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Z hlediska procesního se přitom jedná o zcela odlišnou situaci, než je tomu v řízení
o žalobě. Stěžovatel kasační stížností napadá rozhodnutí krajského soudu (srov. §102 s. ř. s.),
odkladný účinek kasační stížnosti proto může znamenat toliko odklad vykonatelnosti napadeného
rozsudku krajského soudu o zamítnutí žaloby. Eventuálně přiznaný odkladný účinek kasační
stížnosti tedy nemůže ovlivnit stále trvající právní účinky správního rozhodnutí. Stěžovatel
přitom požaduje přiznání odkladného účinku právě z obav před stavem, který vznikl tím, že mu
bylo povolení k trvalému pobytu zrušeno (povinnost vycestovat z území České republiky).
Vzhledem k výše uvedenému je však zřejmé, že ani případný odkladný účinek kasační stížnosti
nemůže žádným způsobem ovlivnit právní důsledky správního rozhodnutí, a v tomto kontextu
ani napadený rozsudek krajského soudu nemůže pro stěžovatele představovat újmu ve smyslu
ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů neshledal, že by účinky napadeného
rozsudku mohly pro stěžovatele znamenat újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., a proto návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2016
Mgr. Radovan Havelec v. r.
předseda senátu