ECLI:CZ:NSS:2016:3.AZS.65.2016:32
sp. zn. 3 Azs 65/2016 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: O. Z.,
zastoupeného Mgr. Filipem Schmidtem, advokátem se sídlem Helénská 1799/4, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2015, č. j. OAM-282/LE-BE02-LE22-2014, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 3. 2016,
č. j. 29 Az 11/2015 – 84,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu Mgr. Filipu Schmidtovi se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4.114 Kč. Tato částka
bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce
od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 11. 3. 2016. Tímto rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle §12,
§13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Krajský soud při posouzení věci vycházel z následujícího skutkového stavu:
Žalobce pochází z Ž. o. U. Zemi původu opustil již v roce 1992, kdy odjel do České republiky za
prací. Od roku 1997 žije ve společné domácnosti s družkou, které pomáhal s výchovou dcery do
její zletilosti. Před odchodem z vlasti neměl žádné problémy kvůli své rase, náboženství,
národnosti či z jiných důvodů. Od roku 2008 se zdržuje na území České republiky bez platného
víza, od roku 2011 i bez platného cestovního dokladu. Dne 25. 7. 2013 mu bylo vydáno
rozhodnutí o správním vyhoštění, žádost o udělení mezinárodní ochrany podal dne 22. 12. 2014.
Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce nesplňuje
podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, neboť nebyl naplněn žádný z důvodů uvedených
v zákoně o azylu. Za takový důvod neuznal ani jeho tvrzení o tom, že mu po návratu na Ukrajinu
hrozí odvod do armády a nasazení do bojů na východní Ukrajině. Stejně tak nepovažoval
za důvod hodný zvláštního zřetele jeho dlouholeté soužití s družkou, neboť tuto situaci mohl
v minulosti řešit pomocí institutů zákona o pobytu cizinců. Žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany s ohledem na výše uvedené okolnosti považoval za účelovou, podanou
s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění. Rozhodnutí žalovaného proto posoudil jako zákonné.
V kasační stížnosti uplatnil žalobce (dále jen stěžovatel) z důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítal, že správní orgán i soud nesprávně posoudily
aktuální situaci na Ukrajině a obavy z narukování do armády kvůli probíhajícímu konfliktu.
Dle jeho názoru je odmítání vojenské služby či účasti v bojích relevantní skutečností pro udělení
mezinárodní ochrany, pokud je spojeno s přesvědčením žadatele. Brance je také možno
považovat za sociální skupinu, která na jedné straně čelí tvrdým postihům ze strany státních
orgánů za nenastoupení vojenské služby, na straně druhé jsou v ohrožení teroristických skupin,
pokud tak učiní. Závěr krajského soudu, že obavy z boje nemohou být důvodem k udělení
mezinárodní ochrany, respektive že při posuzování této otázky nejsou vůbec relevantní, tak
podle stěžovatele neobstojí. Za nesprávné považoval také posouzení humanitárních hledisek
žádosti, zejména rodinného života na území České republiky. Družka stěžovatele je invalidní
ve druhém stupni a je na něm finančně i citově závislá. Rodinný život tak nelze realizovat jinde
než v České republice a nuceným vycestováním stěžovatele by došlo k násilnému přetrhání
dlouhodobých rodinných vazeb. Rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany tak dochází
k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje stěžovatel v zásadním pochybení krajského soudu,
které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O takové pochybení se jedná
tehdy, pokud krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu,
případně tehdy, pokud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného a procesního
práva. Stěžovatel má za to, že v jeho případě jsou dány oba důvody. Navrhl proto,
aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přezkoumat napadený rozsudek věcně,
musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.
Podle §104a odst. 1 s. ř. s., jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 29
přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě
ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné
vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
Podle téhož rozsudku mohou být důvodem přijatelnosti i případy pochybení uvedené
stěžovatelem v jeho kasační stížnosti.
Po posouzení věci však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek
žádnými, natož hrubými vadami zásadního charakteru, které by měly obecný dopad
a odůvodňovaly tak přijetí kasační stížnosti, netrpí. Krajský soud se ve svém rozsudku pečlivě
vypořádal se všemi uplatněnými námitkami včetně otázek vojenského konfliktu na východě
Ukrajiny i dopadu do rodinného života stěžovatele. Samotný nesouhlas stěžovatele s tímto
posouzením zajisté přijatelnost kasační stížnosti nezakládá. Nejvyšší správní soud přitom nesdílí
názor stěžovatele, že krajský soud nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího správního
soudu k těmto otázkám, neboť teze, které stěžovatel z těchto rozsudků ve své kasační stížnosti
citoval, na jeho situaci tak, jak byla popsána výše, zjevně nedopadají, navíc není ani zřejmé,
pod který z azylově relevantních důvodů uvedených v ustanovení §12 – 14b zákona o azylu
by měly být důvody uváděné stěžovatelem podřazeny. Žádné hrubé pochybení při výkladu
hmotného či procesního práva ze strany krajského soudu tak nelze dovodit.
Za této situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §104a odst. 1 s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Ustanovený zástupce stěžovatele učinil ve věci jeden úkon právní služby,
za nějž mu náleží odměna podle §9 odst. 3 písm. d) ve spojení s §7 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši
3.100 Kč. K tomuto úkonu se přiznává náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 3 cit. vyhl.
ve výši 300 Kč, úhrnem tedy 3.400 Kč. Vzhledem k tomu, že ustanovený advokát je plátcem daně
z přidané hodnoty, navyšuje se uvedená částka podle §57 odst. 2 s. ř. s. o DPH ve výši 21 %.
Celkově tak náleží k výplatě 4.114 Kč. Uvedená částka bude jmenovanému vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.
Náklady zastoupení stěžovatele nese stát (§60 odst. 4 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 13. července 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu