ECLI:CZ:NSS:2016:4.ADS.51.2016:29
sp. zn. 4 Ads 51/2016 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: L. K., zast. JUDr.
Pavlem Kiršnerem, advokátem, se sídlem V Holešovičkách 1579/24, Praha 8, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2015, č. j. 42 Ad
42/2013 - 67,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu JUDr. Pavlu Kiršnerovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 1.300 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Úřad práce České republiky - Krajská pobočka v Příbrami, Kontaktní pracoviště Kladno,
rozhodnutím ze dne 23. 5. 2012, č. j. MPSV-UP/856085/12/AIS-ZDP, podle §9 až 12 a §14
zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“), a podle
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
nepřiznal žalobci příspěvek na zvláštní pomůcku - motorové vozidlo s odůvodněním, že podle
posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Kladno ze dne 28. 4. 2012 nejde o osobu, která
má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální
retardaci ve smyslu §9 odst. 1 až 4 zákona č. 329/2011 Sb.
Rozhodnutím ze dne ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. SZ/6611/2012/9S-SČK, č. j. MPSV-
UM/9142/12/9S-SČK, žalovaný podle §90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání a uvedené
prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání žalovaný uvedl, že
v odvolacím řízení požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále
jen „posudková komise“) o posouzení zdravotního stavu žalobce a o vypracování posudku.
Podle závěru posudku posudkové komise ze dne 1. 8. 2012 nebyl žalobce k datu vydání
napadeného rozhodnutí osobou, která má ve smyslu §9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb.
těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci
charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. U žalobce totiž nešlo o těžkou vadu
nosného (pohybového) ústrojí uvedenou v části I. bodu 1 písm. a), b), d) až i) přílohy k zákonu
č. 329/2011 Sb. ani o těžké mentální postižení uvedené v části I. bodu 4 písm. b) téže přílohy.
Posudková komise přitom vycházela ze zdravotní dokumentace ošetřující lékařky žalobce
i z dalších lékařských zpráv, přezkoumala posudkový závěr Okresní správy sociálního
zabezpečení Kladno, potvrdila jeho správnost a po zvážení všech skutečností konstatovala,
že se u posuzované osoby nenachází takové zdravotní postižení, které by splňovalo kritéria
odůvodňující poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla. Z těchto důvodů žalovaný
neshledal v rozhodnutí prvního stupně žádné pochybení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2015, č. j. 42 Ad 42/2013 - 67, zamítl
žalobu proti uvedenému rozhodnutí o odvolání. V odůvodnění rozsudku soud nejprve shrnul
závěry posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Kladno ze dne 28. 4. 2012 a posudku
posudkové komise ze dne 1. 8. 2012, podle nichž žalobce netrpí zdravotními postiženími
odůvodňujícími poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla. Jelikož žalobce proti
těmto posudkovým závěrům v žalobě brojil, doplnil soud dokazování o posudek MUDr. Juraje
Ševčíka, soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví všeobecné a posudkové lékařství, ze dne
16. 9. 2015. V tomto znaleckém posudku, který posoudil zdravotní stav žalobce na základě úplné
zdravotní dokumentace, se uvádí, že žalobce má po mozkové příhodě problémy s pravostranným
postižením končetin a že toto jeho postižení je bezesporu těžké. Podle soudního znalce však
nešlo o těžkou poruchu pohyblivosti všech tří funkčních celků pohybového ústrojí. Z předložené
zdravotnické dokumentace i z výčtu zdravotních postižení žalobce dospěl znalec k závěru,
že se v posuzovaném případě nejednalo o těžkou vadu nosného (pohybového) ústrojí uvedenou
v části I. bodu 1 písm. a), b), d) až i) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. a že posudky
okresní správy sociálního zabezpečení i posudkové komise byly zcela správné. Soud nezjistil,
že by správní orgány bagatelizovaly zdravotní stav žalobce nebo ho označovaly za krátkodobý.
Podle závěru soudu žalobce podmínky pro přiznání požadovaného příspěvku nesplnil.
Žalobní námitku, podle níž žalovaný nepřihlédl k podkladům, které svědčí ve prospěch
žalobce, soud označil za opožděnou. Nad rámec tohoto závěru uvedl, že žalobce měl zřejmě
na mysli lékařskou zprávu MUDr. A. F., která však podle znaleckého posudku nehodnotila
zdravotní stav žalobce v souvislosti s taxativně stanovenými postiženími, pro něž lze příspěvek na
zvláštní pomůcku přiznat. Soud se nezabýval ani opožděnou námitkou, že zdravotní stav žalobce
nelze posuzovat jen podle přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., neboť tento výčet není taxativní.
Uvedenou námitku totiž žalobce poprvé uvedl až v replice k vyjádření žalovaného a upřesnil ji při
závěrečném soudním jednání.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonem stanovené lhůtě
kasační stížnost.
V ní stěžovatel namítl, že podle §9 odst. 1 a 2 zákona č. 329/2011 Sb. má nárok
na příspěvek na zvláštní pomůcku též osoba s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí
charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Zdravotní postižení charakteru
dlouhodobě nepříznivého stavu odůvodňující přiznání tohoto příspěvku jsou uvedena v příloze
k zákonu č. 329/2011 Sb., jak vyplývá z jeho §9 odst. 4. Krajský soud a správní orgány obou
stupňů však mylně vycházely z toho, že výčet zdravotních postižení uvedený v části I. bodu 1
písm. a), b), d) až i) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. má taxativní charakter. Tomuto závěru
neodpovídá jazykový výklad zkoumaného ustanovení. Zákon č. 329/2011 Sb. totiž stanoví,
že pro nárok na předmětnou dávku je nutno splnit podmínku postižení charakteru dlouhodobě
nepříznivého stavu. Synonymy slova „charakter“ v užitém významu jsou podle slovníku cizích
slov výrazy „povaha“, „typ“, „ráz“, z čehož vyplývá, že nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku
má ten, kdo trpí nemocemi stejného typu, rázu či povahy jako u zdravotních postižení uvedených
v části I. bodu 1 písm. a), b), d) až i) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. Pojem „dlouhodobě
nepříznivý stav“ definuje §9 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb. jako nepříznivý zdravotní stav,
který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok. Stěžovatel uvedl,
že jeho zdravotní obtíže nepochybně mají charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu,
což vyplývá z jeho zdravotní dokumentace a zejména ze zprávy specialisty z oboru neurologie.
Stejný závěr lze dovodit i z výslechu znalce MUDr. Juraje Ševčíka při jednání soudu, který
na otázku zástupce stěžovatele uvedl, že pokud by nepřihlížel k příloze k zákonu č. 329/2011 Sb.,
považoval by stěžovatele za osobu s těžkou pohybovou vadou. Stěžovatel uzavřel, že výčet
zdravotních postižení uvedený v této příloze není možné chápat jako taxativní, že je osobou
s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a že má proto nárok na příspěvek na zvláštní
pomůcku.
Stěžovatel dále namítl, že ustanovený soudní znalec vycházel při vypracování znaleckého
posudku jen z listinných podkladů, aniž by ho podrobil zdravotní prohlídce. Stejným způsobem
přitom bylo postupováno i v řízení před správními orgány obou stupňů.
Vzhledem k těmto skutečnostem stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje rozsudek krajského soudu
za věcně správný a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“),
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle první kasační námitky jsou zdravotní postižení stěžovatele charakteru dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, která zakládají nárok na příspěvek na pořízení motorového
vozidla, i když nejsou uvedena v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb., neboť ta v části I. bodu 1
písm. a), b, d) až i) neobsahuje taxativní výčet vad nosného nebo pohybového ústrojí
odůvodňujících přiznání této dávky. Stejnou námitkou uplatněnou v řízení o žalobě se krajský
soud odmítl zabývat, neboť podle jeho názoru byla poprvé uvedena až v replice k vyjádření
žalovaného a upřesněna při soudním jednání, a tudíž byla podána opožděně.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o důvody, které stěžovatel
neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl, přičemž toto
ustanovení dopadá i na případy, kdy stěžovatel v řízení před krajským soudem námitku uplatnil
až po uplynutí lhůty k podání žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
3. 9. 2008, č. j. 1 Afs 102/2008 - 39). V nyní posuzované věci se proto Nejvyšší správní soud
musel zabývat otázkou, zda žalobce v žalobním řízení uplatnil uvedenou námitku včas.
Podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žaloba kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 2 a 3) musí
obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Podle §71 odst. 2 s. ř. s. žalobce rozšířit žalobu
o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby, tedy do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní
zákon lhůtu jinou, jak vyplývá z §72 odst. 1 téhož zákona. Podle §75 odst. 2 věty první s. ř. s. soud
přezkoumává v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí.
V žalobě, která byla podána v poslední den zákonné dvouměsíční lhůty od obdržení
rozhodnutí o odvolání, žalobce nejprve zmínil odůvodnění tohoto správního aktu,
v němž se uvádí, že posudková komise přezkoumala posudkový závěr okresní správy sociálního
zabezpečení a dospěla ke stejnému závěru, podle něhož se u posuzovaného nenachází takové
zdravotní postižení, které by splňovalo kritéria pro poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku.
Dále žalobce uvedl, že právě závěry posudku okresní správy sociálního zabezpečení napadl
v odvolání jako nesprávné, což doložil zprávami ošetřujících lékařů. V rozhodnutí žalovaného
se neuvádí, jaký je jeho zdravotní stav, a proto znovu požádal ošetřující lékaře, aby s ohledem
na novou právní úpravu představovanou zákonem č. 329/2011 Sb. a jeho přílohami vyhotovili
lékařské zprávy. Z nich vyplývá, že dlouhodobě trpí těžkým funkčním víceetážovitým postižením
pohybového aparátu (trupu, pánve a obou dolních končetin), včetně poruchy stability
a koordinace, přičemž se jedná o trvalá postižení, u nichž není možné očekávat zlepšení. Z těchto
důvodů je osobou, která má těžkou vadu nosného a pohybového ústrojí a splňuje tak podmínky
pro poskytnutí příspěvku. Žalovaný tuto skutečnost nezjistil a neuvedl, v důsledku čehož je jeho
rozhodnutí nesprávné.
Žalobce tedy v žalobě s odkazem na lékařské zprávy namítl, že je osobou s těžkou vadou
nosného nebo pohybového ústrojí charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
a že tak splňuje zákonné podmínky pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku. Tím uvedl
právní důvod tvrzené nezákonnosti rozhodnutí žalovaného, který mohl i po uplynutí lhůty
pro podání žaloby argumentačně blíže specifikovat a rozvést, neboť takovou procesní aktivitu
žádné ustanovení soudního řádu správního neomezuje. Do takto žalobou vymezeného rámce
soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného přitom náleží i část repliky k vyjádření žalovaného,
kterou žalobce podal krajskému soudu po uplynutí lhůty po podání žaloby. V ní sice žalobce
poprvé uvedl, že v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb. nejsou taxativně vyjmenována zdravotní
postižení, která by jako jediná odůvodňovala přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku, nicméně
toto jeho tvrzení bylo zasazeno do rámce žalobního bodu, v němž poukázal na svou těžkou vadu
nosného nebo pobytového ústrojí charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
Jinými slovy řečeno, žalobce v žalobě namítl, že je osobou se zdravotními postiženími, která
podle zákona č. 329/2011 Sb. zakládají nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku, a později toliko
tento žalobní bod rozvedl o argumentaci, podle níž není rozhodující, zda jsou jeho těžké vady
nosného nebo pohybového ústrojí uvedeny v příloze k tomuto právnímu předpisu.
Tvrzení, že výčet zdravotních postižení obsažený v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb. není
taxativní, tedy tvořilo součást včas vymezeného právního důvodu nezákonnosti rozhodnutí
žalovaného, a proto bylo povinností krajského soudu se zabývat i tímto aspektem žalobního
bodu. S jeho závěrem, že poukaz žalobce na nesprávnost posuzování jeho zdravotního stavu
jen podle přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. představuje samostatnou námitku, která byla podána
opožděně, se tedy Nejvyšší správní soud neztotožňuje.
Za této situace kasační námitku, podle níž má stěžovatel zdravotní postižení charakteru
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na pořízení
motorového vozidla, přestože není výslovně obsaženo v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb.,
je nutné považovat v celé její šíři za přípustnou. Jejímu věcnému posouzení nebrání
ani skutečnost, že se krajský soud z uvedených nesprávných důvodů nezabýval tím, zda výčet
zdravotních postižení uvedených v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb. má taxativní povahu,
či nikoli. Nevypořádání tohoto tvrzení totiž představuje jen dílčí nedostatek odůvodnění
napadeného rozsudku, který se týká toliko jednoho aspektu žalobního bodu, jehož jádro spočívá
v námitce o existenci zdravotního postižení stěžovatele odůvodňujícího přiznání příspěvku
na pořízení motorového vozidla. Zmíněné pochybení tak nemá za následek nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů a postačí, když ho Nejvyšší správní soud překlene
tím, že se opomenutou dílčí otázkou uplatněné žalobní námitky bude zabývat v řízení o kasační
stížnosti.
Při posouzení uvedené stížnostní námitky Nejvyšší správní soud vycházel z následujících
ustanovení zákona č. 329/2011 Sb. Podle jeho §9 odst. 1 nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku
má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí nebo těžké sluchové postižení anebo těžké
zrakové postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání
tohoto příspěvku. Podle §9 odst. 2 nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení
motorového vozidla má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo
hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav
nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Podle §9 odst. 3 za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely
tohoto zákona považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle
než 1 rok. Podle §9 odst. 4 zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny
v příloze k tomuto zákonu.
Podle části I. bodu 4 této přílohy za zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní
pomůcku na pořízení motorového vozidla se považují
a) zdravotní postižení uvedená v bodě 1 písm. a), b), d) až i),
b) těžká nebo hluboká mentální retardace a stavy na rozhraní těžké mentální retardace.
Podle části I. bodu 1 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. za těžkou vadu nosného nebo
pohybového ústrojí se považuje též:
a) anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše,
b) funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí,
d) funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí,
e) ankylóza obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních
nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí,
f) ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin,
g) těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí
s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina,
h) disproporční poruchy růstu provázené deformitami končetin a hrudníku, pokud tělesná výška postiženého
po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm,
i) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně s krátkým pahýlem bez možnosti oprotézování nebo exatrikulace
v kyčelním kloubu.
Posouzení povahy zdravotního postižení z hlediska splnění podmínek nároku na dávku
osobám se zdravotním postižením je věcí odborně medicínskou, k níž správní orgán ani soud
nemají potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obracejí k osobám, které jimi disponují,
aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely odvolacího správního řízení o přiznání takové dávky
posuzuje zdravotní stav občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2 a §8 odst. 1 písm. e) zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
V nyní projednávané věci tak byl pro žalovaného stěžejním důkazem posudek posudkové
komise ze dne 1. 8. 2012, podle jehož závěru nebyl stěžovatel v rozhodné době osobou, která
má ve smyslu §9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb. těžkou vadu nosného nebo pohybového
ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu. U stěžovatele nešlo o těžkou vadu nosného (pohybového) ústrojí uvedenou
v písm. a), b), d) až i) bodu 1 č ásti I. přílohy k citovanému zákonu ani o těžké mentální postižení
uvedené v písm. b) bodu 4 části I. téže přílohy. Při vypracování posudku vycházela posudková
komise z posudkového spisu okresní správy sociálního zabezpečení, zdravotní dokumentace
praktické ošetřující lékařky a z ortopedických, neurologických a interních nálezů, po posouzení
těchto podkladů nenalezla u posuzované osoby takové zdravotní postižení, které by splňovalo
kritéria pro poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla, a po takto provedeném
přezkumu potvrdila posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Kladno ze dne 28. 4. 2012,
na základě něhož nebyla stěžovateli tato dávka přiznána. Uvedený posudkový závěr odůvodnila
posudková komise následujícím způsobem:
„Jednalo se o muže s artrózou nosných kloubů, s hybností kol. kl. s drásoty S 0-10-110, kyčelních
kloubů S 0-0-100. Po cévní mozkové příhodě v r. 1998 v neurol. nálezu dominuje cerebelární symptomatologie
se zhoršenou stabilitou chůze, pro kterou používá oporu 2 FH, DKK z neurol. hlediska bez motorického deficitu,
bez těžkých paréz či plegií. Páteř s vyrovnanou lordosou bederní, trny poklepově nebolestivé, paravertebrální
kontraktury v dolním bederním úseku, Lassegue bilat. 70°, palpační bolestivost SIS vlevo. Orientovaný správně,
komunikující, bez závažného duševního, mentálního či smyslového postižení.“
Krajský soud považoval za potřebné posouzení zdravotního stavu stěžovatele i v soudním
přezkumném řízení. Za tímto účelem ustanovil MUDr. Juraje Ševčíka, soudního znalce z oboru
zdravotnictví, odvětví všeobecné a posudkové lékařství, veřejné zdravotnictví. Jeho znalecký
posudek ze dne 16. 9. 2015 obsahuje následující posudkové zhodnocení:
„Z přiložené zdravotnické dokumentace, která popisuje zdravotní stav v době žádosti a v době
projednávání jeho žádosti a těsně po, se jednalo i interní polymorbiditu - jmenovitě dle lékařského nálezu interní
ambulance MUDr. J. ze dne 24. 4. 2013 - zejména hypertenzní choroba III. st. dle WHO, dobře
kontrolovanou, SSSy s přetrvávající fibrilací síní, vyrovnanou při AA léčbě, trvalá antikoagulační léčba, stav
po embolizační CMP z r. 1998 při arytmii s nevelkým reziduem závratí a pravostrannou hemiparézou v péči
NRA. Dle ortopeda MUDr. J. G. v nálezu ze dne 17. 9. 2012 trpí počínající gonartrozou, coxartrozou,
spondylartrozou, CCB syndromem, pravostrannou rhisartrozou. Popsán stav po CMP s pravostrannou
hemiparezou a expresivní afázií. Neurologické vyšetření 25. 9. 2012 MUDr. F. uvádí ve svém subj. nálezu,
kromě jiného, že stav je subj. zhoršen, ujde stěží 50 m, poté musí odpočívat pro dušnost, unaví ho i mluvení
a polykání, zhoršena stabilita chůze. Řeč zpomalená, sakkadovaná, cerebellárního charakteru. V rámci
obj. neurolog. vyšetření 25. 9. 2012 MUDr. F. uvádí: klin. neurolog. nálezu dominuje cerebelární
symptomatologie, kvadrupyramidové postižení, kvadrantová hemianopsie l.dx., stav po paréze n. VII dx. staršího
data, kognitivní funkce normální, axiální syndrom pozit., občasné orofaciální synkinezy v orofaciální oblasti
vpravo, řeč zpomalená, sakkadovaná, cerebellárního charakteru, vyrovnaná lordoza L páteře, trny poklepově
bolestivé s max. distálně LS segmentu, paravertebrálně kontraktury dist.L segmentu, Lassegue bilat. 70 st.,
palp. bol. SIS, více vlevo. Artrotická defigurace a drásoty obou kolenních kloubů, chůze s oporou 2 FH zhoršena,
ujde max. 50 m., pak musí odpočívat.“
Do diagnostického souhrnu zařadil soudní znalec tato zdravotní postižení stěžovatele:
a) Gonartrozis gravis, Coxartrozis - artróza nosních kloubů
b) Spondylartrozis deformans, Cervicokraniální a brachiální syndrom
c) Rhisartrozis l.dx.
d) Stav po cévní mozkové příhodě s pravostrannou hemiparézou
e) Ischemická choroba srdce s fibrilací síní, hypertenze III. st.
f) Hyperlipoproteinémie
g) Mírná renální insuficience při nefroskleróze
h) Chronická gastritida dlouhodobě v klidu.
V posudkovém závěru soudní znalec uvedl, že podle dostupné zdravotnické dokumentace
i uvedeného výčtu nemocí se u stěžovatele nejednalo o těžkou vadu nosného (pohybového)
ústrojí uvedenou v části I. bodu 1 písm. a), b), d) až i) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. K datu
napadeného rozhodnutí stěžovatel trpěl vadami nosného nebo pohybového ústrojí, ale jeho
zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejsou uvedena
v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb., na kterou odkazuje jeho §9 odst. 4. Na konci posudku
ze dne 16. 9. 2015 soudní znalec konstatoval, že nepřiznání příspěvku na pořízení motorového
vozidla bylo správné v kontextu zákona a vyhlášky.
Na závěry tohoto posudku odkázal soudní znalec i při výslechu před krajským soudem
s tím, že zdravotní stav stěžovatele posoudil na základě kompletních lékařských zpráv a považuje
rozhodnutí o nepřiznání příspěvku za správné. Znalec zdůraznil, že zdravotní postižení
odůvodňující přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla jsou stanovena v příslušných
ustanoveních přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. U stěžovatele se přitom evidentně nejedná
o zdravotní postižení podle části 1 bodu 1 písm. a), b) a d), což je seznatelné i pro laika.
Zdravotního postižení uvedeného pod písm. e) se týká nepohyblivost kloubů, což není případ
stěžovatele. Ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných
kloubů dolních končetin ve smyslu písm. f) představuje postižení spojené s nemocí Scheuermann.
Ani těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků
pohybového ústrojí (trupu, pánve a končetiny), jež jsou obsaženy v písm. g), nebyly u stěžovatele
shledány. Ten má totiž po mozkové příhodě problémy s pravostranným postižením končetin,
které je nutné považovat za těžké postižení, avšak nikoli za těžkou poruchu pohyblivosti všech tří
funkčních celků. V neposlední řadě je nutné dodat, že stěžovatel trpí postižením krční páteře
a ramene.
Soudní znalec se při jednání krajského soudu vyjádřil také k lékařské zprávě neuroložky
MUDr. A. F. ze dne 25. 9. 2012, v níž bylo doporučeno vyhovění žádosti o přiznání příspěvku na
pořízení motorového vozidla, neboť se u stěžovatele jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav, který spočívá v poruchách stability, řeči, koordinace a víceetážovitém postižení pohybového
aparátu, přičemž změny jsou trvalé a vzhledem ke kombinaci etiologických faktorů nelze u něho
očekávat zlepšení klinického nálezu. K tomu znalec uvedl, že zdravotní stav stěžovatele lze
skutečně označit za dlouhodobě nepříznivý s ohledem na to, že postiženími trpí déle než rok.
Lékařská zpráva MUDr. F. nicméně hodnotí zdravotní stav stěžovatele a jeho postižení páteře
velmi kulantně a komplexně, a to v souvislosti s degenerativními změnami a jeho věkem 73 let.
Konečně soudní znalec uvedl, že pokud by nepřihlížel k příloze k zákonu
č. 329/2011 Sb., tak by zdravotní postižení stěžovatele posoudil jako těžkou pohybovou vadu.
Stěžovatel však nesplňuje podmínky pro přiznání příspěvku na motorové vozidlo s ohledem
na taxativní výčet zdravotních postižení obsažených v této příloze, s nimiž toliko je spojena
možnost tuto dávku poskytnout.
Soudní znalec se tedy vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédl k veškerým
zdravotním potížím stěžovatele a své posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodnil.
Přitom náležitě vysvětlil, proč není možné zdravotní postižení stěžovatele považovat za některou
z těžkých vad nosného nebo pohybového ústrojí uvedených v části I. bodu 1 písm. a), b), d) až i)
přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., ačkoliv má stěžovatel těžkou pohybovou vadu a jeho zdravotní
stav je dlouhodobě nepříznivý. Rovněž tak se znalec dostatečně vypořádal s lékařskými zprávami
a objasnil, z jakých důvodů nelze ani na základě jejich obsahu stěžovateli přiznat příspěvek
na pořízení motorového vozidla. Na základě těchto skutečností je možné znalecký posudek
ze dne 16. 9. 2015, včetně jeho doplnění provedeného při jednání soudu, považovat za úplný,
přesvědčivý a náležitě odůvodněný, takže o jeho správnosti nemá Nejvyšší správní soud žádné
pochybnosti. Navíc ke stejnému posudkovému závěru dospěly ve svých posudcích i posudková
komise a okresní správa sociálního zabezpečení. Ostatně stěžovatel ani v kasační stížnosti
netvrdil, že by měl některé zdravotní postižení uvedené v příslušných ustanoveních přílohy
k zákonu č. 329/2011 Sb. Proto je možné spolehlivě vycházet z toho, že stěžovatel žádným
takovým onemocněním v rozhodné době netrpěl.
Za této situace se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zdali v posuzované věci
měl být stěžovateli přiznán příspěvek na pořízení motorového vozidla na základě jeho těžké
pohybové vady, která byla shledána též soudním znalcem a která přitom není uvedena ve výčtu
zdravotních postižení obsaženém v části I. bodu 1 písm. a), b), d) až i) přílohy k zákonu
č. 329/2011 Sb.
Podle již zmíněného ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. se příspěvek
na zvláštní pomůcku pořízení motorového vozidla poskytuje též osobě, která má těžkou
vadu nosného nebo pohybového ústrojí charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
a jejíž zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav se pak považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo
má trvat déle než 1 rok, jak vyplývá z třetího odstavce téhož ustanovení. Zdravotní postižení
charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku
na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou však podle §9 odst. 4 zákona
č. 329/2011 Sb. uvedeny v příloze k tomuto zákonu. Z tohoto ustanovení proto nepochybně
vyplývá, že nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku pořízení motorového vozidla nemá každá
osoba s těžkou poruchou nosného nebo pobytového ústrojí, která podle poznatků lékařské vědy
trvá nebo má trvat déle než rok, nýbrž jen taková osoba, která trpí zdravotním postižením
charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedeným v příloze k zákonu
č. 329/2011 Sb. a u níž přiznání příspěvku nevylučuje zdravotní stav charakterizovaný
v téže příloze. Tomu odpovídá i znění části I. bodu 4 písm. a) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb.,
v němž se výslovně uvádí, že za zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na pořízení
motorového vozidla se považují zdravotní postižení uvedená v bodě 1 písm. a), b) d) až i). Jejich
výčet je přitom formulován uzavřeně a ani ze znění §9 zákona č. 329/2011 Sb. či jiných
ustanovení jeho přílohy není možné usuzovat, že by okruh těžkých vad nosného a pohybového
ústrojí, pro něž lze tuto dávku přiznat, byl stanoven pouze demonstrativně. Podmínky nároku
na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla totiž nejsou
v zákoně č. 329/2011 Sb. uvedeny slovy „zejména“, „například“ či „ v dalších obdobných
zdravotních postiženích“. Je tedy zřejmé, že v příloze k tomuto zákonu je obsažen taxativní výčet
zdravotních postižení odůvodňujících přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla.
Nelze tak souhlasit s tvrzením stěžovatele, že nárok na příspěvek na pořízení motorového
vozidla má podle jazykového výkladu zákona č. 329/2011 Sb. i osoba trpící nemocemi stejného
typu, rázu či povahy jako u zdravotních postižení uvedených v části I. bodu 1 písm. a), b), d) až i)
přílohy k témuž zákonu. Naopak, znění §9 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. a bodu 4 písm. a) jeho
přílohy výslovně stanoví, že za zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku pořízení motorového
vozidla se považují jen v příloze vyjmenované nemoci. Proto tato dávka nemůže být poskytnuta
osobě s jinou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, i kdyby byla lékařsky diagnostikována
jako těžká porucha. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatele, který byl podle soudního
znalce zapříčiněn těžkou pohybovou poruchou neuvedenou v příloze k zákonu č. 329/2011 Sb.,
tedy neodůvodňuje přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla ani na základě nejširšího
možného jazykového významu právních norem obsažených v tomto právním předpise.
Tuto dávku pak nelze stěžovateli poskytnout ani za pomoci analogie, jež je obecně
myslitelná i při taxativním výčtu (srov. Melzer, F.: Metodologie nalézání práva. Úvod do právní
argumentace. 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2011, str. 249). Shora vyjmenovaný okruh zdravotních
postižení uvedených v části 1 bodu 1 písm. a), b), d) až i) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. totiž
obsahuje jen nejzávažnější vady nosného nebo pohybového ústrojí, takže úmyslem zákonodárce
bylo poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla pouze takto nejpostiženějším osobám.
Skutečnost, že stěžovatel mezi ně nepatří, vyplývá i z již zmíněné výpovědi soudního znalce.
Ten totiž uvedl, že stěžovatel sice má těžkou pohybovou poruchu, avšak se u něho nejedná
o těžkou funkční poruchu pohyblivosti na základě postižení všech tří funkčních celků
pohybového ústrojí podle části I. bodu 1 písm. g) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., které přitom
náleží mezi méně závažná zdravotní postižení, pro něž je možné podle této přílohy přiznat
příspěvek na pořízení motorového vozidla, a to například ve srovnání s anatomickou či funkční
ztrátou dolní končetiny či její části. V uvedeném taxativním výčtu zdravotních postižení,
pro která lze osobě poskytnout příspěvek na pořízení motorového vozidla, tedy nelze shledat
žádnou neúplnost, nedostatek či nedokonalost právní úpravy, kterou by bylo možné označit jako
mezeru v zákoně vyžadující její vyplnění za užití analogie.
Těžká vada nosného nebo pohybového ústrojí, která odůvodňuje přiznání příspěvku
na zvláštní pomůcku-motorové vozidlo, je tedy výlučně vada vyjmenovaná v části 1 bodu 1
písm. a), b), d) až i) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. Musí se proto jednat o zdravotní postižení
shodné a přirovnávání postižení jiných není přípustné. K témuž závěru ostatně dospěl také
Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 4. 6. 2013, č. j. 2 Ad 14/2013 - 20,
přičemž kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne
2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 55/2013 - 29.
Kasační námitku, podle níž zdravotní postižení stěžovatele zakládají nárok na příspěvek
na pořízení motorového vozidla, tedy Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
Dále se neztotožnil ani se stížnostní námitkou, že soudem ustanovený znalec
v řízení o žalobě vycházel při vypracování znaleckého posudku jen z listinných podkladů,
aniž by podrobil stěžovatele zdravotní prohlídce. Stejnou námitku stěžovatel uplatnil také
ve vztahu k posudkům okresní správy sociálního zabezpečení a posudkové komise.
Podle judikatury správních soudů by přímé osobní vyšetření posuzované osoby mělo
být pravidlem, nicméně uvedená zásada neplatí bezvýjimečně bez náležitého zohlednění
konkrétních okolností projednávaného případu a uplatní se tak zejména při odstraňování
nejasností a rozporů při posuzování zdravotního stavu jednotlivými posudkovými orgány
(srov. kupř. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. 4 Ads 82/2011 - 44,
a ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 55/2013 - 29). V dané věci měli soudní znalec, posudková komise
i okresní správa sociálního zabezpečení k dispozici aktuální a úplné lékařské zprávy z oboru
interny, neurologie a ortopedie, z nichž mohli spolehlivě posoudit zdravotní stav stěžovatele
i povahu jeho zdravotních postižení ve vztahu k splnění podmínek pro přiznání příspěvku
na pořízení motorového vozidla. Přitom všechny posudkové orgány dospěly k stejnému závěru,
podle něhož stěžovatel v rozhodné době netrpěl zdravotním postižením uvedeným v příloze
k zákonu č. 329/2011 Sb., který nebyl v kasační stížnosti nikterak zpochybněn. Soudní znalec
pak na základě lékařských nálezů objasnil, že stěžovatel trpí těžkou pohybovou poruchou a jeho
zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, avšak tyto jeho obtíže nedosahují intenzity zdravotních
postižení, která podle zákona odůvodňují přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla.
Za této situace, kdy o správnosti, úplnosti a objektivnosti posouzení zdravotního stavu
stěžovatele i bez jeho osobního vyšetření nebylo a nadále není žádného sporu, neshledal Nejvyšší
správní soud v tomto postupu posudkových orgánů nedostatek, který by mohl mít nějaký vliv
na zákonnost rozsudku krajského soudu a rozhodnutí žalovaného.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
v souladu s §120 a §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch a správnímu orgánu
takové právo ve věcech sociální péče nepřísluší.
Odměna soudem ustanoveného zástupce stěžovatele advokáta JUDr. Pavla Kiršnera
a náhrada jeho hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti byla stanovena podle vyhlášky
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Zástupce
stěžovatele učinil v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu spočívající v doplnění kasační stížnosti, za který mu náleží odměna ve výši
1.000 Kč podle §9 odst. 2 a §7 advokátního tarifu a režijní paušál podle §13 odst. 3 advokátního
tarifu ve výši 300 Kč. Celková výše odměny za zastupování a náhrada hotových výdajů
ustanoveného zástupce tak činí 1.300 Kč, která bude advokátovi vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení
stěžovatele, který je osvobozen od soudních poplatků, nese stát, jak vyplývá z §35 odst. 8 věty
první s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu