ECLI:CZ:NSS:2016:4.ADS.82.2016:60
sp. zn. 4 Ads 82/2016 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally
a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: M. K., zast.
Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2016, č. j. 38
Ad 14/2012 – 153,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Přehled dosavadního řízení
[1] Návrhem ze dne 11. 2. 2016 se žalobkyně domáhala povolení obnovy řízení ukončeného
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2014, č. j. 38 Ad 14/2012 – 126,
kterým krajský soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne
11. 6. 2012, č. j. MPSV-UM/4981/12/9S-MSK, jímž žalovaný změnil ve výroku rozhodnutí
Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 15. 3. 2012, č. j. MPSV-
UP/1292226/12/HMN, kterým nebyla žalobkyni přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi –
příspěvek na živobytí.
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 3. 2016, č. j. 38 Ad 14/2012 – 153, návrh
žalobkyně na obnovu řízení podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) odmítl a rozhodl dále, že žalobkyni se nepřiznává osvobození
od soudních poplatků, návrh žalobkyně, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů, se zamítá
a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud totiž shledal,
že s ohledem na §114 s. ř. s. není návrh žalobkyně na obnovu řízení ve věci uvedeného rozsudku
krajského soudu přípustný.
[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) proti tomuto usnesení krajského soudu podala
včas kasační stížnost, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení a dále požádala o ustanovení zástupce a o osvobození
od soudních poplatků.
[4] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, č. j. 4 Ads 82/2016 – 36, žalobkyni
nepřiznal osvobození od soudních poplatků, žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti zamítl a žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto
usnesení předložila plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti,
nebo ve stejné lhůtě prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[5] V doplněních kasační stížnosti, které byly zdejšímu soudu doručeny dne 6. 5., 9. 5.
a 11. 5. 2016 stěžovatelka namítala, že vydaná rozhodnutí jsou v rozporu s ústavním pořádkem
a nezákonná. Podle stěžovatelky se krajský soud nezabýval jejími tvrzeními, že splňuje podmínky
pro přiznání příspěvku na živobytí. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že jí náleží nárok na tento
příspěvek a krajský soud věc nesprávně právně posoudil.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout, neboť krajský soud
rozhodl správně, jelikož návrh stěžovatelky nesplňoval požadavky na přípustnost obnovy řízení
uvedené v §114 s. ř. s.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem (plnou moc pro advokáta Mgr. Petra Miketu, předložila
v příloze doplnění kasační stížnosti, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne
11. 5. 2016). Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu
s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že se stěžovatelka dovolává důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[9] Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
[10] Podle §114 odst. 1 téhož zákona, obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku
vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu nebo ve věcech politických stran
a politických hnutí.
[11] Návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věci, v níž krajský soud rozhodl
rozsudkem ze dne 17. 7. 2014, č. j. 38 Ad 14/2012 – 126, je nepřípustný, neboť v této věci
krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného, které se týkalo přiznání dávky pomoci
v hmotné nouzi – příspěvku na živobytí, a nejedná se tudíž o věc, v níž je podle §114 odst. 1
s. ř. s. obnova řízení přípustná. Nejvyšší správní soud ostatně již v rozsudku ze dne 15. 12. 2010,
č. j. 6 Ads 88/2010 – 194, judikoval, že „přípustnost obnovy řízení je podle §111 a §114 s. ř. s. omezena
jen na řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a hnutí, která byla výhradně
ukončena pravomocnými rozsudky; v ostatních případech obnova řízení není přípustná.“ Poukázat lze rovněž
na usnesení ze dne 25. 7. 2005, č. j. Na 50/2005 - 25, v němž zdejší soud uvedl, že „návrh
na obnovu řízení proti rozsudku vydanému v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je nepřípustný
(§114 odst. 1 s. ř. s. a contrario).“ Krajský soud proto nepochybil a postupoval správně, když návrh
stěžovatelky na povolení obnovy řízení usnesením odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[12] Kasační stížnost stěžovatelky tedy není důvodná. Nejvyšší správní soud se proto
již nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky vznesenými v kasační stížnosti, neboť ty nemohou
s ohledem na výše uvedené závěry na posouzení věci již nic změnit.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[13] Jelikož je kasační stížnost stěžovatelky nedůvodná, Nejvyšší správní soud ji zamítl podle
§110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
[14] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu