ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.1.2016:27
sp. zn. 4 As 1/2016 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: A. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci ze dne 13. 11. 2015, č. j. 59 Af 18/2015 – 31, ve znění opravného usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 12. 2015, č. j. 59 Af 18/2015 – 36,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Předcházející průběh řízení
[1] Žalobou ze dne 11. 5. 2015 brojí žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne
25. 2. 2015, č. j. 5864/15/5100-41451-711232, vydanému ve věci týkající se návrhu na povolení
obnovy řízení ve vztahu k rozhodnutí o zastavení řízení č. j. 721059/14/2605-05702-603621.
Součástí žaloby je i návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě.
[2] Z obsahu soudního spisu plyne, že v průběhu řízení o žalobě krajský soud vyzval
žalobkyni přípisem ze dne 25. 6. 2015, č. j. 59 Af 18/2015 – 13, k zaplacení soudního poplatku
za podání žaloby ve výši 3 000 Kč a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě
ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 14. 7. 2015, v němž
požádala o osvobození od soudních poplatků a navrhla ustanovení zástupce z řad advokátů.
Žalobkyně současně uvedla, že nedostatek finančních prostředků prokáže v případném řízení
o kasační stížnosti, ústavní stížnosti, čí stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva.
[3] Krajský soud poté usnesením ze dne 16. 10. 2015, č. j. 59 Af 18/2015 – 30, vyzval
žalobkyni k doložení vyplněného a potvrzeného prohlášení o majetkových poměrech a k uvedení
konkrétních důvodů, pro které je k ochraně jejích práv třeba ustanovení zástupce z řad advokátů.
Žalobkyni byla předmětná výzva doručena dne 29. 10. 2015. Žalobkyně nicméně na tuto výzvu
nereagovala.
[4] Následně krajský soud usnesením ze dne 13. 11. 2015, č. j. 59 Af 18/2015 – 31, nepřiznal
žalobkyni osvobození od soudních poplatků a zamítl její návrh na ustanovení zástupce.
V odůvodnění blíže uvedl, že důkazní břemeno k prokázání nedostatku prostředků k úhradě
soudního poplatku nese účastník soudního řízení. Žadatel je přitom povinen soudu prokázat
hodnověrným způsobem své majetkové a sociální poměry. Vzhledem k tomu, že žalobkyně
nedoložila přehled o své majetkové a sociální situaci, nemohl soud její žádosti o osvobození
od soudních poplatků vyhovět. Krajský soud současně poukázal na skutečnost, že žalobkyně
v řízeních před tamním soudem vystupuje opakovaně a opakovaně jí není přiznáváno osvobození
od soudních poplatků s tím, že její tvrzení o majetkové situaci jsou neúplná. V nyní projednávané
věci navíc své majetkové a sociální poměry nedoložila vůbec. Žalobkyně tak ve vztahu k podané
žádosti neunesla břemeno tvrzení a ani břemeno důkazní. Krajský soud proto osvobození
od soudních poplatků žalobkyni nepřiznal. Jelikož splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků je jednou ze dvou zákonných podmínek pro ustanovení zástupce, nezbylo
než zamítnout také návrh žalobkyně na ustanovení zástupce.
[5] Usnesení krajského soudu ze dne 13. 11. 2015, č. j. 59 Af 18/2015 – 31, bylo opraveno
usnesením téhož soudu ze dne 11. 12. 2015, č. j. 59 Af 18/2015 – 36, a to v jeho záhlaví, v částí
týkající se označení přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného.
II.
Obsah kasační stížnosti a navazující vyjádření žalovaného
[6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala dne 31. 12. 2015 proti výše uvedenému
usnesení krajského soudu, ve znění opravného usnesení (dále spolu též „napadené usnesení“),
kasační stížnost, v níž uvedla, že ji podává z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) až e) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen nebo „s. ř. s.“).
Stěžovatelka namítá, že předsedkyně senátu krajského soudu rozhodla na základě domněnek
a uměle vykonstruovaného skutkového i právního stavu, ke kterému se stěžovatelka neměla
možnost vyjádřit. Stěžovatelka má za to, že žaloba byla podána řádně, důvodně a včas.
Osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce bylo v jejím případě objektivně
důvodné a taktéž včas a řádně prokázané a doložené rozhodnými údaji, ale soudem řádně
nevyřízené. Soudy jsou povolány k tomu, aby poskytovaly ochranu právům; musí proto
upřednostňovat snahu o věcné hodnocení problému po právní a faktické stránce, aby bylo
ochraně práv učiněno zadost, což bylo stěžovatelce upřeno. Současně s podáním kasační stížnosti
stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek podle
§107 odst. 1 s. ř. s. Zároveň také požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti a návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
vyjádřil v podání doručeném soudu dne 13. 1. 2016, v němž se ztotožnil s úvahami krajského
soudu vyslovenými v napadeném usnesení. Dle názoru žalovaného stěžovatelka nedoložila soudu
hodnověrným způsobem své majetkové a sociální poměry a neunesla tak své důkazní břemeno,
pokud jde o prokázání, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
což je současně jednou z podmínek pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce. K návrhu
stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaný uvedl, že je obecně
formulován, aniž by v něm bylo jakkoliv konkretizováno, jaká újma stěžovatelce hrozí.
Stěžovatelka ani nenavrhla důkazy k prokázání existence podmínek, jež musí být splněny,
aby bylo možno k přiznání odkladného účinku přistoupit.
III.
Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil stěžovatelčinu žádost o osvobození od soudních
poplatků a návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[9] Předně je potřebné poukázat na §105 odst. 2 s. ř. s., dle něhož v řízení o kasační stížnosti
„stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který
za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie“.
[10] Ačkoliv povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem
je obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, podle dřívější judikatury
zdejšího soudu nebylo nutno trvat na podmínce tohoto zastoupení ani na zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost, pokud tato kasační stížnost směřovala proti usnesení krajského
soudu, jímž bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudních poplatků, resp. o návrhu
na ustanovení advokáta, neboť zdejší soud měl za to, že striktním trváním na splnění těchto
povinností by docházelo pouze k řetězení téhož problému, k jehož vyřešení byla taková kasační
stížnost podána (tedy zda stěžovatel má či nemá být zcela nebo zčásti osvobozen od soudních
poplatků a zda mu má či nemá být ustanoven zástupce).
[11] Ve svém nedávném usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, (všechna
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uvedená v tomto rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz), potom dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k závěru,
že kasační stížnosti proti procesním usnesením krajského soudu, včetně usnesení ve věcech
žádostí o osvobození od soudních poplatků a návrhů na ustanovení advokáta, poplatkové
povinnosti ani povinnosti zastoupení advokátem vůbec nepodléhají, neboť směřují proti
rozhodnutím krajského soudu o procesních otázkách v rámci řízení o žalobě před krajským
soudem, nikoliv proti rozhodnutím krajského soudu, jímž se řízení o žalobě či jiném návrhu
na zahájení řízení končí.
[12] Uvedené závěry rozšířeného senátu se vztahují i na nyní projednávanou věc. Kasační
stížnost stěžovatelky v předmětné věci vůbec nepodléhá soudnímu poplatku a z tohoto důvodu
Nejvyšší správní soud také nerozhodoval o její žádosti o osvobození od těchto poplatků. Stejně
tak není podmínkou řízení o předmětné kasační stížnosti stěžovatelky, aby byla zastoupena
advokátem; zároveň má zdejší soud za to, že v posuzovaném případě se nejedná o právně
ani skutkově nikterak složitou věc, a že kasační stížnost stěžovatelky má veškeré zákonné
náležitosti a nevyžaduje z hlediska své projednatelnosti žádného doplnění. Nejvyšší správní soud
tudíž dospěl k závěru, že ustanovení zástupce pro řízení o předmětné kasační stížnosti
není ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s. nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatelky v tomto řízení,
a proto její návrh zamítl.
[13] Nejvyšší správní soud dále přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.),
přičemž s ohledem na danou procesní situaci není nutné, jak již bylo vysvětleno, aby stěžovatelka
byla v řízení o předmětné kasační stížnosti zastoupena advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s.
[14] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[15] V posuzovaném případě stěžovatelka napadá kasační stížností usnesení krajského soudu,
jímž jí krajský soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl její návrh na ustanovení
zástupce. Stěžovatelka konkrétně namítá, že krajský soud rozhodoval na základě domněnek
a uměle vykonstruovaného skutkového i právního stavu, ke kterému se stěžovatelka neměla
možnost vyjádřit. Stěžovatelka má dále za to, že v jejím případě byly objektivně dány důvody
pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a rovněž byly řádně a včas
prokázány.
[16] Podle §36 odst. 3 věty první až třetí s. ř. s „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne.“
[17] Podle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát.“
[18] Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá než konstatovat, že v posuzovaném případě
se krajský soud žádostí stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a rovněž i jejím návrhem
na ustanovení zástupce věnoval přezkoumatelným způsobem a dospěl ke správnému závěru,
že stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně svých osobních
a majetkových poměrů. Jak již krajský soud důvodně podotkl, důkazní břemeno k prokázání
nedostatku prostředků nese účastník, který o osvobození od soudních poplatků žádá a ustanovení
zástupce navrhuje. Z obsahu soudního spisu přitom plyne, že stěžovatelka sama uvedla,
že nedostatek svých finančních prostředků prokáže až v řízení o kasační stížnosti. Na výzvu
krajského soudu k prokázání svých majetkových poměrů přitom již nikterak nereagovala.
Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje se závěry krajského soudu, že stěžovatelka v nyní
projednávané věci neuvedla ani nedoložila žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení její žádosti
o osvobození od soudních poplatků, resp. návrhu na ustanovení zástupce. Krajský soud přitom
stěžovatelku ke splnění uvedených povinností řádně vyzval a nelze mu vytýkat, že namísto
stěžovatelky sám nevyhledával iniciativně okolnosti, jež by mohly být relevantní pro posouzení
její žádosti, resp. návrhu.
[19] Současně nutno připomenout, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (viz §102 s. ř. s.); řízení o kasační stížnosti
proto neslouží k tomu, aby v něm bylo vedeno dokazování o otázce (byť i procesní), která byla
předmětem posuzování v řízení před krajským soudem (v tomto případě se jedná o otázku
nedostatku finančních prostředků stěžovatelky) a zdejší soud vychází primárně z obsahu
soudního a správních spisů. Jak bylo konstatováno již výše, stěžovatelka v nyní projednávané věci
nedostatek finančních prostředků v řízení před krajským soudem nikterak nedoložila ani
neprokázala (srov. k tomu přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004,
č. j. 1 Afs 5/2003 – 54, publikovaný pod č. 311/2004 Sb. NSS).
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[20] Ze všech shora popsaných důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. zamítl.
[21] O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů
řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Žalovaný byl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení však neuplatnil
a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by mu v tomto řízení jakékoliv náklady vznikly. Nejvyšší
správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
[22] Vzhledem k tomu, že zdejší soud rozhodl přednostně o věci samé, nerozhodoval již
o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2016
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu