ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.172.2016:23
sp. zn. 4 As 172/2016 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: D. P., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2016, č. j. 22 A 4/2016 -
17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 10.000 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu na bankovní účet žalobce
do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 6. 2016, č. j. 22 A 4/2016 - 17, odmítl
žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2015, č. j. MSK 111305/2015, ve věci jiného
správního deliktu, kterým bylo zamítnuto odvolání společnosti FLEET Control, s.r.o. proti
rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 8. 7. 2015, č. j. SMO/244074/15/DSČ/Sad,
jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle ust. §125f odst. 1 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
v platném znění. Krajský soud dále uvedl, že „[d]le obsahu správního spisu bylo prvostupňové rozhodnutí
zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 6.11.2015 č.j. MSK 138686/2015, které nabylo právní moci
dne 9.12.2015. Formální i materiální neexistence meritorního rozhodnutí představuje neodstranitelný nedostatek
podmínky řízení, a proto soud podle ust. §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) žalobu v této věci odmítl.“
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) blanketní
kasační stížnost a uvedl, že ji doplní na výzvu ve lhůtě stanovené soudem.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 7. 2016, č. j. 4 As 172/2016 - 9, stěžovatele
vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení prostřednictvím svého zástupce
doplnil kasační stížnost tak, že uvede, z jakých konkrétních důvodů napadá usnesení Krajského
soudu v Ostravě. Současně stěžovatele poučil, že pokud kasační stížnost nebude ve stanovené
lhůtě doplněna, soud ji odmítne. Předmětné usnesení Nejvyšší správní soud doručil zástupci
stěžovatele dne 28. 7. 2016, stanovená lhůta tudíž uplynula dne 29. 8. 2016 [srov. §40 odst. 2 a 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
Zástupce stěžovatele na uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval a Nejvyšší
správní soud dospěl po posouzení obsahu podání stěžovatele k závěru, že kasační stížnost
nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně.“
Podle §37 odst. 3 věty první s. ř. s. „[z] každého podání musí být zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.“
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
Zástupce stěžovatele v kasační stížnosti toliko vymezil, že brojí proti celému usnesení
ze dne 23. 6. 2016, č. j. 22 A 4/2016 - 17, kterým Krajský soud v Ostravě odmítl žalobu
stěžovatele. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud naposledy uvedené usnesení zrušil. Z textu kasační
stížnosti však není seznatelné, v čem stěžovatel spatřuje nesprávnost napadeného usnesení,
respektive jaká konkrétní pochybení krajskému soudu vytýká. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje,
že stěžovatel je v souladu s §103 odst. 1 s. ř. s. povinen uvést, pod jaké ustanovení podřazuje
důvod kasační stížnosti, který namítá, a současně tento důvod obsahově popsat, tedy uvést
konkrétní skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení
vedly. To však stěžovatel v posuzované věci neučinil. Podle názoru Nejvyššího správního soudu
není přípustné, aby za stěžovatele domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek
měl pro potřeby kasační stížnosti na mysli. Na podporu tohoto závěru Nejvyšší správní soud
odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 - 5, podle
kterého „[s]oud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti správního aktu. Nepostačí
proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen, anebo to, že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala
na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.“
Stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně
byl poučen o následcích nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však ve stanovené
lhůtě neodstranil, ačkoliv je zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedoplnil
důvody napadení usnesení krajského soudu, nebyly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti
uvedené v §106 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle §37
odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna
a v řízení pro tento nedostatek není možno pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Podle třetí věty §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[b]yl-li návrh na zahájení řízení
před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“. Podle odst. 5 téhož
ustanovení „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud
nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé“.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny zákonné
podmínky pro vrácení soudního poplatku za kasační stížnost v celkové výši 10.000 Kč. Stěžovatel
uhradil soudní poplatek ve výši 5.000 Kč převodem na účet ke dni 28. 7. 2016. Stěžovatel
dále uhradil soudní poplatek ve výši 5.000 Kč převodem na účet ke dni 2. 8. 2016.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, aniž by bylo vydáno rozhodnutí
o věci samé, byly naplněny podmínky pro vrácení soudního poplatku zaplaceného stěžovatelem,
jak jsou vymezeny třetí větou §10 odst. 3 ve spojení s odst. 5 téhož ustanovení zákona
o soudních poplatcích.
Na základě výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že se stěžovateli
vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost v celkové výši 10.000 Kč. Uvedená částka
bude v souladu s §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení na bankovní účet, z něhož stěžovatel
zaplatil soudní poplatek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu