ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.36.2016:37
sp. zn. 4 As 36/2016 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. K., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2016, č. j. 22 A
26/2015 - 67,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 1. 2016, č. j. 22 A 26/2015 - 67, zamítl návrh
žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro žalobní řízení. Žalobce
brojil proti rozhodnutí ze dne 26. 3. 2015, č. j. MPSV-UM/1995/15/4S-VYK, kterým žalovaný
zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky - Krajská pobočka
v Jihlavě (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 2. 2. 2015, č. j. 5074/2015/TRE. Prvoinstanční
orgán žalobci nepřiznal doplatek na bydlení s odůvodněním, že nedoložil informace o užívaném
bytě a nesdělil mu místo či adresu skutečného pobytu.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) blanketní
kasační stížnost; současně požádal o osvobození od povinnosti platit soudní poplatky
a navrhl, aby mu soud ustanovil zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 16. 3. 2016,
č. j. 4 As 36/2016 - 16, Nejvyšší správní soud I. výrokem zamítl návrh stěžovatele na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti a II. výrokem vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil svou kasační stížnost tak, že uvede, z jakých
konkrétních důvodů napadá usnesení krajského soudu a co navrhuje; stěžovatele současně poučil
o následcích nedoplnění kasační stížnosti. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 29. 3. 2016,
a lhůta pro doplnění kasační stížnosti tedy skončila dne 29. 4. 2016 [srov. §40 odst. 2 a 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“)].
Usnesením ze dne 4. 5. 2016, č. j. 4 As 36/2016 - 34, Nejvyšší správní soud zamítl žádost
stěžovatele o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti ze dne 28. 4. 2016. Usnesení bylo
stěžovateli doručeno dne 18. 5. 2016, stěžovatel však kasační stížnost nedoplnil ani do dnešního
dne.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost nesplňuje náležitosti předepsané v §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně.“
Podle §37 odst. 3 věty první s. ř. s. „[z] každého podání musí být zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.“
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
Stěžovatel v blanketní kasační stížnosti toliko vymezil, že brojí proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 8. 1. 2016, č. j. 22 A 26/2015 - 67. Z textu kasační stížnosti není seznatelné,
z jakých konkrétních důvodů stěžovatel napadá usnesení, v čem spatřuje jeho nesprávnost,
respektive jaká konkrétní pochybení krajskému soudu vytýká a co navrhuje. Nejvyšší správní
soud zdůrazňuje, že stěžovatel je v souladu s §103 odst. 1 s. ř. s. povinen uvést,
pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá, a současně tento důvod
obsahově popsat, tedy uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu kasační
stížnosti v dosavadním řízení vedly. To však stěžovatel v posuzované věci neučinil. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu není přípustné, aby za stěžovatele domýšlel, které skutečnosti
a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby kasační stížnosti na mysli. Na podporu tohoto
závěru Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993,
č. j. 6 A 85/92 - 5, podle kterého „[s]oud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti
správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen, anebo to, že řízení bylo vadné,
aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.“
Stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně
byl poučen o následcích nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však ve stanovené
lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedoplnil důvody, z jakých napadá usnesení
krajského soudu, nebyly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti uvedené §106 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení pro tento nedostatek není
možno pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu