ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.42.2016:33
sp. zn. 4 As 42/2016 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleš Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: M. S., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
28. 1. 2016, č. j. 10 A 118/2015 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení k rukám zástupce Mgr. Jaroslava Topola, advokáta, se sídlem
Na Zlatnici 301/2, Praha 4.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 1. 2016, č. j. 10 A 118/2015 – 23,
zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje
ze dne 31. 3. 2015, č. j. KUJCK 24887/2015/ODSH/OI, sp. zn. ODSH 24887/2015/paol/SO.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města
České Budějovice ze dne 16. 2. 2015, č. j. V 7361-8496/2013-Kov, jímž uznal žalobce
vinným správním deliktem provozovatele vozidla podle ustanovení §125f odst. 1 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil
porušením povinnosti uvedené v §10 téhož zákona tím, že nezajistil, aby při užití vozidla Škoda
RZ X na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu
na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. K protiprávnímu jednání řidiče
uvedeného vozidla, jehož je žalobce provozovatelem, došlo dne 2. 9. 2013 v době nejméně
od 14:00 hod. do 14:20 hod. v ulici Klavíkova před domem č. p. 6 v Českých Budějovicích
zastavením v úseku pozemní komunikace označeném svislou dopravní značkou č. B 28 „Zákaz
zastavení“, čímž byla porušena povinnost stanovená §4 písm. c) zákona o silničním provozu,
a dále dne 17. 10. 2013 v době nejméně od 15:10 hod do 15:15 hod v ulici Klavíkova
před domem č. p. 8 v Českých Budějovicích zastavením v úseku pozemní komunikace
označeném svislou dopravní značkou č. B 28 „Zákaz zastavení“, čímž byla porušena povinnost
stanovená §4 písm. c) téhož zákona. Za tento správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši
2.000 Kč.
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 23. 2. 2016 blanketní
kasační stížnost, z níž lze pouze seznat, že rozsudek krajského soudu napadá v celém jeho
rozsahu a domáhá se jeho zrušení, vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení a uložení
povinnosti žalovanému uhradit stěžovateli náklady řízení.
[3] Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne 1. 3. 2014, č. j. 4 As 42/2016 - 22,
aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační
stížnost ve výši 5.000 Kč a aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost tak, že uvede, z jakých důvodů napadá rozsudek krajského soudu a poučil
jej, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne
podle ustanovení §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dle údajů na doručence doručeno zástupci
stěžovatele dne 3. 3. 2016. Lhůta k doplnění kasační stížnosti v délce jednoho měsíce tak uplynula
v pondělí dne 4. 4. 2014. Konec lhůty totiž připadl na den 3. 4. 2016, kdy byla neděle, a proto
lhůta uplynula až následující pracovní den (§40 odst. 3 s. ř. s.). Zástupce stěžovatele však
ve stanovené lhůtě na výzvu k doplnění kasační stížnosti nereagoval a kasační stížnost nesplňuje
náležitosti předepsané v §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s.
[4] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně“. Podle odst. 3 téhož ustanovení
„[n]emá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud
na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc“.
[5] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li
zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen“.
[6] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje
(§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat
a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, č. 6/2003 Sb. NSS). Stejně tak je tomu i v nyní posuzované
věci. Stěžovatel neuvedl nic konkrétního proti postupu či rozsudku krajského soudu, neuvádí,
jakých pochybení se soud dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru), navrhuje
pouze zrušení tohoto rozsudku a přes výzvu soudu kasační stížnost v zákonné lhůtě nedoplnil.
Takto formulovanou kasační stížnost považuje zdejší soud za nedostačující ve smyslu §106
odst. 1 s. ř. s.
[7] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ačkoliv stěžovatele řádně vyzval k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a současně ho poučil o následcích nerespektování této výzvy,
vytýkané vady stěžovatel ve stanovené lhůtě neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné údaje
stěžovatel nedoplnil, nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání
kasační stížnosti. Za této procesní situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl, neboť nebyla ve stanovené
lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 věta první s. ř. s. (ve spojení s §120
s. ř. s.), podle něhož „[ž]ádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta“.
[9] Podle §10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[b]yl-li návrh na zahájení řízení
před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“. Podle odst. 5 téhož
ustanovení „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud
nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé“.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny zákonné
podmínky pro vrácení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Zástupce
stěžovatele uhradil soudní poplatek k výzvě soudu převodem na účet ke dni 8. 3. 2016. Vzhledem
k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, aniž by bylo vydáno rozhodnutí o věci samé, byly
naplněny podmínky pro vrácení soudního poplatku zaplaceného žalobcem, jak jsou vymezeny
v §10 odst. 3 věta třetí ve spojení s odst. 5 zákona o soudních poplatcích.
[11] Na základě výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že se stěžovateli
vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Tento mu bude v souladu
s §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Topola, advokáta, se sídlem
Na Zlatnici 301/2, Praha 4.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu