ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.53.2016:10
sp. zn. 4 As 53/2016 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze
dne 19. 10. 2015, č. j. 52 A 90/2015 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci podání žalobce označené
jako „žaloba proti usnesení ČR-Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích
ze dne 19. 10. 2015, č. j. 52 A 90/2015 - 23“, jež bylo adresované Krajskému soudu v Hradci
Králové-pobočka v Pardubicích. V petitu této žaloby se žalobce domáhal, aby citované
rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení
a rozhodnutí.
[2] Toto podání bylo dne 14. 3. 2016 krajským soudem předloženo Nejvyššímu správnímu
soudu s tím, že se jedná o kasační stížnost proti výše uvedenému usnesení tamního soudu.
[3] Nejvyšší správní soud ze své evidence zjistil, že o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 19. 10. 2015,
č. j. 52 A 90/2015 - 23, již rozhodl, a to usnesením ze dne 22. 12. 2015, č. j. 4 As 256/2015 – 44,
tak, že řízení o kasační stížnosti zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
[4] Podle ustanovení §120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) „Není-li v ustanoveních dílů 1 a 2 stanoveno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení
části třetí hlavy I.“
[5] Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „Nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li
splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze
proto v řízení pokračovat.“ Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. „Nestanoví-li tento zákon jinak,
soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“
[6] Nejvyšší správní soud po posouzení předmětné věci dospěl v souladu s předkládací
zprávou krajského soudu k závěru, že žalobu ze dne 2. 1. 2016 směřující proti usnesení krajského
soudu je nutné odmítnout. Byť žalobce toto podání nazval jako žalobu proti usnesení, fakticky
se jedná o kasační stížnost, neboť se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu
vydaného v soudním řízení správním podle s. ř. s. Proti takovému rozhodnutí správního soudu
však není přípustná správní žaloba, neboť podle §4 odst. 1 a 2 s. ř. s. soudy ve správním
soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správními
orgány, rozhodují dále o žalobách proti nečinnosti správního orgánu, o ochraně před
nezákonným zásahem správního orgánu, o kompetenčních žalobách, dále pak ve věcech
volebních a místního referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí a o zrušení
opatření obecné povahy nebo jeho části pro rozpor se zákonem. O žádný takový případ však
v projednávané věci nejde, neboť žalobce svým podáním nenapadá rozhodnutí správního
orgánu, ale soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, konkrétně Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích. Proti takovému rozhodnutí není přípustná žaloba, ale pouze
kasační stížnost jako mimořádný opravný prostředek podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s.
Závěru Nejvyššího správního soudu o tom, že se materiálně jedná o kasační stížnost, přitom
odpovídá i žalobcův návrh na rozhodnutí soudu o této „žalobě“, neboť žalobce navrhuje
zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení – takovýto petit
přitom přesně odpovídá tomu, jak by mohl ve věci rozhodnout Nejvyšší správní soud podle
ustanovení §110 s. ř. s. Petit podání (návrh rozsudečného výroku) je přitom pro správní soudy
závazný a určující – srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009,
č. j. 7 Aps 2/2009 - 197.
[7] Podání žalobce (dále též „stžovatel“) ze dne 2. 1 . 2016 je tedy nutné vyhodnotit jako
kasační stížnost. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že o předchozí kasační stížnosti žalobce proti
témuž usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 19. 10. 2015,
č. j. 52 A 90/2015 - 23, již bylo v minulosti tímto soudem rozhodnuto, a to usnesením ze dne
22. 12. 2015, č. j. 4 As 256/2015 – 44, jímž bylo řízení o předchozí kasační stížnosti zastaveno
pro nezaplacení soudního poplatku. Toto usnesení však netvoří překážku věci pravomocně
rozhodnuté (rei iudicatae), jak by se na první pohled nabízelo, neboť takovou překážku
představují pouze meritorní rozhodnutí v téže věci, jímž procesní usnesení o zastavení řízení pro
nezaplacení soudního poplatku není. Nejvyšší správní soud dále zvažoval, zda projednání
stěžovatelova podání nebrání jiné procesní překážky, a dospěl k závěru, že je nelze projednat,
neboť bylo podáno opožděně.
[8] Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. „kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.“
Ve vztahu k posouzení otázky včasnosti stěžovatelovy kasační stížnosti zjistil Nejvyšší
správní soud z obsahu spisu, že napadené rozhodnutí krajského soudu ze dne 19. 10. 2015,
č. j. 52 A 90/2015 – 23, bylo doručeno žalobci dne 2. 11. 2015, jak o tom svědčí záznam
na doručence pošty, opatřený podpisem žalobce. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti
počala žalobci běžet dnem následujícím po doručení, tj. dnem 3. 11. 2015 (§40 odst. 1 s. ř. s.)
a skončila v pondělí dne 16. 11. 2015, jak vyplývá z ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty. Jelikož počátkem lhůty bylo v projednávané věci
pondělí dne 2. 11. 2015, skončila lhůta v pondělí 16. 11. 2015. Nejpozději v tento den mohl
stěžovatel podat kasační stížnost s účinky zachování lhůty. Protože kasační stížnost nyní
posuzovanou podal stěžovatel až 4. 1. 2016, jak vyplývá ze záznamu o ověření elektronického
podání doručeného na elektronickou podatelnu Krajského soudu v Hradci Králové, stalo se tak
nepochybně po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, a tudíž opožděně. Nejvyšší správní soud
proto v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost pro opožděnost
odmítl.
[9] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona. Jelikož kasační stížnost byla
odmítnuta, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. března 2016
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu