ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.58.2016:23
sp. zn. 4 As 58/2016 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: R. Š., zast. JUDr. Evou
Frélichovou, advokátkou, se sídlem Kollárova 3, Znojmo, proti žalovanému: Generální
ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2016, č. j. 62 Ad 2/2015 – 47,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 10. 2014, č. j. 39624-3/2014-900000-302, změnil
rozhodnutí Celního úřadu pro Kraj Vysočina ze dne 2. 7. 2014, č. j. 30856-2/2014-630000-01,
tak, že se v jeho výroku za slova „10 624 Kč“ doplňují slova „s příslušenstvím“, slova „období
leden 2013 až leden 2014“ se nahrazují slovy „rok 2013“ a za slova „bylo dle ustanovení“
se doplňují slova „149 odst. 1 poslední věta a“. V ostatním ponechal rozhodnutí celního úřadu
beze změny. Celní úřad svým rozhodnutím zamítl žádost žalobce o proplacení částky 10.624 Kč
za období leden 2013 až leden 2014 z titulu náhrady cestovních výdajů podle zákona o služebním
poměru. Konkrétně se jednalo o žalobcem uplatněný nárok na doplacení stravného.
[2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 3. 2016, č. j. 62 Ad 2/2015 – 47, rozhodnutí
žalovaného zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodl dále, že žalovaný nemá právo
na náhradu nákladů řízení a je povinen nahradit žalobci náklady řízení.
[3] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
v níž požádal o přiznání odkladného účinku. Tento návrh odůvodnil tím, že výkon nebo jiné
právní následky napadeného rozsudku (např. vydání nového rozhodnutí o odvolání)
by pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a současně by to nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájem.
Stěžovatel dodal, že je to žalobce, jehož újmě by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
zabránilo, když by postup žalovaného v souladu s kasační stížností napadeným rozsudkem
krajského soudu (jehož závěry jsou pro žalobce nevýhodné), vedl k závěru o dřívějším zániku
nároku žalobce na stravné, než bylo konstatováno ve zrušeném rozhodnutí žalovaného.
[4] Žalobce se k návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku vyjádřil tak,
že s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) kasační
stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat,
přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí
být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Návrh stěžovatele, který je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení
odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku. Tento názor rozšířený senát zopakoval v usnesení ze dne
1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58.
[7] Nejvyšší správní soud dále stejně jako např. v usnesení ze dne 15. 7. 2009,
č. j. 6 Ads 87/2009 – 49, upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat
s žalobou jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního
působení. Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy
před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení
žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost
jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační
stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva
a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska
je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[9] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost
odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným
rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela
změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
opsal slovy o nepoměrně větší újmě.
[10] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě stěžovatel újmu, která
by mu měla vzniknout, nijak nekonkretizoval. Samotná okolnost, že stěžovatel je povinen
respektovat závazný právní názor krajského soudu, nemůže znamenat nepoměrně větší újmu,
která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele. V takovém
případě by totiž musel Nejvyšší správní soud přiznávat odkladný účinek automaticky všem
kasačním stížnostem podaným žalovanými správními orgány, což shora citované usnesení
rozšířeného senátu vylučuje.
[11] Poukaz stěžovatele na možné důsledky kasační stížností napadeného rozsudku
krajského soudu v právní sféře žalobce, není z hlediska přiznání odkladného účinku jeho kasační
stížnosti relevantní, neboť se dotýkají především žalobce, jakožto druhého účastníka řízení, který
si kasační stížnost nepodal a nemohou tak stěžovateli způsobit nepoměrně větší újmu ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s. Žalobce navíc tento názor stěžovatele nepodpořil.
[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě
nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny.
[13] Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu