ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.87.2016:23
sp. zn. 4 As 87/2016 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: F. B., zast. Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Černého 517/13, Praha 8, proti žalovanému: Krajský
úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2016, č. j. 33 A 28/2015 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu na bankovní účet žalobce do třiceti
dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 4. 2016, č. j. 33 A 28/2015 - 47, odmítl
pro opožděnost žalobu proti rozhodnutí ze dne 9. 1 0. 2014, č. j. KUZL-48733/2014, kterým
žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště
(dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 19. 5. 2014, č. j. MUUH-OD/41786/2014/GreV Spis/
2979/2014. Naposledy uvedeným rozhodnutím prvoinstanční orgán uznal žalobce vinným,
že „1/ dne 9. 12. 2013 v 17:47 hod. na sil. I/50H v obci Staré Město za železničním podjezdem ve směru
jízdy na Brno jako řidič osobního motorového vozidla Audi A6 Avant RZ X nerespektoval vodorovnou dopravní
značku V1a „Podélná čára souvislá“ a v takto označeném úseku předjel nezjištěné vozidlo. Tím porušil ust. §4
písm. c) zákona o provozu, a tak se dopustil přestupku dle ust. §125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu, jehož
se fyzická osoba dopustí tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod
písmeny a) až j) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona,
2/ dne 9. 12. 2013 v 17:47 hod. na sil. I/50H v obci Staré Město za železničním podjezdem ve směru
jízdy na Brno jako řidič osobního motorového vozidla Audi A6 Avant RZ X při řízení shora uvedeného vozidla
neměl u sebe řidičský průkaz. Tím porušil ust. §6 odst. 8 písm. a) zákona o provozu, a tak se dopustil
přestupku dle ust. §125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu, jehož se fyzická osoba dopustí tím, že v provozu
na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší
povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.
3/ dne 12. 2. 2014 v 00:15 hod. na místní komunikaci ul. Havlíčkova v obci Uherské Hradiště jako
řidič osobního motorového vozidla zn. Audi A6 Avant RZ X při jízdě od kavárny „Iné kafé“ k budově České
pošty nerespektoval svislou dopravní značku IP27a „Pěší zóna“. Tím porušil ust. §4 písm. c) zákona o provozu,
a tak se dopustil přestupku dle ust. §125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu, jehož se fyzická osoba dopustí
tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní
nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona,
4/ dne 12. 2. 2014 v 00:15 hod. při jízdě z místní komunikace ul. Havlíčkova na náměstí
T. G. Masaryka v obci Uherské Hradiště jako řidič osobního motorového vozidla zn. Audi A6 Avant RZ X
při řízení shora uvedeného vozidla neměl u sebe řidičský průkaz. Tím porušil ust. §6 odst. 8 písm. a) zákona o
provozu, a tak se dopustil přestupku dle ust. §125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu, jehož se fyzická osoba
dopustí tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j),
nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona,
5/ dne 12. 2. 2014 v 00:15 hod. v obci Uherské Hradiště na místní komunikaci Masarykovo náměstí
u budovy České pošty a následně dne 12. 2. 2014 v 01:15 hod. v Uherskohradišťské nemocnici jako řidič
osobního motorového vozidla zn. Audi A6 Avant RZ X se přes výzvu policisty podle §5 odst. 1 písm. f)
zákona o provozu odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. Tím porušil ust. §5
odst. 1 písm. f) zákona o provozu, a tak se dopustil přestupku dle ust. §125c odst. 1 písm. d) zákona
o provozu, jehož se fyzická osoba dopustí tím, že v provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle §5
odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna
alkoholem nebo jinou návykovou látkou.“
Prvoinstanční orgán žalobci uložil za uvedené jednání na základě §125c odst. 4 písm. d)
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů,
§125c odst. 5 téhož zákona, §11 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů, §14 odst. 1 a §12 odst. 2 téhož zákona, pokutu ve výši 39.000 Kč
a sankci zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 20 měsíců
ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) blanketní
kasační stížnost a uvedl, že ji z důvodu časové zaneprázdněnosti doplní později.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 20. 4. 2016, č. j. 4 As 87/2016 - 9, stěžovatele
vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení prostřednictvím svého zástupce
doplnil kasační stížnost tak, že uvede, v jakém rozsahu a z jakých konkrétních důvodů napadá
usnesení Krajského soudu v Brně a co navrhuje. Současně stěžovatele poučil, že pokud kasační
stížnost nebude ve stanovené lhůtě doplněna, soud ji odmítne. Předmětné usnesení Nejvyšší
správní soud doručil zástupci stěžovatele dne 21. 4. 2016, stanovená lhůta tudíž uplynula dne
23. 5. 2016 [srov. §40 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
Zástupce stěžovatele na uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval a Nejvyšší
správní soud dospěl po posouzení obsahu podání stěžovatele k závěru, že kasační stížnost
nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně.“
Podle §37 odst. 3 věty první s. ř. s. „[z] každého podání musí být zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.“
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
Zástupce stěžovatele v kasační stížnosti toliko vymezil, že brojí proti celému usnesení
ze dne 4. 4. 2016, č. j. 33 A 28/2015 - 47, kterým Krajský soud v Brně odmítl žalobu stěžovatele.
Navrhl, aby Nejvyšší správní soud naposledy uvedené usnesení zrušil z důvodu nezákonnosti.
Z textu kasační stížnosti však není seznatelné, v čem stěžovatel spatřuje nesprávnost napadeného
usnesení, respektive jaká konkrétní pochybení krajskému soudu vytýká. Nejvyšší správní soud
zdůrazňuje, že stěžovatel je v souladu s §103 odst. 1 s. ř. s. povinen uvést, pod jaké ustanovení
podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá, a současně tento důvod obsahově popsat, tedy
uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním
řízení vedly. To však stěžovatel v posuzované věci neučinil. Podle názoru Nejvyššího správního
soudu není přípustné, aby za stěžovatele domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních
pohnutek měl pro potřeby kasační stížnosti na mysli. Na podporu tohoto závěru Nejvyšší správní
soud odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 - 5, podle
kterého „[s]oud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti správního aktu. Nepostačí
proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen, anebo to, že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala
na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.“
Stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně
byl poučen o následcích nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však ve stanovené
lhůtě neodstranil, ačkoliv je zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedoplnil
důvody napadení usnesení krajského soudu, nebyly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti
uvedené v §106 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle §37
odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna
a v řízení pro tento nedostatek není možno pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Podle třetí věty §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[b]yl-li návrh na zahájení řízení
před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“. Podle odst. 5 téhož
ustanovení „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud
nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé“.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny zákonné
podmínky pro vrácení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Stěžovatel uhradil
soudní poplatek k výzvě soudu převodem na účet ke dni 2. 5. 2016. Vzhledem k tomu, že kasační
stížnost byla odmítnuta, aniž by bylo vydáno rozhodnutí o věci samé, byly naplněny podmínky
pro vrácení soudního poplatku zaplaceného stěžovatelem, jak jsou vymezeny třetí větou §10
odst. 3 ve spojení s odst. 5 téhož ustanovení zákona o soudních poplatcích.
Na základě výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že se stěžovateli
vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Uvedená částka bude
v souladu s §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení na bankovní účet, z něhož stěžovatel zaplatil
soudní poplatek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu