ECLI:CZ:NSS:2016:4.AS.97.2016:37
sp. zn. 4 As 97/2016 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně:
STAVOPLAST KL spol. s r. o., se sídlem Stachy 266, zast. Dr. JUDr. Miroslavem Zamiškou,
advokátem, se sídlem Na Příkopě 23, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem Holečkova 8, Praha 5, zast. JUDr. Ivanou Syrůčkovou,
advokátkou, se sídlem Plzeňská 4, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2016, č. j. 29 Af 26/2013 – 149,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Rozhodnutím ze dne 1. 2. 2013, č. j. ÚOHS-R185/2012/VZ-1906/2013/310/DBa,
(dále též „napadené rozhodnutí“), předseda žalovaného zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 26. 6. 2012, č. j. ÚOHS-S175/2012/VZ-
7534/2012/520/Mvy, vydané v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – osoby zúčastněné na
řízení, Povodí Vltavy, státní podnik – učiněných při zadávání nadlimitní veřejné zakázky „Nákup
kráčivého bagru“ zadávané dle ustanovení §27 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“) v otevřeném zadávacím řízení. Žalobkyně se
domáhala přezkoumání úkonu zadavatele ze dne 20. 2. 2012 o jejím vyloučení z účasti
v zadávacím řízení z důvodu nesplnění požadovaného parametru na elektrické zařízení stroje
s napětím 12 V.
[2] Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně popsal průběh předmětného
správního řízení. Z předložené dokumentace zjistil, že v části zadávací dokumentace 1.4.1
„Předmět veřejné zakázky – technické podmínky“ zadavatel vymezil technické požadavky
na požadovaný jeden kus kráčivého bagru, přičemž jedním ze základních parametrů bylo
„Elektrické zařízení stroje, jehož požadovaná hodnota činila 12 V“. K připomínce žalobkyně,
že odůvodnění požadavku na elektrické zařízení stroje s napětím 12 V, které se odvolává
na možnost vzájemného startování bagru a osobního automobilu při zhoršených klimatických
podmínkách, se objevilo až v rozhodnutí o námitkách a nikoli v zadávací dokumentaci, žalovaný
odvětil, že zadavatel nemusí podle ZVZ ve znění účinném ke dni zahájení předmětného
zadávacího řízení, zdůvodňovat stanovené technické podmínky veřejné zakázky. V posuzované
věci byla poprvé vznesena pochybnost o údajné diskriminačně stanovené technické podmínce
elektrického zařízení stroje s napětím 12 V až v námitkách proti zadávacím podmínkám
podaných společností Trade-lex, na což zadavatel řádně reagoval tím, že tuto podmínku stanovil
kvůli možnosti vzájemného startování stroje s osobními automobily při zhoršených klimatických
podmínkách. Stejné zdůvodnění ostatně zadavatel uvedl i v rozhodnutích o námitkách žalobkyně.
Své požadavky tedy zadavatel řádně a včas zdůvodnil. Žalovaný podpůrně poukázal
na ustanovení §156 odst. 1 písm. c) ZVZ účinného od 1. 4. 2012, které zadavateli v určitých
případech nově stanoví povinnosti uveřejnit na svém profilu odůvodnění vymezených
obchodních a technických podmínek veřejné zakázky ve vztahu k potřebám zadavatele, avšak
tato právní úprava se na předmětnou veřejnou zakázku z časových důvodů neaplikuje.
[3] Požadavek zadavatele na elektrické zařízení stroje s napětím 12 V považoval žalovaný
s ohledem na jeho objektivní potřeby za adekvátní a za řádně zdůvodněný potřebou vzájemného
startování bagru s osobními automobily při zhoršených klimatických podmínkách.
Podle žalovaného rovněž není možné spekulovat o tom, že by si zadavatel tento požadavek
zpětně vymyslel, neboť nebylo jeho povinností technické podmínky přesně a podrobně
zdůvodňovat. Žalovaný nezjistil, že by správní orgán prvního stupně neměl podklad pro svůj
závěr, že kráčivý bagr žalobkyně umožňuje pouze výstup pro napájení některých
12 V elektrických zařízení, neboť ten se opírá o vysvětlení žalobkyně, že nabízený stroj
je v základu s napětím 24 V s vyústěním doplňkového připojení na 12 V pro možnost napájení
jiného zařízení či jiného využití. Pokud žalobkyně tuto interpretaci nepovažuje za správnou, měla
by podle žalovaného uvést, jaký výklad je správný. Žalovaný proto konstatoval, že žalobkyně
zjevně nesplnila podmínku zadavatele na elektrické zařízení bagru s napětím 12 V, byť připustil,
že přesnější by bylo, aby součástí zadávací dokumentace byl přímo požadavek na možnost
vzájemného startování stroje s osobními automobily. Ze základních znalostí fyzikálních zákonů
vyplývá, že nelze nastartovat stroj s elektrickým zařízením s napětím 24 V z běžného osobního
automobilu, který má elektrické zařízení s napětím 12 V, protože takové napětí nedostačuje
k otočení startéru u stroje s elektrickým zařízením 24 V. Tuto skutečnost žalovaný považuje
za obecně známou, vyplývající ze základů fyziky, kterou proto není nutné dokazovat.
Ostatně žalobkyně pouze poukazuje na nesprávnost těchto závěrů, avšak nikdy neargumentovala
tím, že by jí nabízený bagr umožňoval vzájemné startování s osobními automobily. Poukaz
žalobkyně na to, že její bagr nabízí doplňkové vyústění 12 V pro možnost napájení jiného
zařízení či jiného využití, nepovažoval žalovaný za dostatečný, zvláště když jde jen o jinou
interpretaci jejího vysvětlení o vlastnostech nabízeného bagru. Zadavatel proto dle žalovaného
postupoval správně, pokud žalobkyni ze zadávacího řízení vyloučil. Odkaz žalobkyně
na rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2007 není na místě, neboť toto rozhodnutí se týkalo
pochybení zadavatele, který nedostatečně vymezil v zadávací dokumentaci určitým způsobem
technické požadavky na předmět veřejné zakázky a po podání návrhu na přezkoumání úkonů
připustil i plnění technické podmínky stanovené v zadávací dokumentaci nedostatečně určitým
způsobem. Nadto v tomto předchozím řízení žalobkyně zaujímala za obdobné situace zcela
protichůdné stanovisko.
[4] Žalobou ze dne 22. 2. 2013 se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí,
jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí a dále požadovala přiznání náhrady nákladů
řízení. Žalobkyně trvala na tom, že ze zadávacího řízení byla vyloučena zcela účelově
pro domnělé nesplnění technického parametru v podobě požadované hodnoty elektrického
napětí předmětu plnění veřejné zakázky. Potvrdila, že zadavatel požadoval elektrický systém
s napětím 12 V, což následně v průběhu správního řízení odůvodnil možností vzájemného
startování kráčivého bagru s osobními automobily pracovníků obsluhy při zhoršených
klimatických podmínkách, avšak vyslovila přesvědčení, že zadávací podmínky splnila. K dotazu
zadavatele ohledně parametrů nabízeného bagru totiž dostatečně vysvětlila, že stroj je sice
v základu s napětím 24 V, avšak s vyústěním doplňkového připojení na 12 V pro možnost
napájení zařízení či jiného využití, což je z hlediska podmínek zadání postačující. Dále vysvětlila,
že nabízený kráčivý bagr je napájen dvěma bateriemi (akumulátory) o napětí 12 V, toto napětí
je distribuováno rozvodem s napětím 12 V.
[5] Systém se dvěma akumulátory o elektrickém napětí 12 V zadavatelem požadovaný
parametr podle žalobkyně splňuje vždy, navíc splňuje také parametr elektrického systému
s napětím v hodnotě 24 V při sériovém zapojení obou akumulátorů. Žalobkyně rovněž vytýkala
žalovanému, že si učinil vlastní úvahu o možnosti vzájemného startování nabízeného bagru
s osobními automobily, aniž by k tomu provedl jakékoli dokazování. Vyslovila přitom
přesvědčení, že vzájemné startování osobního automobilu a nabízeného kráčivého bagru
je možné i za pomoci adaptéru, nehledě k tomu, že jí navrhované řešení umožňuje nastartování
jiných strojů s napětím 24 V. Žalovaný dále přehlédl, že nabízený bagr disponuje doplňkovým
vyústěním 12 V pro možnost napájení jiného zařízení či využití, kterým je i možnost startování
osobního automobilu v případě nepříznivých klimatických podmínek. Toto vyústění tudíž není
možné chápat pouze jen jako výstup, jak nesprávně interpretuje žalovaný.
[6] Stanovením technického požadavku v podobě elektrického napětí o hodnotě
12 V se zadavatel podle žalobkyně dopustil skryté diskriminace, neboť požadovanou hodnotou
elektrického napětí disponují pouze některé kráčivé bagry, čímž byli ostatní uchazeči
z výběrového řízení z povahy věci vyloučeni. Žalobkyně uznala právo zadavatele stanovit
si technické požadavky předmětu plnění veřejné zakázky dle svého uvážení, avšak vyslovila
přesvědčení, že tyto požadavky musí být odůvodnitelné. Tuto odůvodněnost žalovaný zkoumal
nedostatečně, pokud oslovil 4 možné dodavatele kráčivých bagrů, neboť přehlédl, že jeden
z nich, který nadto tento požadavek označil za přijatelný, je propojen s jiným účastníkem
předmětného zadávacího řízení. Nelze proto oprávněně tvrdit, že 2 ze 4 oslovených dodavatelů
by byli schopni tyto technické parametry splnit. Při posuzování této otázky porušil správní orgán
§3 správního řádu, protože vyšel pouze ze zadavatelova tvrzení o nezbytnosti požadavku
elektrického zařízení o napětí 12 V, aniž by v tomto směru provedl jakékoli dokazování,
a odkázal jen na obecně platné fyzikální zákony. Žalobkyně v neposlední řadě poukázala
na to, že se žalovaný odchýlil od svého předchozího rozhodnutí ze dne 14. 6. 2007,
které se týkalo dodávky 4 ks kráčivých rypadel, tedy obdobného stroje jako v posuzované věci,
v němž uvedl, že vymezení technických parametrů v určitém rozsahu musí být odůvodněno
objektivními potřebami zadavatele, což v posuzované věci nebylo podle žalobkyně splněno.
[7] Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 26. 4. 2013, v němž zdůraznil, že žalobkyně
nesplnila podmínku zadavatele na elektrické zařízení s napětím 12 V, neboť jí nabízený bagr
pracuje s napětím 24 V. Nedostatky její nabídky v průběhu zadávacího řízení pak nelze
nahrazovat tvrzeními a vysvětleními ve správním, resp. soudním řízení. Vyjádření žalobkyně
o sériovém zapojení dvou baterií plně podporuje jeho názor, že její stroj nelze nastartovat
za použití jedné 12 V baterie. Baterií z osobního automobilu by tedy bylo teoreticky možné
nahradit jednu baterii kráčivého bagru, nicméně pokud by nefungovaly obě baterie, tento postup
by k nastartování bagru nestačil. Žalovaný zdůraznil, že v průběhu správního řízení žalobkyně
nikdy netvrdila, že jí nabízený stroj splňuje požadavek na vzájemné startování s osobními
automobily při zhoršených klimatických podmínkách. Výklad žalobkyně jejího předchozího
vysvětlení, že doplňkové připojení lze použít i k napájení samotného bagru představuje jen jeho
jinou interpretaci, kterou však měla žalobkyně jasně a srozumitelně uvést již v zadávacím řízení.
Tvrzení žalobkyně o tom, že nelze pracovat s vyjádřením společnosti DONAU TRADING
o akceptovatelnosti technických požadavků, je rovněž nové, tudíž by k němu soud neměl
přihlížet. Technické podmínky žalovaný nepovažuje za diskriminační, neboť požadavky
zadavatele odpovídají jeho objektivním potřebám; v neposlední řadě by měl soud přihlédnout
k tomu, že jej mohou splnit další dodavatelé, jak bylo ve správním řízení zjištěno. Žalovaný
proto navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
[8] V replice ze dne 20. 6. 2013 žalobkyně setrvala na své předchozí argumentaci.
[9] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 6. 2015, č. j. 29 Af 26/2013 – 95, napadené
rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; dále žalovanému uložil, aby žalobkyni
zaplatil náhradu nákladů řízení. Soud se ztotožnil s argumentací žalobkyně, že neměla
být vyřazena ze zadávacího řízení, jelikož z odpovědi žalobkyně na dotaz zadavatele ohledně
jí nabízeného elektrického zařízení stroje nebylo zřejmé, že by její stroj nesplnil podmínky
zadávacího řízení. Pokud totiž zadavatel požadoval „elektrické zařízení stroje“ v hodnotě
12 V kvůli tomu, aby obsluha stroje dojíždějící osobními automobily měla možnost nastartovat
stroj při zhoršených klimatických podmínkách prostřednictvím těchto automobilů, měl
to podle soudu srozumitelně uvést v zadávací dokumentaci; pokud tak neučinil, měl tento
požadavek ve spolupráci se žalobkyni před jejím vyloučením vyjasnit.
[10] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podali žalovaný a osoba zúčastněná na řízení
kasační stížnost; Nejvyšší správní soud těmto kasačním stížnostem vyhověl a rozsudkem
ze dne 20. 11. 2015, č. j. 4 As 179/2015 – 75, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud zaujal k řešené otázce tento závěr: Pro posouzení daného
případu považuje Nejvyšší správní soud za podstatné, že osoba zúčastněná na řízení jako zadavatel vypsala
otevřené zadávací řízení na nákup kráčivého bagru, přičemž součástí zadávací dokumentace byla i podmínka
technického charakteru, že nabízený bagr musí splňovat parametr „Elektrické zařízení stroje 12 V“. Proti takto
vymezené podmínce žalobkyně námitky ve lhůtě podle §110 odst. 3 ZVZ nepodala. V takovém případě
ale žalobkyně nemůže fakticky brojit proti tomu, že by podmínka „Elektrické zařízení stroje“ byla
diskriminační, rozporná či blíže neupřesněná, neboť tyto své námitky měla směřovat přímo proti zadávací
dokumentaci. Jinými slovy pokud žalobkyně nejdříve z obsahu zadávací dokumentace vycházela a podala
nabídku, nemůže následně po svém vyloučení z výběrového řízení dovozovat, že toto kritérium bylo „vadné“ a že jí
nebyl zřejmý účel a důvod tohoto kritéria. Pokud žalobkyni skutečně nebyla tato podmínka jasná a měla za to, že
umožňuje dvojí výklad, resp. že její splnění může být dosaženo různými způsoby (zde bagrem pracujícím s napětím
24 V a s vývodem na 12 V), měla toto řešit podáním námitek, případně alespoň požadovat dodatečné informace
k zadávacím podmínkám ve smyslu §49 ZVZ. Pokud tak neučinila, nemůže zpětně dovozovat, že jí měl
zadavatel sdělit, z jakého důvodu přistoupil ke stanovení tohoto technického požadavku, aby tomu účelu mohla
přizpůsobit svou nabídku.
[11] Krajský soud v Brně, jsa vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, ve věci
znovu rozhodl, a to rozsudkem ze dne 15. 3. 2016, č. j. 29 Af 26/2013 – 149, kterým žalobu
jako nedůvodnou zamítl a žalobci uložil zaplatit osobě zúčastněné na řízení náhradu nákladů
řízení. Popsal, že zadavatel vypsal otevřené zadávací řízení na nákup kráčivého bagru, součástí
zadávací dokumentace byla i podmínka, že bagr musí splňovat parametr „Elektrické zařízení
stroje 12 V“. Žalobce u tohoto technického parametru uvedl nejednoznačný údaj „12/24 V“.
Hodnotící komise proto doporučila zadavateli, aby vyzval žalobkyni k objasnění tohoto údaje,
což zadavatel učinil. Žalobce na výzvu reagovala ve své odpovědi tak, že nabízený stroj
je v základu s napětím 24 V, s vyústěním doplňkového připojení na 12 V, pro možnost napájení
jiného zařízení či jiného využití. Na základě toho byla žalobkyně vyloučena ze zadávacího řízení.
Soud uznal postup zadavatel jako správný, neboť ten se snažil rozpory v nabídce žalobkyně
vyjasnit. Pokud žalobkyně odpověděla tak, že nabízený stroj je v základu s napětím
24 V, s vyústěním doplňkového připojení na 12 V, pro možnost napájení jiného řízení či jiného
využití, je podle soudu zřejmé, že zadávacího podmínky nesplnila. Okolnost, že tento bagr
disponuje vyústěním doplňkového připojení s napětím 12 V, je irelevantní, neboť ani na základě
tohoto nelze tvrdit, že se jedná o stroj splňující podmínky zadání, jímž byl požadavek
elektrického zařízení stroje s napětím 12 V. Žalobkyně měla podle soudu postupovat tak,
že proti podmínkám zadávací dokumentace měla podat námitky, pokud podmínky považovala
za nezákonné. K témuž závěru ostatně dospěl i Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném
zrušujícím rozsudku, který vyšel z právní úvahy o povaze a obsahu zadávacích podmínek.
Nejvyšší správní soud se tedy nezabýval faktickými funkčními vlastnostmi stroje nabízeného
žalobkyní. Soud se neztotožnil ani námitkou žalobkyně, že rozhodnutí zadavatele o námitkách
podaných proti zadávacím podmínkám uchazečem Trade-lex s.r.o., bylo upřesněním či úpravou
zadávacích podmínek, neboť nebyly splněny formální podmínky stanovené ZVZ pro změnu
zadávacích podmínek.
[12] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2016, č. j. 29 Af 26/2013 –
149, podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost ze dne 28. 4. 2016 z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Přípustnost kasační stížnosti dovozovala z toho, že
krajský soud se nově zabýval otázkou, zda zadavatel upřesnil zadávací dokumentaci při vyřizování
námitek uchazeče Trade-lex s.r.o. Setrvala na argumentaci, že zadavatel v rozporu se ZVZ
stanovil podmínku elektrického zařízení stroje 12 V. Vymezení technických podmínek totiž musí
být objektivní, což musí vnímat všechny dotčené subjekty. Požadavky zadavatele nesmí být
víceznačné, tj. nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti. Zadavatel však v případě předmětné
podmínky nespecifikoval, na kterou část stroje se má hodnota 12 V vztahovat. V případě
kráčivého bagru tedy nebylo stěžovatelce zřejmé, zda se pojem „elektrické zařízení stroje“
vztahuje na spouštěč, generátor, řídící jednotku či jiné elektrické zařízení kráčivého bagru. Za
takové situace nelze tvrdit, že jím nabízený stroj nesplňuje tuto podmínku. Stěžovatelka rovněž
namítala, že v průběhu zadávacího řízení byly změněny a upřesněny zadávací podmínky, a to na
základě námitek uchazeče Trade-lex s.r.o. Zadavatel totiž ve své odpovědi každý parametr
zadávacích podmínek odůvodnil a tím zadávací podmínky týkající se parametru „Elektrické
zařízení stroje 12 V“ upřesnil. Zároveň zadavatel v rozhodnutí o těchto námitkách prodloužil
lhůtu pro podání nabídek do dne 16. 1. 2012, 10:00 hod. Zadavatel tedy splnil všechny zákonné
podmínky pro změnu zadávací dokumentace. Stěžovatelka proto navrhovala, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[13] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil v přípisu ze dne 17. 5. 2016, v němž vyjádřil
názor, že je na místě kasační stížnost odmítnout, jelikož stěžovatelka nepřináší žádný věcný
argument, na jehož základě by bylo možné dovodit nezákonnost rozsudku krajského soudu,
zvláště když byl krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Pokud stěžovatelka dovozuje přípustnost kasační stížnosti z toho, že zadávací podmínky
byly upřesněny na základě námitek společnosti Trade-lex s.r.o., je nutné poukázat na to,
že krajský soud v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu vysvětlil, že toto je irelevantní,
neboť výtky proti zadávacím podmínkám si nemohla stěžovatelka ponechat až do fáze přezkumu
rozhodnutí zadavatele o jejím vyloučení. Žalovaný proto navrhoval, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnosti jako nepřípustnou odmítl, eventuálně aby ji jako nedůvodnou zamítl.
[14] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti vyjádřila podáním ze dne 20. 5. 2016,
v němž rovněž upozorňovala na to, že kasační stížnost je podle jejího názoru nepřípustná,
neboť se všemi námitkami uplatněnými v nynější kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
v předchozím rozsudku zabýval. Vyslovila přesvědčení, že v předmětné věci při zadávání veřejné
zakázky postupovala plně v souladu s ZVZ. Navrhovala proto, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnosti odmítl jako nepřípustnou, případně aby ji zamítnul.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[15] Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Brně vzešel (ustanovení §102 s. ř. s.),
kasační stížnost je včasná (ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s.) a přípustná, neboť nejsou naplněny
důvody podle ustanovení §104 s. ř. s. způsobující její nepřípustnost.
[16] K argumentaci žalovaného a osoby zúčastněné na řízení ohledně nepřípustnosti kasační
stížnosti podle ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud uvádí, že judikatura
týkající se ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. se vztahuje zásadně na případy, kdy kasační
stížnost podává opětovně tentýž účastník řízení, tedy ten, jehož kasační stížnosti
bylo ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu vyhověno. I z tohoto důvodu
judikatura užívá termín opakovaná kasační stížnost (srov. např. usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165). Ve vztahu k jinému
účastníku řízení, tedy tomu, který dosud v řízení kasační stížnost nepodal, by bylo ustanovení
§104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. aplikovatelné v případě, kdy by tento účastník brojil proti závěrům
krajského soudu, které jsou výsledkem aplikace právního názoru Nejvyššího správního soudu
v předcházejícím zrušujícím rozsudku: „Ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. limituje přípustnost
kasační stížnosti ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci Nejvyšším správním soudem závazně posouzeným“
(srov. již citované usnesení č. j. 1 As 79/2009 - 165).
[17] V nyní posuzovaném případě Nejvyšší správní soud posuzuje kasační stížnost
stěžovatelky (žalobkyně) poprvé a stěžovatelka v ní sice brojí proti právnímu názoru Nejvyššího
správního soudu promítnutému do navazujícího rozsudku krajského soudu (což je v rozporu
s ustanovením §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., a kasační stížnost by tak bylo možno odmítnout),
ale poukazuje rovněž na to, že se krajský soud nesprávně zabýval další žalobní námitkou
v podobě upřesnění zadávací dokumentace zadavatelem na základě odpovědi společnosti Trade-
lex s.r.o. Touto otázkou se Nejvyšší správní soud v předchozím zrušujícím rozsudku nezabýval,
byť závěry tam uvedené jsou aplikovatelné i na tuto argumentaci, jak žalovaný a osoba
zúčastněná na řízení poukazují a jak bude níže věcně rozebráno.
[18] V takovém případě však nelze kasační stížnost odmítnout, neboť touto otázkou
se Nejvyšší správní soud meritorně ještě nezabýval, byť je nutné na základě meritorního
posouzení kauzy závěry obsažené v předchozím rozsudku vztáhnout i na další žalobní námitky,
což ale je věcí meritorního vypořádání se s argumentací, byť za pomoci odkazu na předchozí
verdikt tohoto soudu, nikoliv posouzení splnění podmínek řízení o kasační stížnosti a možnosti
jejího případného odmítnutí. Odmítnutí kasační stížnosti stěžovatelky (žalobkyně v původním
řízení) by představovalo porušení principu zákazu odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae),
neboť žalobkyni by bylo zabráněno v přístupu ke kasační stížnosti vztahující se k jiným otázkám,
než které byly řešeny v předchozím rozsudku Nejvyššího správního soudu, jež byl nadto
iniciován kasační stížností jiného účastníka řízení – žalovaného správního orgánu a osoby
zúčastněné na řízení.
[19] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením
§109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační
stížnosti vyplývá, že ji stěžovatelka podal z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
„nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.“ Nesprávné
posouzení právní otázky v předcházejícím řízení spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový
stav byl krajským soudem aplikován nesprávný právní názor.
[20] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná; k tomuto závěru vedly Nejvyšší správní soud následující úvahy:
[21] Ve vztahu k námitkám stěžovatelky ohledně nezákonně vymezeného kritéria technické
podmínky Elektrické zařízení stroje a ohledně jejího názoru, že její nabídka kráčivého bagru
i za dané situace splnila všechny zadávací podmínky zadavatele, Nejvyšší správní soud odkazuje
na svůj předchozí rozsudek ze dne 20. 11. 2015, č. j. 4 As 179/2015 – 75, v dané věci, od něhož
se nemůže odchýlit, podle kterého „Pro posouzení daného případu považuje Nejvyšší správní soud
za podstatné, že osoba zúčastněná na řízení jako zadavatel vypsala otevřené zadávací řízení na nákup kráčivého
bagru, přičemž součástí zadávací dokumentace byla i podmínka technického charakteru, že nabízený bagr musí
splňovat parametr „Elektrické zařízení stroje 12 V“. Proti takto vymezené podmínce žalobkyně námitky
ve lhůtě podle §110 odst. 3 ZVZ nepodala. V takovém případě ale žalobkyně nemůže fakticky brojit
proti tomu, že by podmínka „Elektrické zařízení stroje“ byla diskriminační, rozporná či blíže neupřesněná,
neboť tyto své námitky měla směřovat přímo proti zadávací dokumentaci. Jinými slovy pokud žalobkyně nejdříve
z obsahu zadávací dokumentace vycházela a podala nabídku, nemůže následně po svém vyloučení z výběrového
řízení dovozovat, že toto kritérium bylo „vadné“ a že jí nebyl zřejmý účel a důvod tohoto kritéria.
Pokud žalobkyni skutečně nebyla tato podmínka jasná a měla za to, že umožňuje dvojí výklad, resp. že její
splnění může být dosaženo různými způsoby (zde bagrem pracujícím s napětím 24 V a s vývodem na 12 V),
měla toto řešit podáním námitek, případně alespoň požadovat dodatečné informace k zadávacím podmínkám
ve smyslu §49 ZVZ. Pokud tak neučinila, nemůže zpětně dovozovat, že jí měl zadavatel sdělit, z jakého
důvodu přistoupil ke stanovení tohoto technického požadavku, aby tomu účelu mohla přizpůsobit svou nabídku…
V dané fázi zadávacího řízení tedy zadavatel (osoba zúčastněná na řízení) měl skutečně pouze povinnost
posoudit, zda žalobkyně u své nabídky splnila podmínky zadávacího řízení. Jestliže žalobkyně ve své nabídce
uvedla, že jí nabízený kráčivý bagr pracuje s napětím 12/24 V, postupoval zadavatel, resp. hodnotící komise,
podle ustanovení §76 odst. 3 ZVZ správně, pokud žalobkyni vyzval k upřesnění, s jakým napětím nabízený
kráčivý bagr ve skutečnosti pracuje. Za situace, kdy žalobkyně na tuto výzvu odpověděla tak, že „nabízený stroj
je v základu s napětím 24 V s vyústěním doplňkového připojení na 12 V pro možnost napájení jiného zařízení
či jiného využití“, je zřejmé, že žalobkyně podmínky zadávacího řízení nesplnila, protože její kráčivý bagr pracuje
pod jiným napětím, než které požadoval zadavatel. Skutečnost, že disponuje vyústěním se jmenovaným napětím
je irelevantní, neboť ani jeho prostřednictvím nelze tvrdit, že se jedná o stroj, který splňuje podmínky zadavatele.
Zkoumání otázky, zda žalobkyní nabízený bagr je možné nastartovat za pomoci osobního automobilu pracujícího
pod napětím 12 V, je v takovém případě irelevantní, neboť to nic nemění na posouzení otázky, zda taková
nabídka splnila technické podmínky závazně stanovené zadavatelem. Zadavatel totiž nestanovil jako technickou
podmínku, že kráčivý bagr musí být možné nastartovat za pomocí autobaterie osobního automobilu pracujícího
s napětím 12 V, ale že bagr musí pracovat s napětím 12 V. Skutečnost, že tento požadavek byl fakticky
odůvodněn tím, aby bylo možné bagr v krajním případě nastartovat za pomoci osobního automobilu s autobaterií
s napětím 12 V, je irelevantní, neboť jak bylo vysvětleno výše, v dané fázi zadávacího řízení musel zadavatel
vycházet ze zadávacích podmínek.“
[22] Byť stěžovatelka s těmito závěry nesouhlasí a fakticky s nimi polemizuje, Nejvyšší správní
soud na nich musí trvat. Argumentace stěžovatelky zpochybňující tyto závěry
je proto nepřípustná ve smyslu §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., neboť se stěžovatelka domáhá
přezkumu závěrů Nejvyššího správního soudu učiněného v předmětném soudním řízení,
což není možné.
[23] Jestliže stěžovatelka dále uvádí, že krajský soud pochybil, pokud nedospěl k závěru,
že zadavatel v průběhu zadávacího řízení měnil jeho podmínky, je nutné odkázat na výše citovaný
závěr předchozího rozsudku Nejvyššího správního soudu v dané věci. Pokud stěžovatelka měla
k dispozici zadávací dokumentaci a jestliže se jí podle kasační stížnosti mělo dostat odpovědi
zadavatele na námitky společnosti Trade-lex s.r.o., nemůže až v případě přezkumu úkonů
zadavatele o svém vyloučení namítat, že bylo porušeno ustanovení ZVZ ve vztahu k zadávací
dokumentaci, neboť tuto skutečnost měla stěžovatelka účinně namítat dřív, a to postupem dle
§110 odst. 3 ZVZ, případně alespoň požadovat dodatečné informace k zadávacím podmínkám
ve smyslu §49 ZVZ. Jelikož takto nepostupovala, nemůže za dané situace ničeho vůči zadávací
dokumentaci namítat.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[24] Na základě všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud po přezkoumání
napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně k závěru, že nebyl naplněn tvrzený důvod podání
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., za použití ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji podle §110 odst. 1 poslední
věty s. ř. s. zamítl.
[25] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1, 5
a 7 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla ve věci procesně úspěšná,
proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá; žalovanému pak podle obsahu spisu žádné náklady
řízení o kasační stížnosti nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
[26] Osoby zúčastněné na řízení mají podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch
nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim soud uložil. Žádné takové
náklady osobě zúčastněné na řízení nevznikly, tudíž nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. července 2016
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu