ECLI:CZ:NSS:2016:4.AZS.101.2016:18
sp. zn. 4 Azs 101/2016 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. Y., zast. Mgr. Ing.
Janem Procházkou, LL. M., advokátem, se sídlem Karolinská 654/2, Praha 8, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2016, č. j. 49 Az 13/2014 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2014, č. j. OAM-189/LE-BE03-P06-2014, žalovaný neudělil
žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
ve znění účinném ke dni 13. 10. 2014. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2016,
č. j. 49 Az 13/2014 - 29, žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) blanketní
kasační stížnost a uvedl, že ji doplní k výzvě Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 4. 5 2016, č. j. 4 Azs 101/2016 - 9, stěžovatele
vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení prostřednictvím svého zástupce
doplnil kasační stížnost tak, že uvede, z jakých konkrétních důvodů napadá rozsudek Krajského
soudu v Praze. Současně stěžovatele poučil, že pokud kasační stížnost nebude ve stanovené lhůtě
doplněna, soud ji odmítne. Předmětné usnesení Nejvyšší správní soud doručil zástupci
stěžovatele dne 6. 5. 2016, stanovená lhůta tudíž uplynula dne 6. 6. 2016 [srov. §40 odst. 2 a 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
Zástupce stěžovatele na uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval a Nejvyšší
správní soud dospěl po posouzení obsahu podání stěžovatele k závěru, že kasační stížnost
nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. „[k]romě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj
o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí obdobně.“
Podle §37 odst. 3 věty první s. ř. s. „[z] každého podání musí být zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.“
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
Zástupce stěžovatele v kasační stížnosti jen obecně vymezil, že krajský soud porušil
vyjmenovaná ustanovení zákona o azylu a správního řádu, že správní orgán nezjistil úplně
skutkový stav věci a své rozhodnutí řádně neodůvodnil a že krajský soud toto pochybení
nesprávně právně posoudil. Z textu kasační stížnosti tak není seznatelné, v čem konkrétně
stěžovatel spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku, respektive jaká konkrétní pochybení
krajskému soudu vytýká. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovatel je v souladu s §103
odst. 1 s. ř. s. povinen uvést, pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá,
a současně tento důvod obsahově popsat, tedy uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění
označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly. To však stěžovatel
v posuzované věci neučinil. Podle názoru Nejvyššího správního soudu není přípustné,
aby za stěžovatele domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby
kasační stížnosti na mysli. Na podporu tohoto závěru Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 - 5, podle kterého „[s]oud není povinen
ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně,
že zákon byl porušen, anebo to, že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti,
z nichž je takové tvrzení dovozováno.“
Stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně
byl poučen o následcích nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však ve stanovené
lhůtě neodstranil, ačkoliv je zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedoplnil
důvody napadení rozsudku krajského soudu, nebyly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti
uvedené v §106 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle §37
odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna
a v řízení pro tento nedostatek není možno pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. června 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu