ECLI:CZ:NSS:2016:4.AZS.128.2016:21
sp. zn. 4 Azs 128/2016 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: S. M., zast. Mgr. Ing.
Janem Procházkou, LL. M. eur, advokátem, se sídlem Karolinská 654/2, Praha 8, proti žalované:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2016, č. j. 1 A
27/2016 – 17,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 2. 6. 2016 kasační stížnost
spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Žalovaná rozhodnutím ze dne 11. 3. 2016,
č. j. CPR-3297-2/ČJ-2016-930310-V242, snížila dobu zákazu vstupu na 2 roky, ve zbytku
odvolání stěžovatele zamítla a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství
hl. m. Prahy ze dne 12. 1. 2016, č. j. KRPA-54274-50/ČJ-2015-000022, jímž bylo žalobci podle
§119 odst. 1 písm. b) bod 9 a podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky uloženo správní vyhoštění spojené se zákazem vstupu
na území členských států Evropské unie po dobu 3 let. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) uvedl,
že výkon rozhodnutí žalované a s tím spojený návrat stěžovatele zpět na Ukrajinu, kde od 90. let
nežije a nemá tam žádné vazby ani zázemí, by pro něj znamenaly újmu a zásah do jeho práva
na rodinný a soukromý život garantovaný čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod. Stěžovatel zároveň upozornil, že přiznání odkladného účinku není
v rozporu s veřejným zájmem a nemůže tím vzniknout třetím osobám žádná újma. Stěžovatel
totiž plně spolupracuje s orgány policie, pravidelně si nechává prodlužovat výjezdní příkaz
a zdržuje se na hlášeném místě pobytu. Policie ČR tak může kdykoliv přistoupit k realizaci
správního vyhoštění. Rozhodnutí ukládající stěžovateli správní vyhoštění je v tuto chvíli
pravomocné a vykonatelné. Pokud by Policie ČR přistoupila k realizaci správního vyhoštění,
došlo by k vyhoštění bez toho, aby bylo napadené správní rozhodnutí přezkoumáno v rámci
celé soustavy správního soudnictví, tj. i před Nejvyšším správním soudem a bylo by tak zasaženo
i do stěžovatelova práva na spravedlivý proces. V neposlední řadě pak stěžovatel tvrdí,
že mu na Ukrajině hrozí újma z azylově relevantních důvodů, pro které podal žádost o udělení
mezinárodní ochrany.
[2] Žalovaný se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[3] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Jde o institut výjimečný, jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými
neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 - 115, dostupné z www.nssoud.cz).
[4] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[5] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci a z obsahu spisového materiálu
a dále mj. i z vyjádření žalovaného, jehož úlohou je ze zákona hájit veřejný zájem na úseku
pobytu cizinců v České republice.
[6] Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního
rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat,
přiznaná oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
[7] Z výše uvedených tvrzení stěžovatele i z obsahu soudního spisu soud dovodil, že újma
hrozící stěžovateli je skutečná a intenzívní. Výkon rozhodnutí o správním vyhoštění totiž
nepochybně velmi silně zasahuje do soukromé a eventuálně i rodinné sféry cizince. Naproti tomu
újma způsobená přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti třetím osobám zde z povahy věci
nepřipadá v úvahu. Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku
splněna je. Výkon rozhodnutí o správním vyhoštění by mohl představovat pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by se tento výkon
a jiné právní následky napadeného rozhodnutí neodložily. Nucené vycestování mimo území
České republiky by mělo nepochybně za následek i ztížení možností stěžovatele uplatnit
svá práva v řízení u soudu, přestože je zastoupen advokátem.
[8] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. V daném případě připadá v úvahu
veřejný zájem související s pobytem cizinců na území České republiky, který je zajišťován
mj. i tím, že cizinci, jimž bylo pravomocně uloženo správní vyhoštění, a kterým uplynula
doba k vycestování z území České republiky, se na tomto území zdržovat nemohou. V daném
případě však přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného po dobu,
kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána. Lze tedy konstatovat, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s veřejným zájmem.
[9] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
[10] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu