ECLI:CZ:NSS:2016:4.AZS.140.2016:16
sp. zn. 4 Azs 140/2016 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: G. V.,
zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem, se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2016, č. j. 22 Az 6/2016 - 38,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 12. 5. 2016, č. j. 22 Az 6/2016 - 38, Krajský soud v Brně zamítl žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2016, č. j. OAM-681/ZA-ZA02-K07-2015. Naposledy
uvedeným rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o žádosti o mezinárodní ochranu podle §25
písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neboť žádost žalobce
shledal nepřípustnou podle §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
a současně požádal, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek podle §107 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“).
V odůvodnění žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel toliko poukázal
na charakter žalobou napadeného rozhodnutí a konstatoval, že jeho bezodkladný výkon by mu
způsobil nenahraditelnou újmu. Vzhledem k tomu, že správní orgány v řízení rozhodovaly pouze
o právech stěžovatele, je podle jeho názoru vyloučeno, aby se přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nepřiměřeným způsobem dotklo práv třetích osob, popřípadě, aby odporovalo
veřejnému zájmu.
K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti přiznat odkladný účinek, musí
stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Nejvyšší správní soud
již například v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012 - 32,
uvedl, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel. Stěžovatel v odůvodnění
návrhu musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel nikterak nevysvětlil, jaká újma by mu měla vzniknout
nepřiznáním odkladného účinku, Nejvyšší správní soud jej usnesením ze dne 15. 6. 2016,
č. j. 4 Azs 140/2016 - 9, vyzval, aby prostřednictvím svého zástupce ve lhůtě jednoho týdne
od doručení tohoto usnesení, doplnil svůj návrh tak, že uvede, v čem spatřuje důvody
pro přiznání odkladného účinku. Nejvyšší správní soud současně stěžovatele poučil, že návrh
odmítne, pokud jej ve stanovené lhůtě nedoplní. Délku lhůty v tomto případě předurčovala
povinnost soudu rozhodnout o stěžovatelově návrhu do třiceti dnů od jeho podání (viz §73
odst. 4 ve spojení s §107 s. ř. s.). Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 21. 6. 2016
a soudem stanovená lhůta proto uplynula dne 28. 6. 2016. Stěžovatel ovšem ve stanovené lhůtě
(ani později do dne vydání tohoto usnesení) svůj návrh nedoplnil.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
ve stanovené lhůtě nedoplnil, Nejvyšší správní soud ho odmítl podle §120 a §37 odst. 5 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2016
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu