ECLI:CZ:NSS:2016:5.AS.126.2016:21
sp. zn. 5 As 126/2016 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: S. K., zastoupený
JUDr. Václavem Nohovcem, advokátem se sídlem náměstí T. G. Masaryka 418/25, Plzeň, proti
žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2016, č. j. 17 A 26/2015 -
34, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Rozhodnutím Magistrátu města Plzně (dále jen „magistrát“) ze dne 31. 12. 2014,
č. j. MMP/271081/14, byl žalobce uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti
silničního provozu na pozemních komunikacích podle §125c odst. 1 písm. d) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
v relevantním znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), porušením §5 odst. 1 písm. f) téhož
zákona, dále ze spáchání přestupku dle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu,
porušením §4 písm. a) a §5 odst. 1 písm. a) téhož zákona, dále ze spáchání přestupku podle §83
odst. 1 písm. d) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti
z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., v relevantním znění (dále jen „zákon
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích“), porušením §38 odst. 1 písm. a)
téhož zákona a dále ze spáchání přestupku podle §83 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách
provozu vozidel na pozemních komunikacích, porušením §6 odst. 1 téhož zákona, za což mu
byla uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech
motorových vozidel v trvání 14 měsíců.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 3. 2015, č. j. DSH/1790/15, sp. zn.
ZN/337/DSH/15, bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí magistrátu bylo potvrzeno.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 30. 4. 2015 žalobu, kterou Krajský soud
v Plzni (dále „krajský soud“) rozsudkem ze dne 31. 3. 2016, č. j. 17 A 26/2015 - 34, zamítl; proti
tomuto rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. V kasační stížnosti současně
požádal o přiznání odkladného účinku.
V odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel uvedl, že je zaměstnán
jako dělník u DFH Haus CZ, s.r.o., se sídlem v Žákavé; z důvodu proměnlivé pracovní doby
je při dojíždění na pracoviště v Žákavé (zejména ze svého přechodného bydliště v obci Nebílovy)
odkázán na osobní automobil, neboť spojení prostřednictvím hromadných prostředků na této
trase prakticky neexistuje. V případě okamžitého výkonu především zákazu řízení všech
motorových vozidel by musel pracovní poměr prakticky ihned ukončit a složitě si hledat
nové zaměstnání, alespoň přibližně odpovídající jeho schopnostem a možnostem. Dále uvedl,
že má vyživovací povinnost k čtrnáctiletému synovi, který je svěřen do výchovy matce.
Žalovaný se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku ve stanovené lhůtě
nevyjádřil.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil
v §73 odst. 2 s. ř. s. Pokud by soud rozhodoval o návrzích na přiznání odkladného účinku žalobě
či kasační stížnosti paušálně tak, že by jej přiznával vždy, pokud by dopady rozhodnutí správního
orgánu (soudu) byly negativní (záporné), pak by tím popřel smysl přiznání odkladného účinku
podle §73 s. ř. s.; základním smyslem odkladného účinku není obecně aplikovatelné oddálení
účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu, ale jde o mimořádný nástroj zabránění
stavu, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu bylo
konkrétním, zásadním a nevratným způsobem negativně zasaženo do práv stěžovatele.
Nepoměrně větší újma stěžovatele, než jaká přiznáním odkladného účinku by mohla vzniknout
jiným osobám (§73 odst. 2 s. ř. s.) při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí,
tedy musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit.
To znamená, že i v případě, kdy přiznáním odkladného účinku nemůže vzniknout újma jiným
osobám, musí být újma, jež vznikne navrhovateli výkonem nebo jinými právními následky
rozhodnutí, takové intenzity, aby převážila nad veřejným zájmem na výkonu či jiných právních
následcích pravomocného rozhodnutí správního orgánu či krajského soudu.
Nejvyšší správní soud nezpochybňuje tvrzení stěžovatele, že do zaměstnání musí dojíždět
na pracoviště do Žákavé, kde má jeho zaměstnavatel DFH Haus CZ, s. r. o., své sídlo, jak soud
ověřil z obchodního rejstříku. Stěžovatel ovšem nijak nevysvětluje, z jakého důvodu by měl
do místa svého zaměstnání dojíždět „zejména z přechodného bydliště v obci Nebílovy“, přičemž
v průběhu řízení před krajským soudem jako místo svého bydliště uváděl adresu P., V. 11.
Stěžovatel ani blíže nerozvádí, jak se jeho proměnlivá pracovní doba projevuje a nekonkretizuje,
z jakého důvodu nemůže k cestě do zaměstnání užít hromadné dopravy. Jeho tvrzení v tomto
směru jsou zcela obecná.
Skutečnost, že stěžovatel k dopravě do svého zaměstnání používá motorové vozidlo,
ostatně ještě nutně neimplikuje závěr o imanentní potřebě motorového vozidla. Nezbytnou
mobilitu lze jistě do značné míry pokrýt využíváním prostředků hromadné dopravy či pomocí
třetí osoby. Nejvyšší správní soud přitom ověřil z internetové stránky www.jizdnirady.cz,
že spojení z Plzně (místo bydliště stěžovatele uváděné v řízení před žalovaným a krajským
soudem) do Žákavé je v současné době zajištěno v poměrně pravidelných intervalech od brzkých
ranních hodin (cca 5.25 hod.) do přibližně 19.08 hod. a totéž lze říci o zpátečním spojení
z Žákavé do Plzně v době od cca 4.34 hod. do 17.43 hod. Spojení z obce Nebílovy (tvrzené
„přechodné“ bydliště stěžovatele) do Žákavé a zpět je již problematičtější a časově náročnější,
ovšem i v tomto případě zde opět existují spoje v době od cca 4:50 hod. do 17.21 hod. Zpáteční
spojení je zajištěno přibližně v době od 4:38 hod. do 16:43 hod.
Nejvyšší správní soud si je plně vědom skutečnosti, že využití prostředků hromadné
dopravy (resp. využití pomoci třetí osoby) je pro stěžovatele nepochybně značně diskomfortní
a časově náročné (popř. též nákladnější), nicméně mu umožňuje cestu do zaměstnání, tudíž
námitka ztráty obživy není důvodná. Na tomto místě sluší znovu připomenout, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je zcela mimořádným procesním opatřením, které má být
vyhrazeno pouze pro případy, kdy stěžovateli v důsledku (krajským soudem aprobovaného)
rozhodnutí správního orgánu hrozí závažná újma, kterou již nelze dále odčinit.
Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší správní soud za vhodné poznamenat, že jako
značně problematická se jeví též otázka, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nebylo v rozporu s veřejným zájmem. K této otázce se stěžovatel v návrhu na přiznání
odkladného účinku ostatně ani nijak nevyjadřuje. Nejvyšší správní soud pak v této souvislosti
zdůrazňuje, že v případě, kdy je jako sankce uložen zákaz řízení motorových vozidel je nutno
zohlednit fakt, že tento trest kromě funkce represní (která je mu imanentní) v sobě silně zahrnuje
též funkci obrannou, a to zejména ve vztahu k ostatním účastníkům silničního provozu. To platí
tím spíše v případě stěžovatele, v důsledku jehož jednání mělo dojít ke vzniku dopravní nehody,
při níž vznikla hmotná škoda na více vozidlech a přístřešku zastávky hromadné přepravy.
Stěžovatel se pak následně při šetření dopravní nehody na výzvu policisty podle zvláštního
právního předpisu odmítl podrobit dechové zkoušce a následně lékařskému vyšetření spojenému
s odběrem biologického materiálu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Nadto bylo dále
policisty zjištěno, že stěžovatel v době dopravní nehody užil k jízdě a zároveň provozoval
motorové vozidlo, přestože nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním
předpisem, neboť nemělo platnou technickou kontrolu. Stěžovatel rovněž v této době
provozoval uvedené motorové vozidlo, aniž by jej přihlásil k registraci u příslušného obecního
úřadu obce s rozšířenou působností poté, co jej ke dni 23. 9. 2013 nabyl do vlastnictví. Za těchto
okolností si lze jen obtížně představit, jakými argumenty by vůbec bylo možné dovodit,
že v projednávané věci není přiznání odkladného účinku v rozporu s veřejným zájmem.
Po zhodnocení všech relevantních skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v posuzovaném případě uložená pokuta ani zákaz činnosti uložený správním rozhodnutím
nepředstavuje pro stěžovatele takovou újmu, jež by převyšovala veřejný zájem na vybrání pokuty
a zejména na výkonu zákazu řízení motorových vozidel v délce 14 měsíců.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nejsou v daném případě splněny; proto Nejvyšší správní soud dle §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s., návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu