ECLI:CZ:NSS:2016:5.AS.250.2015:44
sp. zn. 5 As 250/2015 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. F., zastoupen
JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem Kroftova 1, Praha 5, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 23. 1. 2015, č. j. 1954-2/2015-900000-304.3 a č. j. 3239/2015-900000-304.3 ze
dne 30. 1. 2015, č. j. 1955-2/2015-900000-304.3 a č. j. 1957-2/2015-900000-304.3, ze dne
21. 1. 2015, č. j. 3416-3/2015-900000-304.3 ze dne 22. ledna 2015, č. j. 3416-4/2015-900000-
304.3, ze dne 5. února 2015, č. j. 3416-12/2015-900000-304.3, č. j. 3416-14/2015-900000-304.3,
č. j. 3416-15/2015-900000-304.3 a č. j. 3416-13/2015-900000-304.3 a ze dne 23. 1. 2015, č. j.
59707-2/2015-900000-304.3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015, č. j. 31 Af 12/2015 – 324,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
Žalobce se žalobou podanou ke krajskému soudu domáhá přezkoumání a zrušení
v záhlaví označených rozhodnutí, kterými žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí
Celního úřadu pro Královéhradecký kraj, jimiž byly u žalobce ve smyslu §42 odst. 2 písm. a)
nebo §42d odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, zajištěny vybrané
výrobky nebo rozhodnuto o jejich propadnutí a v jednom případě rozhodnuto o odpovědnosti
žalobce za správní delikt, za nějž mu byla uložena pokuta.
Vzhledem k tomu, že žalobce nezaplatil v plné výši soudní poplatek spojený s podáním
žaloby, návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě a návrhu na předběžné opatření, byl
usnesením krajského soudu ze dne 9. 4. 2015, č. j. 31 Af 12/2015 - 247 (pozn. NSS: v napadeném
usnesení označeno nesprávně „ze dne 10. 4. 2015, č. j. 31 Af 14/2015 – 44“), vyzván k jeho
doplacení. Žalobce podáním ze dne 15. 4. 2015 požádal krajský soud o osvobození od soudních
poplatků. Svoji žádost zdůvodnil tím, že byl dne 17. 2. 2015 zadržen policií a od tohoto dne
je jako obviněný z trestného činu neodvedení spotřební daně omezen na osobní svobodě. Uvedl,
že jako podnikající fyzická osoba ukončil podnikání ke dni 12. 2. 2015 a z podnikání
mu neplynou žádné příjmy, které by mohl použít na úhradu soudních poplatků, nedisponuje
ani jinými finančními prostředky či majetkem, který by mohl zpeněžit a použít na úhradu
soudních poplatků. Uvedl, že dosud zaplatil na soudních poplatcích 79 000 Kč, přičemž počet
rozhodnutí žalovaného týkající se jeho osoby není konečný a neustále roste.
Krajský soud, aniž by žalobce vyzval k doložení jím tvrzených poměrů, usnesením ze dne
21. 4. 2015, č. j. 31 Af 12/2015 – 251, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Ke kasační stížnosti žalobce bylo toto usnesení krajského soudu zrušeno rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 6. 2015, č. j. 1 As 111/2015 – 50, a věc byla vrácena krajskému soudu
k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud vytkl krajskému soudu, že žalobce před rozhodnutím
o nepřiznání osvobození od soudních poplatků nevyzval k doložení jeho tvrzení.
Krajský soud pokračoval v řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Z kasační
stížnosti vyplynuly další informace k majetkovým poměrům žalobce. Žalobce uvedl, že neví,
jakým způsobem má doložit svá tvrzení v žádosti o osvobození od soudních poplatků, neboť
se nachází ve vazbě a jeho možnosti jsou omezené. Dále uvedl, že je proti němu Celním úřadem
pro Královéhradecký kraj vedena daňová exekuce, přičemž v prohlášení o majetku podaném
daňovému exekutorovi žalobce sdělil, že nedisponuje žádným movitým ani nemovitým
majetkem; po návštěvě bydliště žalobce vydal daňový exekutor „protokol o bezvýslednosti
soupisu“, neboť nenašel žádný postižitelný majetek žalobce.
V mezidobí žalobce v souběžně projednávané věci vedené krajským soudem
pod sp. zn. 31 Af 24/2015 předložil ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků usnesení
Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. Nt 1627/2015, o vzetí jeho osoby
do vazby, dále protokol vyhotovený k exekučnímu příkazu prodejem movitých věcí Celním
úřadem pro Královéhradecký kraj o bezvýslednosti soupisu věcí ze dne 16. 12. 2014 a prohlášení
žalobce o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků
ze dne 9. 6. 2015 (vzor o. s. ř. č. 58). Krajský soud jej proto již znovu k předložení dalšího
prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nevyzýval. Z protokolu
o bezvýslednosti soupisu věcí vyplynulo, že soupis nebyl vykonán proto, že v pronajatém obydlí
žalobce nebyly nalezeny exekučně postižitelné movité věci a že vybavení ubytovny je majetkem
vlastníka nemovitosti. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobce
uvedl, že nemá příjmy z pracovního nebo obdobného poměru. K příjmům z podnikání nebo jiné
samostatné výdělečné činnosti žalobce uvedl, že podnikání ukončil dne 12. 2. 2015 a k výši
příjmů za poslední zdaňovací období uvedl: „Nevím, účetnictví je zadrženo celním úřadem nebo policií,
nevím, jestli se podalo daňové přiznání za rok 2014 a v jaké výši“. Dále žalobce uvedl, že nemá další
příjmy ani osobní majetek větší hodnoty. K závazkům a výdajům obdobně uvedl, že má dluhy
i výdaje, neví však v jaké výši, neboť je ve vazbě a nemá přístup k účetnictví.
Krajský soud rozhodl usnesením ze dne 5. 8. 2015, č. j. 31 Af 12/2015 – 302, kterým
nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a vyzval ho k doplacení soudního poplatku.
Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce, který je ve vazbě, má ztížené podmínky, ale tato situace
nevylučuje možnost obstarání listin k prokázání jeho tvrzení. Usnesení krajského soudu ze dne
5. 8. 2015, č. j. 31 Af 12/2015 – 302, bylo ke kasační stížnosti žalobce zrušeno rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 As 194/2015 – 27. Nejvyšší správní soud
konstatoval, že vzhledem k žalobcově specifické situaci je třeba jej vyzvat k poskytnutí informací
o jeho majetkových poměrech; kasační soud uvedl, že je možné požadovat, aby žalobce soudu
poskytl “úplný a tak důkladný přehled svého majetku, jaký jen je s ohledem na svoji aktuální situaci schopen
sestavit, a aby přesvědčivě vyvrátil či alespoň zpochybnil konkrétní podezření o tom, že ve skutečnosti určitým
(skrytým) majetkem disponuje.“
Krajský soud pokračoval v řízení, přitom již v souběžně probíhajících řízeních vedených
pod sp. zn. 31 Af 14/2015 a sp. zn. 31 Af 24/2015, v nichž Nejvyšší správní soud vydal obdobný
pokyn, vyzval krajský soud dle instrukce kasačního soudu žalobce k vyčíslení nákladů dosud
vynaložených na soudní řízení a nákladů, které lze očekávat v budoucnu, dále k poskytnutí
přehledu veškerých soudních řízení, jichž je účastníkem s uvedením částek vynaložených
na právní zastoupení, přehledu uhrazených soudních poplatků jakož i těch, k jejichž uhrazení
byl vyzván, a přehledu majetku, kterým disponuje v zahraničí (včetně finančních prostředků).
Dále byl žalobce vyzván k doložení listin zobrazujících stav jeho podnikání v České republice
i mimo Českou republiku. Žalobce na výzvu soudu reagoval podáním obsahujícím soupis
celkem 24 soudních řízení vedených žalobcem ve správním soudnictví, dále uvedl, že je proti
němu vedeno jedno trestní řízení a vede několik správních řízení především s orgány celní správy.
Dosud vynaložené náklady na soudní řízení činí přibližně 200 000 Kč a skládají se z nákladů
na soudní poplatky a právní zastoupení. Budoucí náklady lze předvídat jen těžko, neboť závisí
na žalobcově úspěchu ve věci. Nemá žádné podnikatelské aktivity, nevlastní žádné aktivní
bankovní účty a nedisponuje žádnými zahraničními konty, ani nevlastní žádný jiný majetek
v zahraničí.
Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením žalobci nepřiznal osvobození od soudních
poplatků a vyzval jej k doplacení soudního poplatku v celkové výši 52 000 Kč. Při posouzení
majetkové situace žalobce vycházel krajský soud z listin předložených žalobcem v průběhu řízení
a v řízeních vedených v obdobných věcech žalobce pod sp. zn. 31 Af 14/2015 a sp. zn. 31 Af
24/2015. Žalobce v době vazebního stíhání uvedl, že z důvodu vazby nemá možnost obstarat
relevantní listiny na podporu svých tvrzení; přestože již vazebně stíhán není, žádné listiny
ke svým tvrzením nedoložil a pouze setrvává na svém postoji, že nic nevlastní a neví, jak
prokazovat něco, co nemá. Přestože k tomu byl soudem vyzván, nepředložil listiny zobrazující
stav jeho podnikání v letošním ani v loňském roce, nepředložil aktuální výpis z účtu a přehled
pohybu na účtech od 1. 1. 2015 dosud. Pokud jde o žalobcem vedená řízení, žalobce
nekonkretizoval, v jakých řízeních je zastoupen advokátem a jaké částky zhruba bude muset
vynaložit na právní zastoupení. Krajský soud nabyl pochybnosti o věrohodnosti žalobcových
tvrzení s ohledem na to, že žalobce během řízení tvrdil, že ukončil veškerou podnikatelskou
činnost a opomněl zmínit, že je společníkem ve společnosti EKO NATURALcz, s. r. o.;
k uvedené společnosti žalobce neposkytl ani dodatečně listiny, které by dokládaly stav této
společnosti. Krajský soud konstatoval, že žalobce neprojevil ani sebemenší snahu vůbec nějaké
listiny předložit, přitom povinnost doložit nedostatek prostředků je na účastníkovi řízení, nikoli
na soudu.
II. Obsah kasační stížnosti
Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel uvedl, že z důvodu čtyři měsíce trvající vazby nepodal daňové přiznání, nebyla
vypracována rozvaha a výkaz zisku a ztrát, a proto stěžovatel těžko mohl dodávat alternativní
listiny, které by zobrazovaly stav jeho podnikání. Torzo jeho účetnictví tvoří zejména příjmové
doklady a faktury, musel by proto soudu předkládat neucelený souhrn stovek dokladů.
Stěžovatel přiznává, že bylo chybou, pokud výslovně neuvedl, že je právně zastoupen
ve všech probíhajících řízeních, měl ale za to, že tento fakt vyplývá z jeho opakovaných vyjádření
a hromadných žalob.
Budoucí náklady na právní zastoupení nemůže stěžovatel předvídat, neboť záleží
„zejména na úspěchu ve věci“. Stěžovatel odkázal na advokátní tarif, který umožňuje advokátovi
„poskytovat právní pomoc v závislosti na výsledku sporu, popřípadě kombinací odměn a taková
odměna tedy opravdu závisí zejména na úspěchu ve věci“.
Ke společnosti EKO NATURALcz s. r. o. stěžovatel uvedl, že opakovaně na dotaz
soudů i Celní správy sděloval, že jde o společnost v úpadku, která reálně nepodniká, přičemž
stěžovatel nemá finance na podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Stěžovatel odmítá
závěr soudu, že by měl s ohledem na adresu evidovanou v Polsku v této zemi nějaký majetek,
a namítá, že krajský soud nereagoval na jeho dotaz, jak prokázat negativní tvrzení, že v Polsku
nic nevlastní.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající
se výlučně a osobně stěžovatele.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
S ohledem na závěry plynoucí z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 20 (všechna zde citovaná rozhodnutí dostupná
na www.nssoud.cz), netrval Nejvyšší správní soud na zaplacení soudního poplatku v řízení
o kasační stížnosti proti napadenému usnesení.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti navrhl, aby mu Nejvyšší správní soud přiznal
osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě. Nejvyšší správní soud takovou pravomoc
nemá; kasační soud může v případě meritorního projednání kasační stížnosti kasační stížnost
buďto zamítnout pro její nedůvodnost, nebo rozhodnutí krajského soudu zrušit, případně zrušit
též rozhodnutí správního orgánu (§110 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Z obsahu kasační stížnosti lze
dovodit, že stěžovatel usiluje právě o zrušení napadeného usnesení.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Nejvyšší správní soud ve vztahu
k citovanému ustanovení konstantně judikuje, že břemeno tvrzení o nepříznivé majetkové situaci
tíží výlučně žadatele a není na soudu, aby z vlastní iniciativy vyhledával skutečnosti, které
by žádost o osvobození od soudních poměrů odůvodňovaly (např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS).
Přestože soud z úřední povinnosti nezjišťuje výdělkové a majetkové poměry žadatele, existují
situace, kdy nesmí zůstat zcela pasivní. V případě, že na základě předložených důkazů není
možné dostatečně posoudit majetkové a sociální poměry žadatele, je úkolem soudu vyzvat
žadatele k doložení předchozích tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 7. 2015, č. j. 2 As 153/2015 – 29). Jsou-li žadatelova tvrzení nevěrohodná, popř. neúplná,
nelze jeho žádosti vyhovět (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009 – 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud již ve skutkově a právně obdobné věci stěžovatele rozhodoval,
a to např. rozsudkem ze dne 17. 12. 2015, č. j. 2 As 254/2015 – 45 a ze dne 6. 1. 2016,
č. j. 1 As 236/2015 – 63. Kasační soud proto v dané věci bude vycházet ze zde již vyslovených
právních závěrů, neboť neshledává důvod, proč by se od nich měl odchýlit.
V nyní projednávané věci kasační soud v rozsudku ze dne 24. 6. 2015, č. j. 1 As 111/2015
- 50, jímž bylo zrušeno první rozhodnutí krajského soudu o stěžovatelově žádosti o osvobození
od soudních poplatků ze dne 21. 4. 2015, č. j. 31 Af 12/2015 - 251, shledal nezákonným postup
krajského soudu, který prve zamítl žádost bez toho, aby stěžovatele vyzval k doplnění
rozhodných skutečností. V rozsudku ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 As 194/2015 – 28 pak kasační
soud uložil krajskému soudu, aby s ohledem na specifickou situaci stěžovatele tomuto umožnil
tvrdit a prokázat přehled svého majetku a poučil jej o tom, jakým způsobem může svá tvrzení
prokázat, aby v řízení neutrpěl újmu.
Krajský soud postupoval podle pokynu kasačního soudu. V souběžně běžících řízeních
vedených pod sp. zn. 31 Af 14/2015 a 31 Af 24/2015 byl stěžovatel vyzván dne 7. 10. 2015,
aby soudu poskytl přehled o soudních řízeních, jichž se účastní, aby uvedl, jaké částky musí
vynaložit na hrazení služeb advokáta a kolik musí zaplatit na soudních poplatcích. Stěžovateli
taktéž byla dána možnost vyvrátit podezření, že ve skutečnosti disponuje určitým (skrytým)
majetkem, a poskytnout věrohodný soupis svého (zahraničního) majetku. V nyní projednávané
věci krajský soud stěžovateli obdobnou výzvu již znovu nezasílal a při posouzení majetkových
poměrů stěžovatele vycházel z tvrzení stěžovatele, která uvedl v těchto souběžně běžících
řízeních.
Z napadeného usnesení plyne, že nosným důvodem, pro který krajský soud nepřiznal
stěžovateli osvobození od soudních poplatků, je nevěrohodnost jeho tvrzení o tíživé finanční
situaci. S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, neboť ve shodě s krajským soudem
naznal, že stěžovatel popsal své majetkové poměry pouze obecně, bez bližší konkretizace.
Stěžovatel formálně vzato reagoval na všechny body výzvy krajského soudu ze dne
7. 10. 2015, po obsahové stránce však byla jeho tvrzení nadále povrchní a neurčitá. Stěžovatel
kupříkladu k výzvě krajského soudu o vyčíslení dosud vynaložených nákladů na soudní řízení,
uvedl pouze: „Žalobce uhradil soudní poplatky v celkové výši 78 000 Kč“ s tím, že podrobnější vyčíslení
nedodal, ani své tvrzení nedoložil například výpisy z účtu. Obdobně strohá byla jeho odpověď
na výzvu k vyčíslení částek vynaložených na právní zastoupení a soudní poplatky, neboť sdělil:
„Vyčíslení dosud vynaložených nákladů na soudní řízení činí přibližně 200 000 Kč skládající se ze zaplacených
soudních poplatků a právního zastoupení“. Stěžovatel ani toto tvrzení dále nerozvinul a nepředložil
jediný důkaz, z něhož by bylo možno ověřit pravdivost jeho sdělení.
Jak správně podotkl krajský soud, stěžovatel se v době svého vazebního stíhání dovolával
ztížených podmínek vzniklých v důsledku omezení jeho osobní svobody. Dne 25. 6. 2015 však
byl stěžovatel z vazby propuštěn, tudíž byla jeho pozice při dokazování svých tvrzení oproti
dřívějšku ulehčena, ale tato okolnost se ve vztahu k jeho povinnosti prokazovat tvrzený
nedostatek finančních prostředků žádným způsobem neprojevila.
Stěžovateli (který je navíc po celou dobu řízení před správními soudy zastoupen
advokátkou) muselo být jak z odůvodnění zrušených usnesení krajského soudu, tak ze zrušujících
rozsudků Nejvyššího správního soudu, ale také z rozhodnutí správních soudů v dalších věcech
týkajících se poplatkové povinnosti stěžovatele, zřejmé, že soudy nepovažují za dostatečné
a věrohodné jeho tvrzení o tom, že nevlastní vůbec žádný majetek, a že se domnívají,
že stěžovatel disponuje jistým majetkem v zahraničí. V rozsudku ze dne 6. 10. 2015, sp. zn.
6 As 194/2015, jímž bylo zrušeno předchozí usnesení krajského soudu, Nejvyšší správní soud
zdůraznil, že je rovněž třeba, aby stěžovatel „věrohodně zpochybnil argumentaci správce daně, že může
disponovat prostředky v Polsku (…) To znamená, že po stěžovateli je možno požadovat, aby poskytl soudu úplný
a tak důkladný přehled svého majetku, jaký jen je s ohledem na svoji aktuální situaci schopen sestavit, a aby
přesvědčivě vyvrátil či alespoň zpochybnil konkrétní podezření o tom, že ve skutečnosti určitým (skrytým)
majetkem disponuje.“ K dotazu krajského soudu ohledně vlastnictví zahraničního majetku
či zahraničních bankovních účtů však stěžovatel pouze konstatoval, že „nedisponuje žádnými
zahraničními konty a ani žádný jiný majetek v zahraničí nevlastní“. Ačkoliv obecně platí, že negativní
skutečnost prokázat nelze, mohl stěžovatel alespoň blíže vysvětlit, proč nevlastní žádný majetek
v zahraničí a nedisponuje zahraničními bankovními účty, přestože u něj jako u cizího státního
příslušníka lze důvodně předpokládat opačnou odpověď, a rozptýlit tak podezření o zatajování
informací (o takovém podezření přitom nemohl nevědět).
Jak vyplývá z usnesení krajského soudu, soud zohlednil i skutečnost, že stěžovatel
je jednatelem a jediným společníkem společnosti EKO NATURALcz s. r. o. (ověřeno Nejvyšším
správním soudem nahlédnutím do obchodního rejstříku ke dni vydání tohoto rozsudku).
Společnost EKO NATURALcz s. r. o. se sídlem Kroftova 1, Praha 5, IČ: 29041171, provozuje
podnikání se stejným artiklem a v místě předchozích provozoven stěžovatele. Tyto informace
jsou kasačnímu soudu známy z jeho rozhodovací činnosti (srovnej bod III. Vyjádření žalovaného
rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 254/2015 - 46) a stěžovatel i o těchto
skutečnostech zcela pomlčel. Vyjádření stěžovatele, že společnost EKO NATURALcz s. r. o.
je v úpadku, zůstalo jen v rovině tvrzení a stěžovatelovo sdělení, že mu z podnikání neplynou
žádné příjmy, je i proto jako celek nevěrohodné.
Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že důvody, pro které Nejvyšší správní soud zrušil
předchozí rozhodnutí krajského soudu o neosvobození stěžovatele od soudních poplatků, nejsou
nyní dány, neboť stěžovatel byl vyzván k doplnění těch tvrzení, která soud pokládal za rozhodná
a současně neúplná. V situaci, kdy stěžovatelovy odpovědi byly opět velice obecného charakteru
a stěžovatel svá doplňující tvrzení nepodložil žádnými důkazy, neměl krajský soud povinnost
znovu stěžovatele vyzývat k dalšímu doplnění jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků,
pokud ten své břemeno tvrzení a důkazní neunesl a nevyvinul dostatečné úsilí k tomu, aby soudu
poskytl věrohodný obraz o svých poměrech.
V souzené věci je podstatné, že stěžovatelova tvrzení o jeho tíživé finanční situaci, která
uvedl ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků, formuláři i v odpovědi na soudní
výzvu, byla stručná, neúplná a nepodložená a nemohla postačovat k tomu, aby byly
náklady, které má stěžovatel v soudním řízení nést, přeneseny na stát. Krajský soud nepochybil,
když uzavřel, že stěžovatel neprokázal naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků.
IV. Závěr a náklady řízení
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl ve věci procesně
úspěšný, proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá; žalovanému náklady řízení nad rámec
jeho běžné činnosti podle obsahu soudního spisu nevznikly, proto mu Nejvyšší správní soud
právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. března 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu