ECLI:CZ:NSS:2016:5.AS.291.2016:23
sp. zn. 5 As 291/2016 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: J. P., zastoupený
Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem Dlážděná 4/1586, Praha 1, proti žalovanému:
Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2016, č. j. 17 A
63/2015 - 54, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Rozhodnutím Městského úřadu Sokolov, odboru právního (dále jen „správní orgán
I. stupně“), ze dne 4. 5. 2015, č. j. 98975/2014/OP/EVKA-15, byl žalobce (dále jen „stěžovatel“)
uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. e) bod první zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a o změnách některých zákonů (zákon o silničním
provozu), v relevantním znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), pro porušení §3 odst. 3
písm. a) zákona o silničním provozu, přestupku dle §125c odst. 1 písm. f) bod čtvrtý zákona
o silničním provozu pro porušení §18 odst. 3 zákona o silničním provozu a přestupku dle §125c
odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení §6 odst. 8 písm. a) a §6 odst. 12
zákona o silničním provozu.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 8. 2015, č. j. 1919/DS/15-7, bylo odvolání
stěžovatele zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.
Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, kterou Krajský soud v Plzni (dále
jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 21. 10. 2016, č. j. 17 A 63/2015 - 54, zamítl; proti tomuto
rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost. V kasační stížnosti současně požádal o přiznání
odkladného účinku.
V návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel uvedl, že přiznání odkladného účinku
se žádným způsobem nedotkne nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Naopak výkon rozhodnutí nebo jeho jiné právní následky znamenají pro stěžovatele
nenahraditelnou újmu spočívající v tom, že na základě správních rozhodnutí mu bylo odebráno
řidičské oprávnění a stěžovatel (podle svého názoru nezákonně) vykonává sankci spočívající
v zákazu řízení všech motorových vozidel. Výkon této sankce nelze zpětně účinně reparovat.
Stěžovatel je architekt a svou profesi vykonává na území celé České republiky a v zahraničí;
výkon sankce tedy pro něj znamená vážné komplikace.
Žalovaný se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku do dne vydání tohoto
usnesení nevyjádřil.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil
v §73 odst. 2 s. ř. s. Pokud by soud rozhodoval o návrzích na přiznání odkladného účinku žalobě
či kasační stížnosti paušálně tak, že by jej přiznával vždy, pokud by dopady rozhodnutí správního
orgánu (soudu) byly negativní (záporné), pak by tím popřel smysl přiznání odkladného účinku
podle §73 s. ř. s. Základním smyslem odkladného účinku není obecně aplikovatelné oddálení
účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu, ale jde o mimořádný nástroj zabránění
stavu, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu bylo
konkrétním, zásadním a nevratným způsobem negativně zasaženo do práv stěžovatele.
Nepoměrně větší újma stěžovatele, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout
jiným osobám (§73 odst. 2 s. ř. s.) při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí,
tedy musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit.
To znamená, že i v případě, kdy přiznáním odkladného účinku nemůže vzniknout újma jiným
osobám, musí být újma, jež vznikne navrhovateli výkonem nebo jinými právními následky
rozhodnutí, takové intenzity, aby převážila nad veřejným zájmem na výkonu či jiných právních
následcích pravomocného rozhodnutí správního orgánu či krajského soudu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel tvrzené důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nijak nedoložil, nadto uváděné důvody nenaplňují podmínky
pro jeho přiznání ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel toliko uvedl, že je architekt, který
vykonává svou profesi po celé České republice, jakož i v zahraničí, a výkon uvedené sankce
je proto pro něj vážnou komplikací. To, že někdo vykonává své povolání na různých místech
v České republice a zahraničí, samo o sobě neimplikuje nezbytnost disponovat řidičským
oprávněním, ani znemožnění výkonu uvedené profese (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 9. 2016, č. j. 5 As 206/2016 - 30). Nezbytnou mobilitu lze jistě do značné míry
pokrýt využíváním prostředků hromadné dopravy či pomocí třetí osoby. Nadto je třeba
poznamenat, že tvrzení stěžovatele jsou natolik obecná, že jsou sama o sobě pro vyhovění
jeho návrhu nedostatečná (není uvedeno, odkud a kam vykonává stěžovatel pracovní cesty, proč
by mu mělo být pozbytím řidičského oprávnění zcela znemožněno vykonávat profesi architekta,
atd.). Stěžovatel ani svá tvrzení ničím nedoložil; Nejvyšší správní soud tedy nemohl ověřit
jejich pravdivost a relevanci. Zdejší soud připomíná, že není povolán k tomu, aby za stěžovatele
vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2015,
č. j. 6 As 191/2015 - 36, nebo ze dne 12. 5. 2016, č. j. 7 As 64/2016 - 30).
Nejvyšší správní soud si je plně vědom skutečnosti, že využití prostředků hromadné
dopravy (resp. využití pomoci třetí osoby) může být pro stěžovatele nepochybně značně
diskomfortní a komplikovanější (popř. též nákladnější), nicméně to samo o sobě nezakládá důvod
pro přiznání odkladného účinku. Na tomto místě se sluší znovu připomenout, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je zcela mimořádným procesním opatřením, které má být
vyhrazeno pouze pro případy, v nichž stěžovateli v důsledku (krajským soudem aprobovaného)
rozhodnutí správního orgánu hrozí závažná újma, kterou již nelze odčinit.
Dále považuje Nejvyšší správní soud za vhodné poznamenat, že jako značně
problematická se jeví též otázka, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo
v rozporu s veřejným zájmem. K této otázce se stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného
účinku nijak nevyjadřuje (pouze konstatuje, že přiznání odkladného účinku s ním není v rozporu).
Jak již Nejvyšší správní soud dříve uvedl např. v usnesení ze dne 22. 6. 2016, č. j. 5 As 126/2016 -
21, „v případě, kdy je jako sankce uložen zákaz řízení motorových vozidel je nutno zohlednit fakt, že tento trest
kromě funkce represní (která je mu imanentní) v sobě silně zahrnuje též funkci obrannou, a to zejména ve vztahu
k ostatním účastníkům silničního provozu“. Za těchto okolností a s ohledem na skutečnost,
že stěžovatel ve svém návrhu ani neuvedl žádné argumenty, které by svědčily o tom,
že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v dané věci nebylo v rozporu s veřejným
zájmem, nezbylo než konstatovat, že je na místě odkladný účinek nepřiznat. V této souvislosti
je rovněž třeba vzít v potaz povahu přestupků, jichž se měl stěžovatel dopustit. Stěžovatel byl
uznán vinným ze spáchání přestupků podle §125c odst. 1 písm. e) bod první, písm. f) bod čtvrtý
a přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, neboť měl řídit motorové
vozidlo, ačkoli nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, při řízení vozidla u sebe neměl
a na výzvu policisty nepředložil ke kontrole řidičský průkaz a zároveň měl překročit nejvyšší
dovolenou rychlost na dálnici o 15 km/hod. Za těchto okolností si lze jen obtížně představit,
jakými argumenty by vůbec bylo možné dovodit, že v projednávané věci není přiznání
odkladného účinku v rozporu s veřejným zájmem.
Po zhodnocení všech relevantních skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v posuzovaném případě účinky správního rozhodnutí nepředstavují pro stěžovatele takovou
újmu, jež by převažovala nad veřejným zájmem, v tomto případě zejména na výkonu (a jiných
právních následcích) pravomocných rozhodnutí správních orgánů či rozsudku krajského soudu
a na ochraně dalších účastníků silničního provozu.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nejsou v daném případě splněny; proto Nejvyšší správní soud dle §107
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2016
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu