ECLI:CZ:NSS:2016:5.AZS.198.2016:18
sp. zn. 5 Azs 198/2016 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. A.,
zastoupený Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti
žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2016, č. j.
1 A 44/2016 - 23, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké
policie, ze dne 15. 3. 2016, č. j. KRPA-57487-26/ČJ-2016-000022, bylo žalobci uloženo správní
vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), přičemž doba,
po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, byla stanovena na 1 rok.
Žalobce podal proti rozhodnutí o správním vyhoštění odvolání, které žalovaný rozhodnutím
ze dne 3. 5. 2016, č. j. CPR-8879-2/ČJ-2016-930310-V238, zamítl a rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně potvrdil.
Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Městského soudu v Praze,
jenž ji usnesením ze dne 3. 8. 2016, č. j. 1 A 44/2016 - 23, odmítl.
Žalobce (stěžovatel) poté podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňoval tím, že by nucené opuštění
území České republiky pro něj znamenalo zásadní újmu umocněnou tím, že by mu byla
znemožněna účast na soudním řízení. Stěžovatel měl naopak za to, že jiným osobám žádná újma
vzniknout nemůže a přiznání odkladného účinku není v rozporu ani s veřejným zájmem.
Stěžovatel dále poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které může být
pro výkon práva stěžovatele na spravedlivý proces nezbytné, aby mohl zůstat na území České
republiky. K právu na spravedlivý proces totiž mimo jiné náleží i právo vystupovat v tomto řízení
osobně, být v kontaktu se svým zástupcem a udělovat mu pokyny. Stěžovatel dále poznamenal,
že za dobu svého pobytu má na území České republiky vytvořeno veškeré společenské zázemí
a vazby, je zde plně etablován, má zde přátele, a v případě nuceného opuštění území by tak byl
negativně ovlivněn celý jeho život. Dle stěžovatele nelze přehlížet ani skutečnost, že by byl nucen
vynaložit značné náklady na cestu do své domovské země spolu s náklady na zajištění pobytu
a následně opětovné cestovní výdaje v případě, že bude jeho kasační stížnost úspěšná.
Z těchto důvodů stěžovatel žádal, aby mu bylo umožněno setrvat na území České republiky
minimálně do rozhodnutí o jeho kasační stížnosti.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského (resp. městského) soudu, na které je třeba
hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude stěžovatel
v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních orgánů nucen
opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, náleží
k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou
součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává především možnou újmu na výkonu práva
stěžovatele na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění České republiky před
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Ze stejného důvodu ostatně
přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění
odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů
vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu), a není tedy bez dalšího dán důvod,
proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec
i po dobu následného kasačního řízení. V daném případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost
mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy stěžovatele
(srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2013, č. j. 8 As 46/2013 – 36,
ze dne 5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011 – 92, a ze dne 5. 11. 2013, č. j. 5 As 81/2013 – 14, všechna
dostupná na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pokud jde
o splnění uvedeného předpokladu, vychází zde soud z povahy věci a z obsahu spisového
materiálu. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již
vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, www.nssoud.cz, když dospěl
k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně
újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti.
Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát
z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto
je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.
S ohledem na důvody správního vyhoštění stojí v daném případě proti podstatné újmě,
která hrozí stěžovateli, riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo nanejvýš mírné intenzity.
Stěžovatel nebyl vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodů podle
§119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele
proti pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek
na vykonatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, postačí v daném případě, že se přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní
účinky přezkoumávaného usnesení Městského soudu v Praze, neboť tím se fakticky dočasně
obnovuje odkladný účinek žaloby na vykonatelnost rozhodnutí žalovaného ve věci správního
vyhoštění stěžovatele.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé, tedy o zákonnosti usnesení městského soudu
o odmítnutí žaloby.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 19. září 2016
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu