ECLI:CZ:NSS:2016:5.AZS.262.2015:27
sp. zn. 5 Azs 262/2015 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: N. T. N.,
zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů
1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 14. 10. 2015, č. j. 30 A 71/2014 - 47, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 23. 5. 2014, č. j. MV-12775-7/SO-2014, žalovaný zamítl
odvolání žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 16. 12. 2013,
č. j. OAM-2093-10/ZR-2013, kterým byla zrušena platnost povolení stěžovatelky
k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny.
Žalovaný v napadeném rozhodnutí neshledal odvolací námitky stěžovatelky důvodné
a ztotožnil se se závěry správního orgánu I. stupně, že ve věci stěžovatelky jsou dány důvody
dle §46a odst. 2 písm. i) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
když stěžovatelce bylo dne 1. 6. 2009 vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
společného soužití rodiny s panem T. T. T., se kterým uzavřela dne 25. 2. 2009 manželství. Jejich
manželství bylo k návrhu stěžovatelky rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne
27. 3. 2013, č. j. 15 C 53/2013 – 14. Nabytím právní moci tohoto rozsudku dne 8. 4. 2013 přestal
být podle žalovaného plněn účel, pro který bylo stěžovatelce povolení k dlouhodobému pobytu
vydáno. Z hlediska dopadů rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu do
soukromého a rodinného života stěžovatelky bylo konstatováno, že na osobu stěžovatelky není
vázán pobyt žádného rodinného příslušníka a vzhledem k okolnostem manželství stěžovatelky a
jeho rozvodu (podle rozvodového rozsudku byl příčinou rozvratu manželství stěžovatelky a
jejího bývalého manžela odlišný životní styl a věkový rozdíl, přičemž stěžovatelka navázala vztah
s jiným mužem) se nedá očekávat žádná citová vazba stěžovatelky na jejího bývalého manžela.
Stěžovatelka dle žalovaného ani žádné důvody, které by měly být vzaty v potaz při posuzování
přiměřenosti dopadu rozhodnutí o zrušení platnosti jejího povolení k dlouhodobému pobytu,
neuvedla.
Stěžovatelka napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále
jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 14. 10. 2015, č. j. 30 A 71/2014 - 47, zamítl.
Rozsudek krajského soudu stěžovatelka napadla včasnou kasační stížností, v níž uvedla
důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Zároveň navrhla, aby Nejvyšší správní soud
přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnila tím, že výkon nebo jiné následky
rozhodnutí žalovaného by pro ni znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Stěžovatelka s odkazem na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, uvedla, že nabude-li
právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí žalovaného, pozbude oprávnění k pobytu na území
České republiky a bude muset ve stanovené lhůtě její území opustit. Opuštění České republiky
má pro ni důsledky v několika směrech, neboť má na jejím území vytvořeno veškeré rodinné,
sociální a pracovní zázemí. Má zde mnoho přátel, je plně přivyklá zdejšímu způsobu života.
Nucené vycestování by proto znamenalo velmi citelný zásah do jejího rodinného a soukromého
života. Proto již v tomto ohledu představuje vycestování stěžovatelky nenahraditelnou újmu,
neboť podobné zázemí ve svém domovském státě postrádá. V případě nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti by byla rovněž omezena ve svém právu na spravedlivý proces, neboť
v řízení o kasační stížnosti musí být zastoupena advokátem. Pokud se nechce vystavovat postihu
za nelegální pobyt, byla by na právu na spravedlivý proces, které zahrnuje i právo účastníka
vystupovat v řízení osobně a být v kontaktu se svým právním zástupcem, zásadně krácena,
protože tento kontakt bude významně omezen. Stěžovatelka rovněž uvedla, že na území České
republiky úspěšně podniká a v důsledku nuceného vycestování by musela svou podnikatelskou
činnost přerušit, což se s ohledem na okolnosti věci v zásadě rovná jejímu ukončení.
Podle názoru stěžovatelky přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není ani v rozporu
s veřejným zájmem
Žalovaný s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasil, neboť podle jeho
názoru nejsou pro jeho přiznání splněny podmínky §73 odst. 2 s. ř. s. V důsledku rozhodnutí
o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle žalovaného nemůže stěžovatelce
vzniknout újma; tato by mohla vzniknout až na základě rozhodnutí o správním vyhoštění
stěžovatelky. Nadto nemůže být stěžovatelka na svém právu na soudní ochranu dotčena, neboť
je řádně zastoupena a ochrana jejích práv je proto dostatečně zajištěna. Podle žalovaného může
být právo stěžovatelky účastnit se projednání věci před soudem zajištěno případně také udělením
víza k pobytu do 90 dnů.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelkou a dále skutečností
vyplývajících ze správního spisu dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. jsou naplněny.
Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou, že vzhledem k jejím stávajícím osobním
a rodinným poměrům, jak je stěžovatelka vylíčila v návrhu na přiznání odkladného účinku
a jak vyplývají ze soudního spisu a rozhodnutí správních orgánů, by nucené opuštění České
republiky pro ni mohlo znamenat značnou újmu. Nejvyšší správní soud má také za to,
že pro výkon stěžovatelčina ústavního práva na spravedlivý proces je nezbytné, aby stěžovatelka
mohla zůstat na území České republiky do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť
je stěžovatelka v tomto řízení, jak požaduje soudní řád správní, zastoupena advokátem, nelze
přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení
osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení
atd.
Zároveň Nejvyšší správní soud vychází z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních
účinků pravomocného rozhodnutí o zrušení povolení k dlouhodobému pobytu stěžovatelky
do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, je zde reálné
nebezpečí, že by byla stěžovatelka skutečně nucena ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu opustit území České republiky.
Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území České republiky by mohla být
stěžovatelka donucena až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato
skutečnost nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze předpokládat, že stěžovatelka má předejít případné
zmiňované újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území České
republiky a vystavovat se riziku, že jí bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen
zákaz pobytu v České republice na určitou dobu. V daném případě lze tedy nalézt příčinnou
souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy
stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud posoudil žádost o přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání
odkladného účinku v daném případě, tedy umožnění pobytu stěžovatelce na území České
republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o její kasační stížnosti, jakkoli dotklo
práv třetích osob, ani že by takové rozhodnutí bylo v rozporu s veřejným zájmem. Ostatně
v řízení před krajským soudem sám žalovaný souhlasil s přiznáním odkladného účinku žalobě
stěžovatelky a krajský soud usnesením ze dne 28. 7. 2014, č. j. 30 A 71/2014 – 26, žalobě
odkladný účinek z týchž důvodů přiznal.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, neboť
s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že v daném případě jsou podmínky ustanovení
§73 odst. 2 s. ř. s. naplněny. Vzhledem k tomu, že žalobě stěžovatelky proti pravomocnému
rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky
za účelem společného soužití rodiny již byl odkladný účinek přiznán krajským soudem, postačí
v tomto případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím
se fakticky dočasně obnovuje také odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 21. ledna 2016
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu