ECLI:CZ:NSS:2016:5.AZS.51.2016:18
sp. zn. 5 Azs 51/2016 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: I. P., proti
žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 26. 2. 2016, č. j. 10 A 86/2015 - 23, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2016, č. j. 10 A 86/2015 - 23, se zamítá .
Odůvodnění:
Žalovaný (stěžovatel) se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2016, č. j. 10 A 86/2015 - 23, kterým krajský soud
zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dne 9. 4. 2015, č. j. CPR-19685-6/ČJ-2014-930310-V243,
a rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 25. 9. 2014,
č. j. KRPC-109569-13/ČJ-2014-020025 (v rozsudku krajského soudu označeno jako rozhodnutí
ze dne 25. 10. 2014, č. j. KRPC-109569-24/ČJ-2014-020025 – pozn. NSS) ve věci správního
vyhoštění žalobce dle §119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území ČR, na dobu 6 měsíců, a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení.
Stěžovatel napadá kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne
15. 3. 2016 rozsudek krajského soudu z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení a z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti [§103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.].
V kasační stížnosti stěžovatel zároveň požádal o přiznání jejího odkladného účinku (§107
odst. 1 s. ř. s.). Odkázal přitom na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikované pod č. 1255/2007 Sb. NSS, a poukázal
na to, že i v daném případě reálně hrozí nežádoucí právní i procesní stav spočívající v existenci
dvou odlišných správních rozhodnutí o téže věci, který je v citovaném usnesení popisován
a který je dle stěžovatele v rozporu s principem právní jistoty, přičemž právě v tom stěžovatel
spatřuje újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel dále dodal, že přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti nevznikne újma jiným osobám. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
je dle stěžovatele třeba označit v dané věci za zásadní pro jeho další postup. Stěžovatel dále
poukázal na obdobné řešení situace v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013,
č. j. 6 As 58/2013 - 27.
Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů
a skutečností přednesených stěžovatelem dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. nejsou
naplněny.
Správní soudnictví obecně slouží zejména k ochraně veřejných subjektivních práv
fyzických a právnických osob (§2 s. ř. s.). Podle §73 odst. 1 s. ř. s. nemá podání žaloby odkladný
účinek, pokud zákon nestanoví jinak. Kasační stížnost, jako mimořádný opravný prostředek,
směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí krajského soudu a do doby rozhodnutí o kasační
stížnosti je rozhodnutí krajského soudu závazné a nezměnitelné. Podle §107 odst. 1 s. ř. s.
kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej může na návrh stěžovatele
přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Jde o institut výjimečný,
jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými negativními
následky aktu veřejné správy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012,
č. j. 2 As 132/2011 - 115).
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu orgánu zákonodárce vyjádřil
zájem na jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Institut
odkladného účinku má primárně poskytovat ochranu žalobci před výkonem napadeného
rozhodnutí. V zájmu zachování zásady rovnosti v řízení před soudem nelze ani správnímu orgánu
odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Vznik nepoměrně větší
újmy na straně správního orgánu však bude z logiky věci mnohem méně častý než na straně
žalobce.
Institutem odkladného účinku má být docíleno, aby ve správním soudnictví v řízeních
o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu či v řízeních o kasačních stížnostech
proti rozhodnutím krajských soudů, v nichž se přezkoumávají pravomocná (a tedy zásadně
vykonatelná) rozhodnutí, bylo možno výjimečně docílit, aby po dobu soudního přezkumu
napadené rozhodnutí nebylo vykonatelné, resp. nezakládalo jiné právní následky.
V určitých výjimečných situacích, jejichž materiální podmínky definuje soudní řád správní
právě v §73 odst. 2 s. ř. s., je nutno „zmrazit“ stav věcí v době před vydáním napadeného
rozhodnutí, protože pokud by toto rozhodnutí mělo být vykonáno a následně bylo v rámci
soudního přezkumu shledáno nezákonným a zrušeno či byla vyslovena jeho nicotnost,
bylo by nemožné nebo neúměrně obtížné vrátit stav věcí do podoby existující před tímto
nezákonným či nicotným rozhodnutím. Proto je nutné v těchto situacích po dobu trvání
přezkumného soudního řízení výkon či případně jiné právní následky napadeného rozhodnutí
pozastavit, protože v opačném případě by samotné přezkumné řízení soudní ztratilo podstatnou
část svého základního smyslu, jímž je nepochybně bránit tomu, aby právní poměry osob
byly upraveny či ovlivněny nezákonnými rozhodnutími.
Jak již bylo uvedeno, stejně jako žaloba nemá ani kasační stížnost zpravidla odkladný
účinek (§107 odst. 1 s. ř. s.), nestanoví-li zvláštní zákon jinak; Nejvyšší správní soud
jej však může za přiměřeného použití §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. na návrh stěžovatele přiznat.
Použitím pojmu „přiměřeně“ umožnil zákonodárce Nejvyššímu správnímu soudu vycházet
relativně volně ze znění předmětného ustanovení. Vhodnost či přiměřenost jeho použití přikazuje
soudu ctít spíše jeho smysl než přesné znění. Na druhé straně tato volnost nemá a nesmí vést
soud k účelovosti v nakládání s těmito ustanoveními.
Při použití §73 s. ř. s. na podmínky, za kterých lze přiznat kasační stížnosti žalovaného
odkladný účinek, je třeba vycházet z toho, že vedle formální podmínky, kterou je existence
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální
předpoklady: i) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu,
ii) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, iii) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Ve smyslu shora uvedených závěrů dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu
v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publikovaném pod č. 3270/2015 Sb.
NSS, k závěru, že kasační stížnosti žalovaného může být odkladný účinek přiznán jen výjimečně,
„kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu,
jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním
odkladného účinků vznikne jiným osobám, a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem“. Zároveň
ve výroku I. tohoto usnesení rozšířený senát konstatoval, že „[h]rozba existence dvou odlišných
správních rozhodnutí v téže věci není sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“;
je tomu tak proto, že tato „[o]btížně řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením důležitého
veřejného zájmu. Dodržení závazného právního názoru a v tomto důsledku pouhá hrozba existence dvou
rozhodnutí ve stejné věci, včetně dvou protichůdných hmotněprávních rozhodnutí, nemůže proto pro žalovaného
bez dalšího představovat újmu dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku. […] Považovala
– li by se pouhá hrozba existence dvou odlišných rozhodnutí sama o sobě za újmu, musel by být odkladný účinek
přiznáván téměř ke každé žádosti správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno.
Tento postup by odporoval shora popsanému smyslu a účelu zákonné úpravy a mohl by vést i k nerovnosti stran,
tj. k porušení §36 odst. 1 s. ř. s.“.
V tomto smyslu tedy není možné přisvědčit argumentaci stěžovatele, že samotná hrozba
existence dvou protichůdných rozhodnutí v téže věci znamená ohrožení důležitého veřejného
zájmu, které by zakládalo na straně stěžovatele zákonem předpokládanou „nepoměrně větší újmu“,
než jaká by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti spočívajícím v dočasném obnovení
krajským soudem zrušených pravomocných rozhodnutí o správním vyhoštění mohla vzniknout
žalobci či jiným osobám.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. zamítl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 14. dubna 2016
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu