ECLI:CZ:NSS:2016:5.AZS.69.2016:26
sp. zn. 5 Azs 69/2016 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: V. T. T.,
zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti
žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
24. 3. 2016, č. j. 1 A 7/2016 – 31, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, rozhodnutím
ze dne 4. 9. 2015, č. j. KRPA-71074-81/ČJ-2015-000022, žalobkyni dle §101 písm. c)
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, stanovilo v návaznosti na rozhodnutí o správním vyhoštění
ze dne 4. 5. 2010, č. j. CPPH-8339/ČJ-2010-004003, nově dobu k vycestování z území do 30 dnů
od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobkyně podala proti rozhodnutí, jímž jí byla nově
stanovena doba k vycestování, odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 1. 2016,
č. j. CPR-36979-2/ČJ-2015-930310-V238, zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně
potvrdil.
Žalobkyně následně podala žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Městského soudu
v Praze, jenž ji však rozsudkem ze dne 24. 3. 2016, č. j. 1 A 7/2016 – 31, zamítl.
Žalobkyně (stěžovatelka) poté podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodňovala tím, že byť je napadeno
rozhodnutí procesní povahy, kasační stížnost se týká rozhodnutí ve věci správního vyhoštění,
přičemž žaloba proti rozhodnutí ve věci správního vyhoštění má ze zákona odkladný účinek.
Stěžovatelka dále podotkla, že má na území České republiky vytvořeno veškeré rodinné a sociální
zázemí a její nucený návrat by bezpochyby představoval nenahraditelnou újmu. Naopak
má stěžovatelka za to, že následky nepřiznání odkladného účinku by byly zjevně nepřiměřené
důvodům vydání napadeného rozhodnutí a dle jejího názoru přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti nemůže žádným jiným osobám vzniknout jakákoliv újma a toto přiznání
není ani v rozporu s veřejným zájmem.
Stěžovatelka uvedla, že žije na území České republiky již téměř 16 let a má zde vytvořeny
rozsáhlé soukromé, rodinné a kulturní vazby. Stěžovatelka dále poukázala a to, že její manžel
je vážně nemocen, trpí rakovinou hrtanu v pokročilém stadiu, a v případě nepřiznání odkladného
účinku by tak byla nucena opustit svého manžela, a přišla by tak o možnost se s ním důstojně
rozloučit.
Stěžovatelka dále odkázala zejména na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, dostupné na www.nssoud.cz, podle které může
být pro výkon práva stěžovatelky na spravedlivý proces nezbytné, aby mohla zůstat na území
České republiky. K právu na spravedlivý proces náleží i právo vystupovat v tomto řízení osobně
a být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny atd. Závěrem stěžovatelka uvedla,
že minimálně za účelem zajištění její účasti u řízení o soudním přezkumu napadeného správního
rozhodnutí považuje za nezbytné, aby podané kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že s jeho
přiznáním nesouhlasí, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno ve věci stanovení nové lhůty
k vycestování, které již bylo stěžovatelce uloženo v rozhodnutí o správním vyhoštění
ze dne 4. 5. 2010. Žalovaný má proto za to, že vycestování stěžovatelky je v daném případě
žádoucí, a přiznání odkladného účinku by tak bylo v rozporu s veřejným zájmem.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce (zde stěžovatelku) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude
stěžovatelka v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních
orgánů nucena opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou, že vzhledem k jejím stávajícím osobním
a rodinným poměrům, jak je stěžovatelka vylíčila v návrhu na přiznání odkladného účinku
a jak vyplývají ze spisu a napadených správních rozhodnutí, by nucené opuštění České republiky
pro ni mohlo znamenat značnou újmu. Nejvyšší správní soud má také za to, že pro výkon
stěžovatelčina ústavního práva na spravedlivý proces je nezbytné, aby stěžovatelka mohla zůstat
na území České republiky do skončení řízení o její kasační stížnosti. Byť je stěžovatelka v tomto
řízení, jak požaduje soudní řád správní, zastoupena advokátem, nelze přehlédnout, že k právu
na spravedlivý proces náleží také právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně,
být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení
atd. Zároveň Nejvyšší správní soud vychází z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních
účinků pravomocného rozhodnutí o stanovení nové doby k vycestování stěžovatelky do doby
meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, byla by stěžovatelka
nucena opustit území České republiky. V daném případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost mezi
právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud posoudil žádost o přiznání odkladného účinku rovněž z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání
odkladného účinku v daném případě, tedy umožnění pobytu stěžovateli na území České republiky
do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o jeho kasační stížnosti, jakkoli negativně
dotklo práv třetích osob, ani že by takové dočasné rozhodnutí bylo v rozporu s veřejným
zájmem.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek,
neboť se zřetelem k výše uvedenému dospěl k závěru, že v daném případě jsou podmínky §73
odst. 2 s. ř. s. naplněny. Vzhledem k tomu, že žalobě stěžovatelky proti pravomocnému
rozhodnutí ve věci stanovení nové lhůty k vycestování již byl odkladný účinek přiznán usnesením
krajského soudu ze dne 9. 2. 2016, č. j. 1 A 7/2016 – 19, postačí v tomto případě, že se přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní
účinky přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje
také odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalované.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 26. května 2016
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu