ECLI:CZ:NSS:2016:6.ADS.83.2016:14
sp. zn. 6 Ads 83/2016 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: D. P., proti
žalovanému: Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem
Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 10.
2009, č. j. 9740/09/Mi, a č. j. 9592/09/Mi, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2014, č. j. 8 Ad 22/2010 - 68,
takto:
I. Žádost žalobkyně o ustanovení zástupce soudem ze dne 12. 3. 2016 se zamítá .
II. Kasační stížnost se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 18. 4. 2016 postoupena Městským soudem v Praze
(dále jen „městský soud“) kasační stížnost žalobkyně (dále „stěžovatelka“) ze dne 12. 3. 2016,
kterou napadá rozsudek městského soudu ze dne 7. 10. 2014, č. j. 8 Ad 22/2010 - 68
(dále jen „napadený rozsudek“). Stěžovatelka mimo jiné namítá, že nesouhlasila s projednáním
věci bez jednání a že jí napadený rozsudek nebyl doručen 16. 10. 2014, nýbrž až 26. 2. 2016.
Zároveň stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační
stížnosti.
II.
[2] Ze soudního spisu bylo zjištěno, že napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen
dne 16. 10. 2014, což stvrdila podpisem na doručence založené ve spise.
[3] Stěžovatelka následně podala dne 22. 12. 2014 návrh na určení lhůty k provedení úkonu
v řízení, konkrétně k nařízení ústního jednání ve věci, který vyřídil Nejvyšší správní soud přípisem
ze dne 13. 1. 2015, č. j. Aprk 4/2015 - 84, v němž stěžovatelce sdělil, že její návrh
je bezpředmětný, neboť městský soud již ve věci rozhodl, přičemž stěžovatelka rozsudek osobně
převzala dne 16. 10. 2014.
[4] Následně dne 14. 3. 2016 stěžovatelka podala předmětnou kasační stížnost.
III.
[5] Dle ust. §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), [k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí…
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Dle odst. 4 tohoto ustanovení se kasační
stížnost podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu,
který napadené rozhodnutí vydal.
[6] Jak vyplývá z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu (zejména usnesení
rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 51/2007 – 55), tato ustanovení je nutno
interpretovat ve spojení s ustanovením §40 odst. 4 s. ř. s., podle něhož lhůta je zachována, bylo-li
podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě
zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
[7] Napadený rozsudek, který byl stěžovatelce doručen dne 16. 10. 2014, obsahoval řádné
poučení o tom, že kasační stížnost lze podat ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího
správního soudu. Lhůta pro podání kasační stížnosti tak žalobkyni uběhla dne 30. 10. 2014.
Stěžovatelka však své podání, datované dnem 12. 3. 2016, předala k poštovní přepravě
až dne 14. 3. 2016, tedy více než 16 měsíců po uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti. Nelze
přitom odhlédnout, že již v lednu 2015 Nejvyšší správní soud stěžovatelce sdělil, že ve věci bylo
rozhodnuto. Nejvyšší správní soud neseznal, z čeho stěžovatelka dovozuje, že jí byl napadený
rozsudek doručen až dne 26. 2. 2016. Stejně jako ve věci sp. zn. Aprk 4/2015 proto uzavírá,
že rozsudek byl stěžovatelce doručen již 16. 10. 2014, kdy jej osobně převzala. Kasační stížnost
byla tudíž podána opožděně.
IV.
[8] Ze stejného důvodu, pro který Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, musel
zamítnout návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát. Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.
účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení
odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka
přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení
o kasační stížnosti. Jelikož kasační stížnost byla podána opožděně, jedná se o návrh, jenž zjevně
nemůže být úspěšný. Nejvyšší správní soud tudíž žádost stěžovatelky o ustanovení advokáta
zamítl.
V.
[9] Na základě shora uvedeného a z důvodu hospodárnosti řízení Nejvyšší správní soud
žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce zamítl a kasační stížnost současně odmítl podle §46
odst. 1 písm. b) za použití §120 s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu