ECLI:CZ:NSS:2016:6.ADS.93.2016:65
sp. zn. 6 Ads 93/2016 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: I. N.,
zastoupená JUDr. Kristinou Palkoskovou, advokátkou, se sídlem Pražská 176, Miřetice u
Klášterce nad Ohří, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2016, č. j. 42 Ad 14/2015 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanovené zástupkyně JUDr. Kristiny Palkoskové se u r č u je částkou
3.146 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) ze dne 21. 3. 2016,
č. j. 42 Ad 14/2015 - 51 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2015, č. j. X1 (dále jen „napadené rozhodnutí“).
Napadeným rozhodnutím byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 3. 2015, č.
j. X („prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým
rozhodnutím žalovaná rozhodla tak, že žalobkyni zamítla žádost o změnu výše invalidního
důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně,
a konstatovala, že žalobkyni dále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.
Žalovaná se při vydání napadeného rozhodnutí řídila odborným lékařským posudkem,
který v případě žalobkyně stanovil míru poklesu její pracovní schopnosti o 50 %, a to v souladu
s předchozím posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově a České správy
sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem. Žalovaná posudky Okresní správy sociálního
zabezpečení v Chomutově a České správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem považovala
za objektivní posouzení a zjištění zdravotního stavu žalobkyně.
V žalobě proti napadenému rozhodnutí a v jejím doplnění žalobkyně uvedla, že dne
15. 5. 2013 jí byla Okresní správou sociálního zabezpečení v Chomutově změněna výše
invalidního důchodu z důvodu zlepšení zdravotního stavu na invaliditu druhého stupně.
Zdravotní stav žalobkyně se však od té doby zhoršoval a byla nutná i hospitalizace žalobkyně
a to konkrétně v září 2014 a lednu 2015. Žalobkyně uvedla, že došlo k nesprávnému a neúplnému
posouzení jejího zdravotního stavu Okresní správou sociálního zabezpečení v Chomutově
rozhodnutím ze dne 5. 3. 2015 na základě posudku ze dne 25. 2. 2015 i Českou správou
sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 7. 5. 2015 na základě posudku
ze dne 29. 4. 2015, kdy žalobkyně žádala o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení
zdravotního stavu. Dle zdravotních posudků Okresní správy sociálního zabezpečení
v Chomutově a České správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem činil pokles pracovní
neschopnosti žalobkyně 50 %. Žalobkyně s poklesem pracovní neschopnosti ve výši 50 %
nesouhlasila a v souvislosti s tím žádala o přezkum svého zdravotního stavu lékařem z oboru
psychiatrie pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.
Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že z obsahu předloženého správního spisu
zjistil, že dne 25. 2. 2015 byl posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení
v Chomutově, MUDr. F. I., vypracován posudek o invaliditě žalobkyně, jehož závěrem bylo
zařazení zdravotního postižení jmenované do kapitoly V., položky 3 písm. d) přílohy k vyhl. č.
359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50-60 %, s tím, že u
žalobkyně stanovil pokles pracovní schopnosti v míře 50 %. Na základě tohoto posudku vydala
Okresní správa sociálního zabezpečení dne 5. 3. 2015 rozhodnutí, jímž žalobkyni zamítla žádost o
změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu pro invaliditu třetího
stupně a konstatovala, že žalobkyni dále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.
Po námitkách žalobkyně proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení, ve kterých
žalobkyně uvedla, že rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení bylo vydáno na základě
nesprávného a neúplného posouzení jejího zdravotního stavu, nechala žalovaná dne 29. 4. 2015
prostřednictvím lékařky MUDr. D. H. vypracovat další posudek o invaliditě, dle jehož závěrů je v
případě žalobkyně rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdravotní
postižení uvedené v kapitole V., položce 3, písm. d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které
se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 50 %, kdy se míra poklesu pracovní schopnosti
nemění. Žalobkyně byla uznána invalidní invaliditou druhého stupně, ve kterém byla zařazena již
od 15. 5. 2013. Na základě posudku ze dne 29. 4. 2015 vydala žalovaná žalobou napadené
rozhodnutí, jímž námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. V
rámci předmětného soudního řízení si krajský soud v intencích §52 odst. 1 v návaznosti na §77
s.ř.s. vyžádal odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
(dále jen „Komise“ nebo „posudková komise se sídlem v Ústí nad Labem“), která nově posoudila
celkový stav žalobkyně a také posoudila pokles její pracovní schopnosti. Posudek byl vypracován
po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské
dokumentace a odborných lékařských nálezů a vyšetření ze dne 11. 11. 2015. Žalobkyně
byla jednání komise přítomna. Přímo při jednání komise byla rovněž vyšetřena odbornou
lékařkou z oboru psychiatrie prim. MUDr. Z. S. Z posudkové dokumentace pro krajský soud
vyplynulo, že Komise při posuzování vycházela ze spisu Okresní správy sociálního zabezpečení v
Chomutově a České správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem, zdravotní dokumentace
obvodního lékaře žalobkyně, MUDr. F., propouštěcích zpráv z Nemocnice Ostrov, psychiatrie,
ze dne 22. 8. 2014, 3. 9. 2014 a 22. 1. 2015, psychiatrického nálezu MUDr. F. A. ze dne 5. 6. 2015
a z vyšetření žalobkyně při jednání posudkové komise odbornou lékařkou z oboru psychiatrie
MUDr. S. dne 11. 11. 2015.
Komise zjistila, že žalobkyně trpí schizoafektivní poruchou, aktuálně bez akutních
psychotických projevů. Posudková komise se neztotožnila s posudkovými závěry lékaře Okresní
správy sociálního zabezpečení MUDr. I. a lékařky České správy sociálního zabezpečení MUDr.
H., kteří shodně žalobkyni zařadili pod kapitolu V., položku 3, písm. d) přílohy k vyhlášce č.
359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 - 60 %, pod kterou je
uvedena schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy, tedy z funkčního hlediska těžké
postižení, kdy jsou častější ataky, mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika a
výkon některých denních aktivit bývá podstatně narušen. Posudková komise ve zdravotním stavu
žalobkyně tyto neprokázala, a proto považovala zařazení žalobkyně do kapitoly V., položky 3,
písm. d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní
schopnosti 50 - 60 % za nadhodnocené. K datu vydání napadeného rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení se dle posudkové komise u žalobkyně jednalo o schizoafektivní poruchu
smíšeného typu, bez častých atak. Žalobkyně byla shledána stabilizovanou bez psychotické
symptomatologie, bez závažné negativní reziduální symptomatiky, bez poruchy intelektu a bez
podstatného narušení denních aktivit. Míra poklesu pracovní neschopnosti byla posudkovou
komisí u žalobkyně stanovena dle kapitoly V., položky 3, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve výši 45 %, tj. v horní hranici rozmezí, dále zvýšené podle §3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o 5 % pro celoživotně vykonávanou dělnickou profesi. Celková míra poklesu pracovní
neschopnosti tak u žalobkyně činila 50 %. Žalobkyně byla dle komise schopna vykonávat
výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na fyzické a duševní schopnosti a invalidita u
ní dosahuje toliko druhého stupně.
Soud uvedl, že se s posudkovými závěry Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí v Ústí nad Labem ztotožnil, když za daného stavu věci neshledal potřebu,
aby bylo provedeno další dokazování v podobě vypracování dalšího revizního posudku jinou
posudkovou komisí, případně v podobě znaleckého zkoumání zdravotního stavu žalobkyně.
Dodal, že závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další
dokazování, přitom koresponduje ustálené judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího
správního soudu (viz např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50, nebo ze dne
28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 143/2008 - 92, všechny
dostupné na www.nssoud.cz. Přestože Posudková komise dospěla k odlišnému závěru
oproti žalované i prvostupňovému orgánu ohledně klasifikace postižení žalobkyně, je ze závěru
komise ohledně míry invalidity žalobkyně patrné, že odlišný závěr neměl vliv na stanovení míry
invalidity žalobkyně. S ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, proto krajský soud dospěl
k závěru, že žaloba není důvodná, a podle §78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl.
V kasační stížnosti a jejím doplnění stěžovatelka uvedla, že zásadně nesouhlasí se závěry
uvedenými v napadeném rozsudku. Má dlouhodobé zdravotní problémy,
kdy byla hospitalizována již v roce 2001 v Psychiatrické léčebně v Dobřanech s tím,
že jí byla diagnostikována akutní schizofrenní psychotická porucha s vývojem do diagnózy
paranoidní schizofrenie. Medikována byla během hospitalizace i po hospitalizaci. Na psychiatrii
byla hospitalizována i v r. 2006. Dále byla opakovaně dvakrát hospitalizována na psychiatrickém
odd. nemocnice Ostrov v r. 2014, a rovněž i v r. 2015, kdy byla dne 25. 1. 2015 propuštěna
s diagnózou schizoafektivní poruchy-smíšený typ F 252 a jiné specifické poruchy osobnosti
F 608. Po obdržení napadeného rozsudku, podání kasační stížnosti a ustanovení zástupkyně
stěžovatelky pro řízení o kasační stížnosti byla stěžovatelka opět hospitalizována
na psychiatrickém oddělení nemocnice Ostrov s diagnózou schizoafektivní porucha-depresivní
typ-těžká forma. Stěžovatelka tak byla na psychiatrii hospitalizována celkem šestkrát, v poslední
době častěji. Hospitalizace a diagnostiku stěžovatelka doložila kopiemi lékařských zpráv.
Dále shrnula, že léčba trvá od r. 2001, přičemž v letech 2001 až 2003 byla v plném invalidním
důchodu. Stěžovatelka se závěrem domnívá, že se nelze ztotožnit se závěry posudkového lékaře
Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově MUDr. F. I. a závěry lékařky MUDr. D. H.,
kteří nesprávně a neúplně posoudili její zdravotní stav, kdy nesprávně stanovili míru poklesu její
pracovní schopnosti. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti s napadeným rozsudkem ztotožnila.
Poukázala na to, že rozsudek vychází z posudku PK MPSV, který byl pořízen během daného
soudního přezkumného řízení, zdravotní stav stěžovatelky jím byl objektivně zjištěn a posouzen,
posudek je úplný, přesvědčivý a dostatečně zdůvodněný. Subjektivní úvahy stěžovatelky
a její vlastní přesvědčení nejsou důvodem pro zvýšení stupně invalidity. S ohledem na uvedené
žalovaná navrhla kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), neshledal přitom vady, k nimž by musel podle §109
odst. 3 a 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka
uplatnila ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena
v §39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009
upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %,
avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní
schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování
poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující
pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec
na své zdravotní postižení adaptován.
Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav
a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového
pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo
práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní
správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu
nemá potřebné odborné znalosti. Posudek PK MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz
podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto
řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti
a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo
důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti
a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi
rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové
závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod,
příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její
rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43, a ze dne
15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 - 20; všechna zde citovaná judikatura dostupná
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud ze správního i soudního spisu ověřil, že zjištění krajského soudu ze
správního spisu (viz výše v rekapitulaci průběhu předchozího řízení), o která krajský soud opíral
svůj postup při přezkoumání napadeného rozhodnutí, a stejně tak i závěr o potřebě zpracování
dalšího posudku PK MPSV v Ústí nad Labem, zcela odpovídaly skutečnostem obsaženým v
uvedených spisech.
Stěžovatelka v kasační stížnosti zejména namítá, že se nelze ztotožnit se závěry
posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově MUDr. F. I. a závěry
lékařky MUDr. D. H., kteří nesprávně a neúplně posoudili její zdravotní stav, kdy nesprávně
stanovili míru poklesu její pracovní schopnosti. Nejvyšší správní soud však již výše rekapituloval,
že krajský soud se v rámci vlastního přezkumného řízení se závěry těchto lékařů o posouzení
zdravotního stavu stěžovatelky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž
posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení v
intencích §52 odst. 1 v návaznosti na §77 s.ř.s. odborný posudek od Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí, která je v těchto věcech dle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, k posouzení zdravotního stavu povolána.
Tato komise, se sídlem v Ústí nad Labem, nově posoudila celkový zdravotní stav žalobkyně a
také posoudila pokles její pracovní schopnosti.
Obdobně bylo také již výše uvedeno, že krajským soudem vyžádaný posudek PK MPSV
byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené
lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů a vyšetření ze dne 11. 11. 2015. Žalobkyně
byla jednání komise přítomna. Přímo při jednání komise byla rovněž vyšetřena odbornou
lékařkou z oboru psychiatrie prim. MUDr. Z. S. Z posudkové dokumentace je zřejmé, že Komise
při posuzování vycházela ze spisu Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově a České
správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Labem, zdravotní dokumentace obvodního lékaře
žalobkyně, MUDr. F., propouštěcích zpráv z Nemocnice Ostrov, psychiatrie, ze dne 22. 8. 2014,
3. 9. 2014 a 22. 1. 2015, psychiatrického nálezu MUDr. F. A. ze dne 5. 6. 2015 a vyšetření
žalobkyně při jednání posudkové komise odbornou lékařkou z oboru psychiatrie, MUDr. S., dne
11. 11. 2015. Posudková komise se s posudkovými závěry lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení MUDr. I. a lékařky České správy sociálního zabezpečení MUDr. H. neztotožnila, a
jejich zařazení žalobkyně do kapitoly V., položky 3, písm. d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.,
pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 - 60 %, považovala za
nadhodnocené. K datu vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení se
dle posudkové komise u žalobkyně jednalo o schizoafektivní poruchu smíšeného typu, bez
častých atak. Žalobkyně byla shledána stabilizovanou bez psychotické symptomatologie, bez
závažné negativní reziduální symptomatiky, bez poruchy intelektu a bez podstatného narušení
denních aktivit. Míra poklesu pracovní neschopnosti byla posudkovou komisí u žalobkyně
stanovena dle kapitoly V., položce 3, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve výši 45 %, tj.
v horní hranici rozmezí, zvýšené podle ustanovení §3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o 5 %
pro celoživotně vykonávanou dělnickou profesi. Celková míra poklesu pracovní neschopnosti tak
u žalobkyně činila 50 %.
Krajský soud v napadeném rozsudku ze závěrů posudkového lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení v Chomutově MUDr. F. I., a ani ze závěrů lékařky MUDr. D. H., tedy
nevycházel, nýbrž vycházel ze závěrů posudku PK MPSV v Ústí nad Labem, který si sám nechal
zpracovat přímo pro předmětné přezkumné řízení. A tyto závěry stěžovatelka výslovně nikterak
nerozporuje. Napadený rozsudek jako takový tak stěžovatelka fakticky nenapadá, napadá závěry
lékařských zpráv, které však pro napadený rozsudek nebyly rozhodné.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou
a zamítl ji. Neshledal vadu řízení, která by spočívala v neúplném nebo nesprávném posouzení
zdravotního stavu a pracovní schopnosti stěžovatelky, popř. v nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku, pro kterou by musel napadený rozsudek zrušit. Nejvyšší správní soud dodává,
že zdravotní stav se vždy hodnotí k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí. Pokud v době
po vydání rozhodnutí žalované došlo ke zhoršení stěžovatelčina zdravotního stavu (stěžovatelka
uvádí, že po vydání napadeného rozsudku byla znovu hospitalizována), může stěžovatelka
svůj nárok na zvýšení stupně invalidity příp. uplatnit jen nově podanou žádostí.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60
odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Žalovanému správnímu orgánu náhradu nákladů řízení
v souladu s §60 odst. 2 s. ř. s. přiznat nelze.
Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovatelce zástupcem advokátku a podle §35
odst. 8 s. ř. s. pak v takovém případě platí odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát.
Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovenému zástupci
stěžovatele odměna za dva úkony právní služby [příprava zastoupení a písemné podání ve věci
samé podle §11 odst. 3 ve spojení s odst. 1 písm. a) a §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]
ve výši 1.000 Kč dle §7 bod 3 ve spojení s §9 odst. 2 advokátního tarifu. Podle §13
odst. 3 advokátního tarifu jí přísluší také náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč
za každý úkon, tedy celkem 2.600 Kč. Protože je ustanovená zástupkyně plátkyní daně z přidané
hodnoty, částka se tedy zvyšuje o sazbu DPH ve výši 21 % na konečných 3.146 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu