ECLI:CZ:NSS:2016:6.AS.60.2016:18
sp. zn. 6 As 60/2016 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci
žalobkyně: B. Ž., zastoupená Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici
301/2, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody
1222/12, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného č. j. 361/2014-160-SPR/3
ze dne 3. června 2014, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v
Praze č. j. 5 A 135/2014 - 59 ze dne 17. února 2016, o návrhu žalovaného na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí
žalovaného pro nezákonnost. Městský soud, aniž by to v jakýchkoli souvislostech žalobkyně
namítala, přihlédl ke skutečnosti, že záznam bodů do registru řidičů je trestem ve smyslu čl. 40
odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 věty druhé evropské Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. září 2015, č. j. 6 As 114/2014 - 55, č. 3339/2016 Sb. NSS). Žalovaný měl v souladu
s tím podle městského soudu za jednání stěžovatelky ze dne 28. dubna 2011 spočívající v držení
telefonního přístroje nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení v ruce nebo jiným
způsobem při řízení vozidla [§22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění do 31. července 2011] pro účely vydání „Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém
hodnocení a výzvy k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění
řidičů“ započítat s ohledem na změnu zákona spočívající ve snížení počtu „trestných“ bodů
za uvedený přestupek pouze dva body, nikoli tři.
[2] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 22. března 2016
kasační stížnost žalovaného (nyní „stěžovatel“), spojenou s návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Tento návrh stěžovatel odůvodnil dvěma argumenty.
Za prvé je podle stěžovatele zřejmé, že předmětná právní otázka je podstatná i v případě
ostatních řidičů. Za druhé, v případě, že by nebyl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, došlo
by k přepočítání bodového hodnocení žalobkyně v registru řidičů. Žalobkyně by pak mohla žádat
náhradu škody způsobené neoprávněným pozbytím řidičského oprávnění, čímž by mohla
vzniknout újma stěžovateli. Žalobkyni oproti tomu nehrozí přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti újma, neboť tato skutečnost podle stěžovatele nebude mít vliv na její oprávnění řídit.
Podle §123d odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů,
bude žalobkyně oprávněna řídit motorová vozidla, pokud podle uvedeného ustanovení požádá
o vrácení řidičského oprávnění. Vzhledem k řadě dalších obdobných případů stěžovateli známých
z úřední činnosti bude navíc přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v souladu s veřejným
zájmem.
[3] Žalobkyně se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřila.
[4] Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele posoudil a odkladný účinek kasační stížnosti
nepřiznal.
[5] Pravidelně je odkladný účinek spojován s tzv. řádnými opravnými prostředky,
např. odvoláním, kde účinky rozhodnutí správního orgánu nastávají až v okamžiku rozhodnutí
o opravném prostředku. Naproti tomu u opravných prostředků mimořádných, mezi něž spadá
i kasační stížnost, je přiznání odkladného účinku předmětem úvahy rozhodujícího orgánu
(srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/06 ze dne 11. 10. 2006,
http://nalus.usoud.cz: „Účelem [odložení vykonatelnosti rozhodnutí] je vytvoření časového prostoru
pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím soudu nedošlo k nevratným krokům,
po nichž by se jeho rozhodování stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv
a svobod by byla toliko iluzorní“). Přiznáním odkladného účinku soud před rozhodnutím ve věci
samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno. Proto musí být
vyhrazeno pouze pro ojedinělé (mimořádné) případy.
[6] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat, přičemž §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. zjišťuje Nejvyšší správní soud při rozhodování o odkladném účinku kasační
stížnosti splnění zákonných předpokladů uvedených v citovaném ustanovení, tedy (1) výrazného
nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou
odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly,
a zároveň (2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2012,
č. j. 1 As 27/2012 - 32, dostupné na www.nssoud.cz). Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická
či bagatelní. Např. v usnesení ze dne 28. srpna 2014, č. j. 7 As 173/2014 - 15 Nejvyšší správní
soud uvedl: „Čistě jazykový výklad §73 odst. 2 s. ř. s. by mohl vést k závěru, že při posuzování,
zda odkladný účinek přiznat anebo nikoli, se poměřuje pouze vzájemný poměr újmy žadatele o jeho přiznání
a újmou jiných osob. V tomto smyslu by tedy i celkem nepatrná újma žadatele mohla být důvodem pro přiznání
odkladného účinku, pokud by byly újmy ostatních osob ještě mnohem ‚nepatrnější‘. Takový výklad by však pomíjel
základní znak institutu odkladného účinku, a sice že se jedná o institut výjimečný, který nemá být v řízeních
před správními soudy pravidlem. Měl-li by pravidlem být, nestanovil by zákonodárce jako základní pravidlo,
že žaloba a kasační stížnost odkladný účinek nemají. Pojímání odkladného účinku jako výjimky z pravidla
tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
nýbrž naopak významná, tedy taková, která ho opravňuje, aby v jeho případě pravidlo, že žaloba, resp. kasační
stížnost, nemá mít odkladný účinek, nebylo výjimečně uplatněno.“
[8] Stěžovatelem uvedené důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v nyní
projednávané věci nenaplňují podmínky pro jeho přiznání. Případná odpovědnost stěžovatele
za nezákonné rozhodnutí v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou
při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona
České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění
pozdějších předpisů, nepředstavuje závažnou újmu ve výše uvedeném smyslu,
neboť tato eventualita svým rozsahem nemůže v tomto případě způsobit pro ústřední orgán
státní správy, resp. pro stát výrazně negativní dopady, které by dosahovaly intenzity §73
odst. 2 s. ř. s. Ani zájem na jednotném postupu v obdobných případech do rozhodnutí o kasační
stížnosti nepředstavuje důvod pro přiznání odkladného účinku (srov. přiměřeně usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 22. prosince 2004, č. j. 4 As 52/2004 - 70,
č. 528/2005 Sb. NSS).
[9] Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nebyly
naplněny zákonné důvody pro přiznání kasační stížnosti podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. a odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal. Tím Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu