ECLI:CZ:NSS:2016:6.AZS.259.2016:21
sp. zn. 6 Azs 259/2016 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: S. K.,
zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti
žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2016, č. j. CPR-14416-3/ČJ-2016-930310-V240, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j.
1 A 62/2016 - 34, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016,
č. j. 1 A 62/2016 - 34, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce napadá rozsudek Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) ze dne 4. 10. 2016, č. j. 1 A 62/2016 - 34, (dále „napadený rozsudek“),
jímž městský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2016,
č. j. CPR-14416-3/ČJ-2016-930310-V240, (dále „napadené rozhodnutí“). Napadeným
rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy,
odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 4. 5. 2016,
č. j. KRPA-171304-17/ČJ-2016-000022, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) když uloženou
dobu vyhoštění zkrátil z 1 roku na 6 měsíců, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Žalobci bylo podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou mu nelze
umožnit vstup na území byla stanovena na 6 měsíců. Žalobci byla stanovena doba k vycestování
do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí.
Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek. V doplnění návrhu ze dne 1. 11. 2016 stěžovatel uvedl,
že má na území České republiky vytvořeno silné rodinné a společenské zázemí. Jeho nucený
návrat by byl pro něj nenahraditelnou újmou a následky nepřiznání odkladného účinku by byly
zjevně nepřiměřené důvodům vydání napadeného rozhodnutí. Dle stěžovatele přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti nemůže žádným jiným osobám vzniknout jakákoliv újma
a toto nemůže být v rozporu ani s veřejným zájmem. Stěžovatel se na území ČR nachází
již dlouhou dobu, za tuto dobu si na území vytvořil již řadu vazeb soukromého a rodinného
charakteru. V případě nepřiznání odkladného účinku se stane vykonatelným rozhodnutí,
kterým bylo stěžovateli uděleno správní vyhoštění a bude muset okamžitě opustit Českou
republiku a své nejbližší, přičemž jeho návrat bude v nedohlednu. V nuceném odloučení
od manželky je nutno spatřovat újmu, která bude způsobena stěžovateli. Stěžovatel se domnívá,
že přiznáním odkladného účinku nebude způsobena újma žádné osobě. Nepřiznání odkladného
účinku by se sebou neslo další náklady spojené s nuceným vycestováním stěžovatele. Stěžovatel
dále odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100.
Taktéž poukázal na usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25. Stěžovatel má dále
za to, že nepřiznáním odkladného účinku by bylo na újmu i jeho základnímu právu na spravedlivý
proces, neboť z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že stěžovatel by měl mít právo,
pokud na tom trvá, aktivně se řízení o soudním přezkumu rozhodnutí správního orgánu účastnit.
Stěžovatel má za to, že jeho předchozí pobyt na území a vytvořené zázemí je zásadní skutečností,
která zakládá jednoznačně úvahy o nepoměrně větší újmě.
Žalovaný se vyjádřil k návrhu tak, že nesouhlasí s případným přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti. Stěžovatel je v projednávané věci zastoupen právním zástupcem, který
jej i nadále může na základě plné moci na příslušné odborné úrovni zastupovat, kdy jeho osobní
přítomnost na území České republiky není po dobu vedeného řízení o kasační stížnosti nezbytná.
Pokud by jeho osobní účast na jednání před Nejvyšším správním soudem byla třeba, může využít
institutu povolení vstupu definovaného ustanovením §122 zákona o pobytu cizinců.
Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby mohl být kasační stížnosti
takový účinek přiznán, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit,
že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, či ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 – 11; veškerá zde uváděná judikatura je dostupná na www.nssoud.cz),
který musí v odůvodnění svého návrhu konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Důvody
možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že nepřihlížel k tvrzení o újmě způsobené
odloučením od manželky, neboť toto tvrzení neodpovídá obsahu spisového materiálu.
Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel není ženatý, má přítelkyni maďarské národnosti,
stěžovatel sám do protokolu o vyjádření účastníka správního řízení potvrdil, že je svobodný
a bezdětný. Na Ukrajině vlastní dům, ve kterém sdílel společnou domácnost se svojí přítelkyní.
Většinu času pobývala přítelkyně na Ukrajině v jeho domě nebo doma v Maďarsku. Přítelkyně
se za stěžovatelem přistěhovala až po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Již městský soud
poukázal na to, že byť stěžovatel v žalobě označoval přítelkyni za manželku, jejich sňatek
nebyl prokázán. Stěžovatel přitom ani Nejvyššímu správnímu soudu nedoložil, že by uzavřel
manželství s přítelkyní.
K první podmínce pro přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud uvádí
následující. Již ze samotné povahy rozhodnutí o správním vyhoštění je újma, hrozící stěžovateli
z jeho výkonu, zřejmá. Uložené správní vyhoštění a povinnost cizince vycestovat z České
republiky totiž představují zásah do práva na respektování rodinného, či alespoň soukromého
života ve smyslu článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší správní
soud odkazuje na usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, v němž dospěl
k následujícímu právnímu závěru: „Je-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů
o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí.
To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého
života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.) netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu ani nenavrhuje důkazy
k jejich prokázání.“
Podle názoru Nejvyššího správního soudu je, s ohledem na pobyt stěžovatele v České
republice od roku 2006 na vízum za účelem podnikání, a s ohledem na výkon stěžovatelova práva
na spravedlivý proces, vhodné, aby mohl zůstat na území České republiky do skončení řízení
o kasační stížnosti. Byť je v tomto řízení zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu
na spravedlivý proces náleží i právo účastníka být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. (srov. také stěžovatelem citované usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100). Vycestování
stěžovatele by tak pro něj v případě nepřiznání odkladného účinku mohlo znamenat nepoměrně
větší újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska dalších
podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání odkladného
účinku v daném případě, tedy umožnění pobytu stěžovatele na území ČR do doby rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, jakkoli dotklo práv jiných osob. Nejvyšší správní
soud dále posuzoval, zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Stěžovateli bylo uloženo správní vyhoštění z důvodu, že na území pobýval bez platného
oprávnění k pobytu od 5. 4. 2016 do 4. 5. 2016, a to poté, co mu bylo zrušeno povolení
k dlouhodobému pobytu. Povolení k pobytu mu bylo zrušeno z důvodu, že neměl platné
živnostenské oprávnění. Za daných skutkových okolností není přiznání odkladného účinku
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna druhá podmínka pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek podle §107 s. ř. s. může být v řízení
o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí městského
soudu, ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu
se dotyčné řízení před městským soudem vedlo (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96). Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
v této věci se tedy až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem pozastavují účinky
žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného.
Závěrem Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. listopadu 2016
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu