ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.154.2016:170
sp. zn. 7 As 154/2016 - 170
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Dr. L. R., proti
žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského náměstí 3, Brno, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Tělovýchovná jednota TATRAN Starý Lískovec, o. s., se sídlem
Klobásova 79, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 23. 5. 2016, č. j. 30 A 91/2013 - 386,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) shora označený
rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Magistrátu
města Brna, odboru územního a stavebního řízení ze dne 2. 7. 2013, č. j. MMB/0236749/2013.
V rámci kasační stížnosti stěžovatelka požádala též o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení advokáta.
Ve lhůtě od 20. 7. 2016, kdy byl stěžovatelce za účelem rozhodnutí o její žádosti doručen
formulář „Potvrzení a prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků a pro ustanovení zástupce soudem“, do 21. 9. 2016 (původní jednotýdenní lhůta byla
opakovaně prodloužena na žádost stěžovatelky), předložila stěžovatelka zdejšímu soudu množství
podkladů pro posouzení splnění podmínek dle §36 odst. 3 soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. 7 As 154/2016 - 144, Nejvyšší správní soud rozhodl,
že stěžovatelka nenaplnila podmínky pro osvobození od soudního poplatku dle citovaného
ustanovení, přičemž za podmínek vyplývajících z ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. nebylo možné
vyhovět ani její žádosti o ustanovení zástupce. Výrokem I. tohoto usnesení proto žádost
stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků zamítl; současně zamítl i její žádost
o ustanovení zástupce (výrok II.). Zdejší soud současně uvedeným usnesením (výrok III.) vyzval
stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve lhůtě jednoho týdne
od doručení uvedeného usnesení. Stěžovatelce rovněž uložil výrokem IV. povinnost ve stejné
lhůtě předložit zdejšímu soudu plnou moc udělenou zvolenému advokátovi, který ji bude
zastupovat v řízení o kasační stížnosti ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
současně stěžovatelku poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení
zastaví, respektive v případě, kdy nebude doloženo splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s.
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, kasační stížnost bude odmítnuta.
Usnesení č. j. 7 As 154/2016 - 144 bylo stěžovatelce doručeno dne 26. 9. 2016.
Dne 30. 9. 2016 obdržel Nejvyšší správní soud faxem (potvrzeno podáním originálu
na podatelně téhož dne) přípis stěžovatelky, v němž požádala o prodloužení lhůty pro splnění
povinností dle usnesení č. j. 7 As 154/2016 - 144 o 10 dnů. Dne 4. 10. 2016 doručila stěžovatelka
zdejšímu soudu faxem (na podatelně potvrzeno dne 7. 10. 2016) další přípis, v němž požádala
o nezastavení řízení, s ohledem na nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by jí mohla vzniknout
újma; toto obecné tvrzení nicméně nepodložila žádnými konkrétními tvrzeními. Současně
stěžovatelka opětovně upozornila na některé aspekty své osobní situace – majetkové poměry,
zdravotní stav, skutečnost, že celý život poctivě pracovala. Požádala proto zdejší soud o opětovné
posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Přípisem ze dne 14. 10. 2016 Nejvyšší správní soud stěžovatelku vyrozuměl, že v rámci
učiněných podání neuvedla nové skutečnosti, které by odůvodňovaly opětovné posouzení její
žádosti, neboť všechny jí uváděné okolnosti byly posouzeny již v rámci usnesení
č. j. 7 As 154/2016 - 144. Vyhověl nicméně žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůt stanovených
citovaným usnesením ve výrocích III. a IV., a to o 7 dnů od doručení daného přípisu
(doručen dne 17. 10. 2016), neboť považoval za potřebné poskytnout jí ještě další prostor
pro splnění předmětných povinností za situace, kdy jí bylo sděleno, že na závěrech vyplývajících
z usnesení č. j. 7 As 154/2016 - 144, se nic nemění. Celkově tak lhůta pro splnění povinností
uložených zmiňovaným usnesením dosáhla 28 dnů. Současně stěžovatelce zdejší soud v přípise
sdělil, že v případě nezměněných skutkových okolností nastoupí procesní následky, s nimiž byla
ve zmiňovaném usnesení seznámena.
Dne 19. 10. 2016 stěžovatelka doručila Nejvyššímu správnímu soudu podání, v němž
sdělila, že zdejšímu soudu dodá další podklady dokládající její aktuální situaci a požádala
o opětovné prodloužení lhůty k vyjádření, dodání dalších podkladů, a to do 26. 10. 2016.
Dne 20. 10. 2016 stěžovatelka prostřednictvím podatelny předala Nejvyššímu správnímu soudu
další podání – doplnění přípisu ze dne 30. 9. 2016, k němuž přiložila dopis adresovaný Kanceláři
veřejné ochránkyně práv, kterým žádá o prošetření případu sirotčího důchodu své dcery.
Dne 27. 10. 2016 doručila stěžovatelka další opakující se podání, které se opětovně týkalo
sirotčího důchodu dcery stěžovatelky, jejich finanční situace a dále postupu stěžovatelky vůči
Kanceláři veřejné ochránkyně práv. Stěžovatelka také požádala o další prodloužení lhůty.
V žádném z citovaných podání však nesdělila žádné nové relevantní skutečnosti, které by
odůvodňovaly postup dle §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen
„zákon o soudních poplatcích“). Nejvyššímu správnímu soudu je nadto z úřední činnosti známo,
že stěžovatelka uvedeným postupem postupuje i v dalších řízeních, kde rovněž opakovaně žádá
osvobození od soudních poplatků, následně o prodloužení lhůt, soudní poplatek však ani poté
neuhrazuje (viz např. řízení ve věci sp. zn. 7 As 66/2015, sp. zn. 7 As 300/2015,
sp. zn. 3 As 156/2016 atp.).
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že pokud je poplatník vyzván
soudem k zaplacení soudního poplatku v dodatečné lhůtě, kterou mu soud určí, po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Stěžovatelka ve lhůtě stanovené ke splnění poplatkové povinnosti shora uvedeným
usnesením Nejvyššího správního soudu, a prodloužené přípisem ze dne 14. 10. 2016, soudní
poplatek nezaplatila. Neučinila tak ani do okamžiku vydání tohoto usnesení. Nesplnila tedy
zákonem stanovenou podmínku pro meritorní projednání její kasační stížnosti.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon (v daném případě §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích). Zákonem předvídané důvody nastaly, a proto Nejvyšší správní soud řízení o kasační
stížnosti stěžovatelky zastavil. Podpůrně srv. i usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 10. 2016, č. j. 3 As 156/2016 - 167.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, které bylo
zastaveno. Osoba zúčastněná na řízení pak nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí
soudem nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by jí náklady vznikly (§60
odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu