ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.3.2016:40
sp. zn. 7 As 3/2016 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně:
FIDENTIA s. r. o., se sídlem U strže 401/4, Praha 4, zastoupena Mgr. Liborem Michalcem,
advokátem se sídlem Bezručova 184/29, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy,
se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2015, č. j. 10 A 196/2015 – 12,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2015, č. j. 10 A 196/2015 – 12,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně FIDENTIA s. r. o. domáhá u Nejvyššího
správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 14. 12. 2015, č. j. 10 A 196/2015 - 12, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným usnesením
ze dne 14. 12. 2015, č. j. 10 A 196/2015 - 12, odmítl pro nepřípustnost žalobu společnosti
FIDENTIA s. r. o., kterou se domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy
(dále též „žalovaný“) ze dne 30. 9. 2015, č. j. 23/2015-150-SPR/3 (dále také „napadené
rozhodnutí“, či „rozhodnutí o obnově“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a současně
potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále též „správní orgán“)
ze dne 9. 7. 2015, č. j. S-MHMP 234000/2013 (dále také „rozhodnutí správního orgánu“), kterým
byla povolena obnova řízení ohledně žádosti o zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla
tovární značky BMW 320D, RZ X, VIN X, a vozidla tovární značky Bombardier, RZ X, VIN X,
v registru silničních vozidel.
Městský soud se především zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí,
resp. rozhodnutí, jež mu předcházelo, rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., tedy úkonem,
jímž se ve vztahu k žalobkyni zasahuje do jejích veřejných subjektivních práv. Dospěl při tom
k závěru, že nikoliv. Registr vozidel je informačním nástrojem, jehož zápisy mají povahu toliko
evidenční. Jinak řečeno, zápis v takovém registru nese jen informaci o skutečnosti, která ke dni
zápisu nastala. Podle ust. §10 zákona č. 361/2000 Sb., o podmínkách provozu vozidel
na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „silniční zákon“) obecní úřad obce s rozšířenou působností zapíše
změnu vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel na základě
žádosti nebo oznámení, jsou-li splněny podmínky podle ust. §6 odst. 3 písm. d) a e) téhož
zákona. Při zápisu této změny vlastníka či provozovatele silničního vozidla zapíše i údaj o novém
vlastníku či provozovateli do technického průkazu silničního vozidla, vydá nové osvědčení,
přidělí silničnímu vozidlu registrační značku a vydá tabulky s přidělenou registrační značkou.
Po provedení těchto úkonů předá technický průkaz silničního vozidla, osvědčení o jeho registraci
a tabulky s přidělenou registrační značkou nově zapsanému vlastníku či provozovateli silničního
vozidla. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že řízení o žádosti o změnu údajů v registru
silničních vozidel v případě, že je této žádosti vyhověno, není ukončeno vydáním správního
rozhodnutí, ale je pouze proveden požadovaný úkon, kterým je zápis změny v tomto registru.
Provedením tohoto zápisu je předmět žádosti vyčerpán a zápisem samotným se nekonstituuje
žádné právo, které by bylo lze dále vykonat. Provedený zápis v registru silničních vozidel tak má
povahu prosté informace, jež může být dále využívána. Je tak i pojmově vyloučeno, aby tento
zápis měl vlastnost spočívající v jeho vykonatelnosti (srov. §100 odst. 6 věty druhé správního
řádu). Povolením obnovy řízení o ohledně žádosti o zápis změny do registru silničních vozidel
proto provedený zápis nemůže být dotčen. K případné změně tohoto zápisu resp. k obnovení
původního zápisu, by mohlo dojít jen v důsledku nového rozhodnutí, vydaného v obnoveném
řízení. Městský soud proto dospěl k závěru, že jak ve vztahu k žalobkyni, tak ve vztahu
k ostatním účastníkům původního řízení, rozhodnutí o povolení obnovy řízení podle ust. §100
správního řádu nevyvolává žádné účinky v jejich právní sféře, a nejedná se tedy o rozhodnutí
podle ust. §65 odst. 1 s. ř. s. Správní soud proto podanou žalobu odmítl, neboť se jedná
o nepřípustný návrh [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a §70 písm. a) s. ř. s.].
Proti tomuto usnesení městského soudu podala žalobkyně jako stěžovatelka (dále jen
„stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost, kterou opřela o důvod obsažený v ust. §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. a o nicotnost napadeného rozhodnutí.
Stěžovatelka především namítá, že městský soud dospěl k nesprávnému závěru,
dovodil-li, že rozhodnutí o obnově řízení není způsobilé přímo a negativně zasáhnout do jejích
subjektivních práv jako vlastníka silničního vozidla BMW 320D, RZ X, a že proto není dána ani
její žalobní legitimace (nejde o rozhodnutí dle §65 odst. 1 s. ř. s).
Je si vědoma toho, že řízení o ohledně žádosti o změnu údajů v registru silničních vozidel
podle ust. §8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPPV“), není zakončeno vydáním
rozhodnutí, ale jen faktickým provedením požadovaného úkonu (zápisu změny). Má však za to,
že tímto úkonem, resp. rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy jako správního orgánu
bylo současně i deklarováno její vlastnické právo k uvedenému vozidlu. Proti případnému zásahu
do svých práv se tedy mohla bránit pouze opravnými prostředky proti žalobou napadeným
rozhodnutím. Předestřeným výkladem městského soudu by naopak mohl nastat stav, kdy
správním orgánem bude popřeno již dříve deklarované její vlastnické právo k předmětnému
vozidlu, a bude tak zasaženo do jejích veřejných subjektivních práv. Neměla proto jinou cestu,
než se domáhat ochrany svého subjektivního práva prostřednictvím podané žaloby. Žalobou
napadla samotné rozhodnutí o obnově řízení, neboť v případě vyčkávání na rozhodnutí
v obnoveném řízení, by se mohlo stát, že by již nebyla jeho účastníkem (pozbyla by práva
domáhat se zrušení případné změny v registru vozidel). Na podporu svého tvrzení poukazuje
na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010,
č. j. 7 Aps 3/2008 - 98, které se sice týkalo zápisu v katastru nemovitostí, ale premisy v něm
vyjádřené lze přiměřeně vztáhnout i na nyní rozhodovanou věc. Je tomu tak především proto,
že každý zápis ve veřejnoprávní evidenci má své logické dopady i do soukromého práva (nelze
zcela vyloučit, aby účinky napadeného usnesení o zastavení řízení Magistrát hlavního města Prahy
posoudil tak, že nebude nadále vedena jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel a dojde
tak k zásahu do jejího veřejného subjektivního práva). Ve shodě s dřívějším rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2007, č. j. 5 As 13/2006 - 46, má za to, že i v řízení,
kterým je povolena nebo nařízena obnova řízení, může dojít k zásahu do práv fyzických nebo
právnických osob. Její žaloba proto byla přípustná, a pokud ji městský soud odmítl, je jeho
rozhodnutí nezákonné.
Stěžovatelka v souvislosti s předchozím rozsudkem Nejvyššího správního soudu
ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 As 281/2015 - 57, posléze zdůrazňuje, že její žaloba byla důvodná
zejména proto, že napadená rozhodnutí jsou nicotná. K této nicotnosti proto měl městský soud
také přihlížet z úřední povinnosti. Ze všech uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud napadené usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalované Ministerstvo dopravy se ke kasační stížnosti nevyjádřilo, ač s ní bylo řádně
obeznámeno.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu
v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů uplatněných v kasační stížnosti
a dospěl k závěru, že usnesení městského soudu je třeba zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že se stěžovatelka tímto mimořádným opravným
prostředkem domáhá zrušení usnesení městského soudu o odmítnutí její žaloby, neboť má za to,
že je toto rozhodnutí nezákonné [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Byl-li totiž návrh městským
soudem odmítnut nebo řízení o něm zastaveno, lze podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
namítat jen nezákonnost tohoto odmítnutí nebo zastavení řízení. Není přitom rozhodné, v jaké
okolnosti měla tato nezákonnost původ - zda v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předchozím řízení, ve vadách předchozího řízení, či v nepřezkoumatelnosti tohoto soudního
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí
o věci samé, či v nyní namítané nicotnosti. Je tomu tak proto, že ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
„konzumuje důvody“ kasační stížnosti, jinak podřaditelné pod ust. §103 odst. 1 písm. a)
až d) s. ř. s.
Již z povahy věci musí otázce posouzení zákonnosti napadeného soudního rozhodnutí
předcházet úvaha správního soudu o tom, zda žalobou napadené správní rozhodnutí netrpí
nicotností.
V projednávané věci byla námitka nicotnosti de facto vznesena i v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se z tohoto důvodu především zabýval stížní námitkou
nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 30. 9. 2015,
č. j. 23/2015-150-SPR/3, a potažmo i rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy
ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. S-MHMP 234000/2013.
Nejvyšší správní soud vyšel při svém rozhodování ze svého předchozího rozsudku
ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 As 281/2015 - 57, který je dostupný na www.nssoud.cz, jímž nejprve
zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2015, č. j. 10 A 168/2015 – 28 (výrok I.)
a vyslovil, že rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 30. 9. 2015, č. j. 23/2015-150-SPR/3,
a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. S-MHMP 234000/2013,
jsou nicotná.
Sedmý senát Nejvyššího správního soudu rozhodující v nyní projednávané věci neshledal
žádného důvodu, aby se jakkoliv odchýlil od právního názoru ohledně nicotnosti
žalobou napadeného správního rozhodnutí vyslovené v rozsudku ze dne 11. 2. 2016,
č. j. 9 As 281/2015 – 57.
Je tomu tak proto, že v obou případech vedených u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 9 As 281/2015 a sp. zn. 7 As 3/2016 (nyní projednávaná věc) byly předmětem
přezkumné činnosti městského soudu naprosto totožná rozhodnutí Ministerstva dopravy
ze dne 30. 9. 2015, č. j. 23/2015-150-SPR/3, a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy
ze dne 9. 7. 2015, č. j. S-MHMP 234000/2013.
Posouzení otázky nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího
rozhodnutí správního orgánu je pro tento soud zásadní. O nicotnosti žalobou napadeného
rozhodnutí a jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu rozhodl k tomu příslušný
Nejvyšší správní soud (srov. §110 odst. 2 písm. a) a §76 odst. 2 s. ř. s.). Nicotnost je vlastnost
správního rozhodnutí a správní soud je k ní povinen přihlížet z úřední povinnosti
(i bez žalobní/stížnostní námitky). Je-li pak k tomu příslušným orgánem (zde Nejvyšším
správním soudem ve věci sp. zn. 9 As 281/2015) deklarována nicotnost správního rozhodnutí,
nemá takové (nicotné) rozhodnutí žádné účinky. Musí proto na něj být od počátku nahlíženo tak,
jako by zde vůbec nebylo.
Nejvyšší správní soud rozhodující v této věci proto dospěl též k závěru, že kasační
stížností napadené usnesení městského soudu bylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť městský
soud při svém rozhodování posuzoval zákonnost ve skutečnosti nicotného správního
rozhodnutí, a fakticky zůstal jen na posouzení otázky přípustnosti žaloby stěžovatelky. Na stejná
správní rozhodnutí, která byla v obou případech předmětem přezkumné činnosti desátého senátu
městského soudu, přitom musí být nahlíženo stejně (byla-li ve věci vedené
pod sp. zn. 10 A 168/2015 vyslovena jejich nicotnost, musí být nicotná i správní rozhodnutí ve
věci vedené pod sp. zn. 10 A 196/2015). Je tomu tak proto, že otázce přípustnosti podané
žaloby, zejména dospěje-li správní soud k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není
rozhodnutím ve smyslu ust. §65 odst. 1 s. ř. s., musí předcházet úvaha správního soudu o tom,
zda jde vůbec o běžné rozhodnutí v právním slova smyslu, resp. zda nejde ve skutečnosti
o „pseudorozhodnutí“, „paakt“, tedy o „nicotné rozhodnutí“, které není pro své nejtěžší
a nezhojitelné vady s to vyvolat veřejnoprávní účinky. Touto otázkou se však městský soud
při svém rozhodování nezabýval, ač tak správně měl učinit. Napadené usnesení městského soudu
je proto nezákonné ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani okolnost, že nyní kasační stížností
napadené usnesení městského soudu bylo vydáno dříve (dne 14. 12. 2015), než o nicotnosti
žalobou napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu rozhodl
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 As 281/2015 - 58.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů zrušil kasační stížností napadené usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2015, č. j. 10 A 196/2015 – 12, a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.).
V tomto řízení bude na městském soudu, aby ve světle právního názoru vysloveného
Nejvyšším správním soudem v této věci i ve věci vedené pod sp. zn. 9 As 281/2015 rozhodl
způsobem, který bude odpovídat zákonu.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu (zde Městského soudu
v Praze) a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je tento soud vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože mu
takový postup umožňuje ust. §109 odst. 2 s. ř. s.
V novém rozhodnutí městský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2016
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu