ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.12.2016:18
sp. zn. 7 Azs 12/2016 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: R. B.,
zastoupený Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4,
proti žalovanému: Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, se sídlem
Křižíkova 12, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 3. 12. 2015, č. j. 4 A 90/2015 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 12. 2015, č. j. 4 A 90/2015 – 21, zamítl žalobu
podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m.
Prahy, odbor cizinecké policie ze dne 27. 10. 2015, č. j. KRPA-429198-15/ČJ-2015-000022, jímž
byl stěžovatel zajištěn podle ust. §124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění
pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, která
neobsahovala všechny náležitosti podle ust. §106 odst. 1 ve spojení s §37 odst. 3 věta první
s. ř. s. Podle obsahu kasační stížnost bylo zjevné, že Nejvyššímu správnímu soudu byly doručeny
jen některé části kasační stížnosti, neobsahovala petit ani jiný způsob jejího ukončení.
Podle ust. §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej
stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno; ustanovení §37 platí
obdobně.
Podle ust. §37 odst. 3 věta první s. ř. s. z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle ust. §106 odst. 3 věta první s. ř. s., nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již
při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 1. 2016, čj. 7 Azs 12/2016 - 9, vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost
tak, že uvede, čeho se domáhá, a to v souladu s ust. §110 s. ř. s. Současně byl poučen,
že nebude-li tato vada ve stanovené lhůtě odstraněna, bude kasační stížnost odmítnuta. Nejvyšší
správní soud mimo jiné upozornil stěžovatele i na to, že mu nebyla doručena úplná kasační
stížnost, že neobsahuje formulaci petitu ani jiné ukončení. Usnesení bylo zástupci stěžovatele
doručeno dne 28. 1. 2016. Posledním dnem lhůty k doplnění stížnosti tak bylo pondělí
29. 2. 2016. Stěžovatel však nijak nereagoval.
Podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá
nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes
výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Ve smyslu ust. §106 odst. 1 s. ř. s. musí být z každého podání mimo jiné zřejmé, čeho
se stěžovatel podanou kasační stížností domáhá. Požadavku, aby stěžovatel uvedl co navrhuje, je
třeba rozumět tak, že musí přesně specifikovat, čeho se domáhá, tzn. jak má soud o jeho návrhu
rozhodnout. Návrh výroku soudního rozhodnutí (petit) musí být přesný, určitý a srozumitelný.
Požadavek, aby petit byl přesný, určitý a srozumitelný není pouze formálním požadavkem
na splnění určitých procesních podmínek, ale je zcela nezbytný pro výsledek řízení (srv. nález
Ústavního soudu ze dne 1. 9. 1998, sp. zn. I. ÚS 233/97). Petit má být logickým vyústěním
argumentů, které jsou v podání, v daném případě v kasační stížnosti, uvedeny. Petit ve správním
soudnictví sice nemá zpravidla takový klíčový význam jako v občanském soudním řízení, zejména
v řízení sporném, ale to neznamená, že by bylo možno akceptovat absenci petitu v kasační
stížnosti (srv. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2008, čj. 7 As 1/2007 - 43, a ze
dne 11. 5. 2005, čj. 3 As 52/2004 - 43). Zástupce stěžovatele ve stanovené měsíční lhůtě na výzvu
soudu, aby kasašní stížnost požadovaným způsobem doplnil, nijak nereagoval (kromě výše
citované judikatury srv. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2015,
čj. 7 As 122/2015 - 21, ze dne 20. 10. 2009, čj. 2 Azs 58/2009 - 40, ze dne 8. 10. 2009,
čj. 6 Azs 43/2009 - 87 ap.).
Nejvyšší správní soud proto podle ust. §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
kasační stížnost odmítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. března 2016
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu