ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.123.2016:22
sp. zn. 7 Azs 123/2016 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: V. T. M.,
zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,
se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, č. j. 11 A 56/2014 – 49,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 12. 7. 2013, č. j. OAM-38104-12/DP-2011, Ministerstvo vnitra
zastavilo řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému
pobytu.
[2] Rozhodnutím ze dne 3. 3. 2014, č. j. MV-119202-5/SO/sen-2013, Ministerstvo vnitra,
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaný“) zamítlo odvolání
žalobkyně a shora uvedené rozhodnutí potvrdilo.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který
ji zamítl rozsudkem ze dne 19. 5. 2016, č. j. 11 A 56/2014 – 49. Rozsudek městského soudu,
stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz
a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost a navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek,
neboť jí hrozí nenahraditelná újma.
[5] Touto nenahraditelnou újmou je podle stěžovatelky nucený návrat do země původu,
a to s ohledem na skutečnost, že žije na území České republiky již poměrně dlouhou dobu a má
zde vytvořené zázemí a řadu vazeb soukromého charakteru. V případě nepřiznání odkladného
účinku se stane vykonatelným rozhodnutí, kterým bylo stěžovatelce uděleno správní vyhoštění
a tato bude muset okamžitě opustit Českou republiku, přičemž její návrat bude v nedohlednu.
Stěžovatelka sdílí společnou domácnost se svým manželem a s dvěma malými dětmi, které se obě
narodily na území České republiky a stejně jako jejich otec a manžel stěžovatelky mají povolení
k trvalému pobytu. V této souvislosti stěžovatelka odkázala na judikaturu Nejvyššího správního
soudu, a to na usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, dále na usnesení ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76 a na rozsudek ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25.
[6] Stěžovatelka má dále za to, že nepřiznáním odkladného účinku a tedy povinností
vycestovat z území České republiky by bylo na újmu i jejímu základnímu právu na spravedlivý
proces. Z judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že stěžovatelka by měla mít právo
aktivně se účastnit řízení o soudním přezkumu rozhodnutí správního orgánu, přičemž aktivní
účastí se mimo jiné rozumí i možnost pravidelného osobního kontaktu se svým právním
zástupcem za účelem uplatňování svých práv apod. Právo na spravedlivý proces zahrnuje rovněž
účast žalobce na jednání soudu a je tedy nutné v tomto smyslu umožnit legální pobyt stěžovatelky
na území republiky po dobu soudního řízení.
[7] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[8] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[9] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[10] Smyslem přiznání odkladného účinku není obecně oddálení účinku pravomocného
rozhodnutí správního orgánu, ale jde o zvláštní nástroj, který má zabránit situaci,
kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu došlo
ke zcela konkrétní, závažné, nevratné a nenahraditelné újmě. Soud přiznáním odkladného účinku
ještě před rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí
správního orgánu. Přiznání odkladného účinku má tedy mimořádný charakter
[11] Při zkoumání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud vzal především v potaz to, že řízení o prodloužení doby platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu stěžovatelky bylo pravomocně zastaveno, přičemž platnost jejího
posledního pobytového statusu skončila uplynutím času. Stěžovatelka tak není k pobytu na území
České republiky oprávněna a nic by na tom nemohlo změnit ani přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Skutečnost, že povolení k pobytu skončilo, nebyla totiž založena přímo žalobou
napadeným rozhodnutím. Neudělení povolení k dlouhodobému pobytu, resp. jeho
neprodloužení nelze tak posuzovat jako nenahraditelnou újmu. Tato by stěžovatelce mohla
vzniknout až na základě realizace správního vyhoštění, o kterém je však rozhodováno
v samostatném správním řízení. V této souvislosti je třeba dále uvést, že rozhodnutí o správním
vyhoštění nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého
nebo rodinného života cizince (§119a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Navíc cizinec
má právo podat proti případnému správnímu vyhoštění žalobu, která má ze zákona odkladný
účinek (viz §172 odst. 3 citovaného zákona).
[12] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. července 2016
Mgr. David Hipšr
předseda senátu