ECLI:CZ:NSS:2016:7.AZS.217.2016:21
sp. zn. 7 Azs 217/2016 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: M. C., zastoupen
Mgr. Tomášem Průšou, advokátem se sídlem Glinkova 1659/14, Praha 6, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2016, č. j. 1 Az 38/2015 – 68,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Tomáši Průšovi, advokátovi se sídlem Glinkova
1659/14, Praha 6, se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační
stížnosti ve výši 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 18. 8. 2015, č. j. OAM-142/ZA-ZA08-K08-2014, Ministerstvo
vnitra, Odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodlo, že se žalobci neuděluje
mezinárodní ochrana podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Praze,
který mu nejprve ustanovil advokáta a poté věc postoupil Městskému soudu v Praze z důvodu
žalobcova bydliště. Městský soud v Praze žalobu zamítl rozsudkem ze dne 13. 9. 2016, č. j. 1 Az
38/2015 – 68.
III.
[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[4] Stěžovatel připomněl, že se vážně obává návratu do vlasti z důvodu obavy o svůj život,
neboť mu o život usiluje jeho otec společně s jeho nevlastními bratry, kteří se mu chtějí pomstít
za prodej pozemku v C., který zdědil po své matce. Jeho nevlastní rodina mu telefonicky
vyhrožovala fyzickou likvidací, ovšem vzhledem k nedůvěře v pomoc tamních policejních orgánů
a jejich propojení na zločinecké bandy v Guineji, jejichž součástí je také nevlastní rodina
stěžovatele, nemohl využít pomoc policejních orgánů. Státní orgány Guineje tedy nebyly a nejsou
schopné zajistit ochranu stěžovatelova života, což plyne i z informace Ministerstva zahraničních
věcí ze dne 28. 11. 2014. Žalovaný k uvedené informaci dostatečně nepřihlédl, čímž porušil §50
odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. I městský soud konstatoval v odůvodnění
napadeného rozsudku, že argumentace žalovaného nekoresponduje s podklady, nicméně
nepokládal to za podstatné pochybení, které by odůvodňovalo zrušení rozhodnutí. Naopak
úvahu městského soudu o tom, že po prodeji pozemků již ze strany jeho nevlastní rodiny žádná
pomsta nehrozí a riziko útoku je minimální, označuje stěžovatel za cynickou a vyplývající
pravděpodobně z neznalosti tamního prostředí, kde je krevní msta bohužel stále reálnou
hrozbou. Stěžovatel shrnul, že členové nevlastní rodiny se jej snaží nalézt, aby jej usmrtili
z důvodu krevní msty, jsou členy ozbrojeného zločineckého gangu, který s některými policisty
spolupracuje, přičemž možnost ohrožených osob dovolat se policejní ochrany je pouze
teoretická. V těchto souvislostech lze tedy považovat hrozbu členů nevlastní rodiny usmrcením
za reálnou a obavu o život za vážnou, důvodnou a naplňující požadavky §12 písm. b) zákona
o azylu. Navíc i pokud by nebyly naplněny podmínky pro udělení azylu, měla mu být poskytnuta
doplňková ochrana podle §14a zákona o azylu, neboť hrozba ze strany rodiny, výhrůžky
prostřednictvím telefonátu a snaha usmrtit jej z důvodu krevní msty představovaly vážnou újmu
ve smyslu tohoto ustanovení.
[5] Stěžovatel konečně připomněl, že již v řízení před žalovaným uvedl jako jeden z důvodů
žádosti také svůj nepříznivý zdravotní stav, a to léčbu otevřené formy tuberkulózy
a osteomyelitidu pravé ruky, kterou podstoupil po příjezdu do ČR. Důvodem léčby této nemoci
až po příjezdu do ČR byla skutečnost, že úroveň zdravotnictví v Guineji neumožnila
diagnostikovat otevřenou formu tuberkulózy. Stěžovatel podstoupil v ČR hospitalizaci
a ambulantní léčbu. Na podporu svých tvrzení o zdravotním stavu doložil stěžovatel v řízení
o udělení mezinárodní ochrany lékařskou zprávu ze dne 28. 7. 2014 a lékařskou zprávu ze dne
27. 5. 2015. Z lékařských zpráv mimo jiné vyplynulo, že u stěžovatele v době rozhodnutí
o žádosti o mezinárodní ochranu žalovaným stále probíhalo léčení a rekonvalescence
po této nemoci. Stěžovatel také pobíral léky, které jsou pro něj v zemi jeho původu zcela
nedostupné. Žalovaný ovšem dostatečným způsobem nezkoumal, zda stěžovateli v případě
nutného návratu do vlasti nehrozí recidiva této nemoci z důvodu předčasného ukončení léčby
nemoci ve spojení s nedostatečnou úrovní zdravotní péče v Guineji, která nemůže zajistit
stěžovateli kvalitní léčbu, včetně podávání potřebných léků. Stěžovatel sám v průběhu řízení
o udělení azylu uvedl, že z důvodu nedostatku zdravotní péče mu v důsledku jeho nemoci hrozila
amputace pravé horní končetiny, přičemž újmu v podobě amputace končetiny lze zcela jistě
považovat za vážnou újmu dle §14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný tak neposoudil
dostatečným způsobem možnost udělení doplňkové ochrany dle §14a odst. 1 a odst. 2 písm. b)
zákona o azylu z důvodu existence reálného nebezpečí vážné újmy v podobě amputace ruky.
Touto hrozbou se následně nezabýval dostatečně ani městský soud.
[6] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti připomněl, že z kasační stížnosti není zřejmé,
jakého konkrétního důvodu pro udělení azylu ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu
se stěžovatel nyní domáhá. I kdyby telefonické výhružky smrtí ze strany stěžovatelovy nevlastní
rodiny bylo možno označit za pronásledování, nejednalo by se o pronásledování „azylově
relevantní“, tedy takové, které musí nastat z jednoho z důvodů uvedených v §12 písm. b) zákona
o azylu. Vzhledem k tomu, že svou obavu z pronásledování zakládá stěžovatel, jak sám výslovně
sdělil, na jediném telefonátu, kterým mu mělo být otcem a nevlastními bratry vyhrožováno,
takovéto jednání ze strany soukromých osob nedosahuje ani intenzity pronásledování. Stěžovatel
z výše uvedených důvodů podmínky pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu nesplňuje.
Žalovaný nadále trvá na svém závěru, že v případě stěžovatele nejsou splněny ani zákonné
důvody pro udělení doplňkové ochrany podle ustanovení §14a zákona o azylu. V případě
stěžovatelova návratu do Guineje nic nenasvědčuje tomu, že by byl reálně ohrožen vážnou
újmou, za kterou je považováno reálné ohrožení základních hodnot (lidský život, lidská
důstojnost, tělesná integrita), nikoliv však pouhá možnost (pravděpodobnost) takového ohrožení.
Co se týče vyhrožování stěžovateli ze strany jeho otce a nevlastních bratrů, žalovaný znovu
poukázal na skutečnost, že stěžovatel byl těmito osobami kontaktován jenom telefonicky,
a to pouze jednou. Otec ani nevlastní bratři stěžovatele nikdy fyzicky nenapadli a ani ho osobně
nikdy nekontaktovali. Stěžovatelovo tvrzení o hrozící újmě spočívající v možné recidivě
tuberkulózy a potenciálním ohrožení jeho života či hrozící amputaci končetiny považuje žalovaný
stejně jako městský soud za spekulativní a připomíná, že stěžovatel se v současné době již více
než rok nepodrobuje léčbě ani v ČR. Ze všech těchto důvodů navrhl, aby byla kasační stížnost
zamítnuta.
V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[10] Ve své první a stěžejní kasační námitce stěžovatel tvrdí, že u něj měly být shledány
odůvodněné obavy z pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu, a to ze strany
jeho otce a jeho dětí s novou ženou. K otázce pronásledování ze strany soukromých osob
coby důvodu ke shledání odůvodněných obav z pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona
o azylu a vážné újmy podle §14a zákona o azylu se ovšem zdejší soud již dostatečně podrobně
vyjádřil v rozsudku ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 86/2008 – 101, publ. pod č. 1806/2009 Sb.
NSS, a to ve vazbě na takzvanou kvalifikační směrnici (dnes směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci
třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany,
o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu,
a o obsahu poskytnuté ochrany): „Důraz na ‚lidskoprávní‘ pojetí pronásledování je zřetelný např. v čl. 6
citované směrnice, který stanoví, že v případě, že jsou původcem pronásledování soukromé osoby, je třeba považovat
za dostatečné z hlediska naplnění kritéria selhání vnitrostátní ochrany, jestliže stát (případně další stanovené
subjekty) není schopen nebo ochoten poskytnout ochranu. Kvalifikační směrnice dále rozvíjí v čl. 7 pojem ochrany
před pronásledováním a stanoví, že právní systém poskytující ochranu musí být účinný a žadatel o mezinárodní
ochranu k němu musí mít přístup.“
[11] Dále stěžovatel tvrdí, že v důsledku nedoléčení nemoci mu v případě návratu do země
původu hrozí amputace ruky, což představuje podle §14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu „mučení
nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu“, tedy další druh vážné
újmy, jenž měl odůvodnit udělení doplňkové ochrany. K situacím, kdy žadateli o mezinárodní
ochranu, který trpí závažnou nemocí, může hrozit skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu
§14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, se Nejvyšší správní soud dostatečně vyjádřil rozsudku
ze dne 9. 10. 2009, č. j. 6 Azs 34/2009 – 89, z nějž jasně plyne, že musí jít o závažnou, akutně
hrozící nemoc, nikoli pouze o rekonvalescenci.
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost
odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[13] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[14] V řízení před Krajským soudem v Praze byl stěžovateli ustanoven zástupce, advokát
Mgr. Tomáš Průša. Krajským soudem ustanovený zástupce ze zákona zastupuje účastníka
i v řízení o kasační stížnosti. Ustanovenému advokátu platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud mu přiznal odměnu za jeden úkon
právní služby, totiž sepsání kasační stížnosti, podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši 3 100 Kč [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d)
citované vyhlášky] a 300 Kč jako paušální náhradu výdajů s tímto úkonem spojených (§13 odst. 3
citované vyhlášky). Naopak mu nepřiznal odměnu za úkon v podobě převzetí věci a přípravy
zastoupení, a to právě z toho důvodu, že stěžovatele zastupoval již před městským soudem.
Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, odměna je dále zvýšena
o částku odpovídající této dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad
hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění
pozdějších předpisů. Částka daně, vypočtená podle citovaného zákona, činí 714 Kč. Celkem
tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 4 114 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2016
Mgr. David Hipšr
předseda senátu