ECLI:CZ:NSS:2016:8.ADS.133.2015:66
sp. zn. 8 Ads 133/2015 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: P. T., zastoupen
Mgr. Petrou Severovou, advokátkou se sídlem 5. května 163, Sokolov, proti žalovanému: Úřad
práce České republiky – krajská pobočka v Karlových Varech, kontaktní pracoviště
Sokolov, se sídlem Jednoty 654, Sokolov, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2015,
čj. SOA-688/2015-XD, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 9. 9. 2015, čj. 16 Ad 66/2015 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Petře Severové, advokátce se sídlem 5. května 163,
Sokolov, se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti
v částce 6800 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 18. 2. 2015, čj. SOA-688/2015-XD, žalovaný vyřadil žalobce
z evidence uchazečů o zaměstnání pro maření součinnosti s úřadem práce bez vážného důvodu
podle §30 odst. 2 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších
předpisů (dále „zákon o zaměstnanosti“), neboť se žalobce nedostavil ve stanoveném termínu
dne 19. 1. 2015 na úřad práce.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného dne 9. 6. 2015 žalobu ke Krajskému soudu
v Plzni. Krajský soud žalobu odmítl. Ze správního spisu zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí
bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 3. 2015, čj. MPSV-UP/18739/15/SO. Toto
rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 25. 3. 2015 a nabylo právní moci dne 10. 4. 2015. Žalobce
podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2015 odvolání, které Ministerstvo práce
a sociálních věcí (dále „ministerstvo“) zamítlo pro opožděnost rozhodnutím ze dne 11. 6. 2015,
čj. 2015/28522-421/1.
[3] Ze shora uvedeného vyplynulo, že v době podání žaloby již napadené rozhodnutí
neexistovalo, neboť bylo pravomocně zrušeno žalovaným správním orgánem. Neexistuje-li
žalobou napadené rozhodnutí, není splněna základní podmínka řízení podle §65 odst. 1 s. ř. s.
a tento nedostatek je neodstranitelný. Krajský soud proto žalobu odmítl pro neodstranitelný
nedostatek podmínek řízení podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
III.
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, v níž obsáhle
citoval z judikatury Ústavního soudu a požádal o ustanovení zástupce. Zdůraznil, že v důsledku
žalobou napadeného rozhodnutí mu nebyla v březnu včas vyplacena podpora v nezaměstnanosti,
a disponoval tudíž s finanční částkou, která nedosahovala hranice životního minima. V důsledku
toho se dostal do finančních potíží a přišel o podnájemní bydlení. Ustanovená zástupkyně
doplnila, že žalobou napadené rozhodnutí nebylo zrušeno právně závazným způsobem,
neboť veškerá na něj navazující rozhodnutí jsou nicotná. Ani žalobou napadené rozhodnutí,
ani následné rozhodnutí o jeho zrušení ze dne 23. 3. 2015 totiž nebyla opatřena uznávaným
elektronickým podpisem nebo podpisovou značkou a nebylo z nich zřejmé, zda byla podepsána
úředně oprávněnou osobou. Podle §69 odst. 3 správního řádu jsou tudíž obě rozhodnutí
nicotná, k čemuž měl krajský soud přihlédnout z úřední povinnosti. V této souvislosti
zástupkyně stěžovatele odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014,
čj. 9 As 34/2014 – 76.
IV.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s právním názorem krajského
soudu a navrhl kasační stížnost zamítnout.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel totiž
uplatnil v podstatě jedinou projednatelnou námitku, v níž označil žalobou napadené rozhodnutí
a rozhodnutí o jeho zrušení za nicotná. Tyto námitky neměly základ v podané žalobě,
ačkoli primárně mířily proti žalobou napadenému rozhodnutí a nikoli proti usnesení krajského
soudu. Jejich podstatou však byla tvrzená nicotnost obou zmíněných rozhodnutí, k níž měl
krajský soud dle stěžovatelova přesvědčení přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní
soud proto přistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti, neboť ustáleně judikuje,
že i když žalobce v žalobě výslovně nenamítl vady řízení před správním orgánem, které mohly
mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], soud přihlédne
k existenci takových vad z úřední povinnosti, a to za předpokladu, že jsou bez dalšího
patrné ze správního spisu a zároveň jsou natolik závažné, že brání přezkoumání žalobou
napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 11. 2003, čj. 2 Azs 23/2003 – 39, č. 272/2004 Sb. NSS).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Podle stěžovatele bylo napadené usnesení krajského soudu nezákonné, neboť krajský
soud nepřihlédl k nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí a rozhodnutí o jeho zrušení ze dne
23. 3. 2015. Nicotnost zmíněných rozhodnutí spočívala dle stěžovatele v tom, že nebyla opatřena
uznávaným elektronickým podpisem nebo podpisovou značkou a nebylo z nich zřejmé, zda byla
podepsána úředně oprávněnou osobou. Protože bylo rozhodnutí ze dne 23. 3. 2015 nicotné,
nevyvolávalo žádné právní účinky; žalobou napadené rozhodnutí tudíž existuje, a jsou tedy
splněny podmínky řízení o žalobě podle §65 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud těmto
námitkám nepřisvědčil.
[10] Podle §69 odst. 1 správního řádu musí písemné vyhotovení rozhodnutí obsahovat mimo
jiné otisk úředního razítka, jméno, příjmení funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné přední
osoby, který lze nahradit doložkou „vlastní rukou“ nebo zkratkou „v. r.“ u příjmení oprávněné
úřední osoby a doložkou „Za správnost vyhotovení“ s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední
osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.
[11] Podle §69 odst. 3 správního řádu platí, že pokud se má rozhodnutí doručit elektronicky,
vyhotoví úřední osoba, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí, jeho elektronickou
verzi s tím, že na místě otisku úředního razítka vyjádří tuto skutečnost slovy „otisk úředního
razítka“ a dokument podepíše svým uznávaným elektronickým podpisem.
[12] Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře již opakovaně zabýval tím, jaké důsledky
má absence podpisu na stejnopisu správního rozhodnutí. Stěžejní právní názor v tomto ohledu
formuloval již v rozsudku ze dne 29. 1. 2004, čj. 2 Azs 64/2003 – 54, č. 199/2004 Sb. NSS, podle
kterého je třeba pokládat absenci podpisu na vyhotovení rozhodnutí doručovaného účastníkům
za formální vadu. Je-li součástí správního spisu vyhotovení rozhodnutí podepsané oprávněnou
osobou a i jinak bezvadné, nezakládá absence podpisu na vyhotovení doručovaném účastníkům
nicotnost rozhodnutí; je třeba pouze zkoumat, zda jde o vadu, která měla vliv na zákonnost
konečného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší správní soud v tomto kontextu zdůraznil,
že „za nicotné by toto rozhodnutí mohlo být považováno například tehdy, kdyby se posléze ukázalo, že absence
podpisu oprávněné osoby odráží fakt, že toto rozhodnutí bylo vydáno zcela bez jejího vědomí.“
[13] V rozsudku ze dne 20. 10. 2011, čj. 2 As 121/2011 – 90, Nejvyšší správní soud potvrdil
platnost shora uvedeného závěru i ve vztahu k nyní platnému a účinnému zákonu č. 500/2004 Sb.,
správní řád (dále „správní řád“). Zdůraznil, že pokud absence podpisu nepředstavuje vadu,
která by podstatně snižovala důvěru v obsahovou jednoznačnost rozhodnutí a jeho soulad
se zákonem, nemá toto formální pochybení vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.
[14] Na shora uvedenou judikaturu, která se týkala písemného vyhotovení rozhodnutí,
navázal rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014, čj. 9 As 34/2014 – 76, podle
kterého musí elektronická verze rozhodnutí splňovat stejné náležitosti jako písemný originál
nebo písemný stejnopis rozhodnutí podle §69 odst. 1 a 2 správního řádu, s výjimkami
stanovenými pro elektronickou formu rozhodnutí podle §69 odst. 3 správního řádu.
[15] Ze správního spisu vyplynulo, že žalovaný doručil stěžovateli dne 23. 2. 2015 do jeho
datové schránky sken písemného vyhotovení žalobou napadeného rozhodnutí v reakci
na stěžovatelovu žádost o vysvětlení, proč není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Písemné vyhotovení žalobou napadeného rozhodnutí obsahovalo datum vypravení, otisk
úředního razítka a jméno, příjmení, funkci a podpis oprávněné úřední osoby (Bc. M. P., vedoucí
oddělení zprostředkování a podpor v nezaměstnanosti).
[16] Stěžovatel následně doručil dne 24. 2. 2015 ministerstvu podnět k prohlášení nicotnosti
žalobou napadeného rozhodnutí. Ministerstvo vyhodnotilo tento podnět jako odvolání a podle
§86 odst. 1 správního řádu jej přípisem ze dne 3. 3. 2015 postoupilo žalovanému k dalším
úkonům. Rozhodnutím ze dne 23. 3. 2015 žalovaný k odvolání stěžovatele zrušil žalobou
napadené rozhodnutí s odůvodněním, že stěžovateli nebylo řádně doručeno oznámení o zahájení
správního řízení, neboť mu nebylo zasláno do datové schránky. Rozhodnutí ze dne 23. 3. 2015
bylo stěžovateli doručeno do datové schránky dne 25. 3. 2015; opět se jednalo o sken písemného
vyhotovení rozhodnutí, které obsahovalo datum vypravení, otisk úředního razítka a jméno,
příjmení, funkci a podpis oprávněné úřední osoby Bc. M. P. Toto rozhodnutí nabylo právní moci
dne 10. 4. 2015.
[17] Dne 27. 3. 2015 stěžovatel požádal žalovaného o řádné oznámení žalobou napadeného
rozhodnutí doručením jejich stejnopisu s uvedením data jeho vypravení a opatřeného uznávaným
elektronickým podpisem odpovědné úřední osoby. Dne 8. 4. 2015 žalovaný zaslal stěžovateli
elektronické vyhotovení žalobou napadeného rozhodnutí i rozhodnutí o jeho zrušení ze dne
23. 3. 2015, přičemž obě rozhodnutí byla opatřena doložkou „otisk úředního razítka“, uznávaným
elektronickým podpisem oprávněné úřední osoby Bc. M. P. a datem vypravení.
[18] Ze shora uvedeného vyplývá, že součástí spisu bylo písemné vyhotovení žalobou
napadeného rozhodnutí, které obsahovalo všechny náležitosti podle §69 správního řádu,
tj. i otisk úředního razítka a jméno, příjmení funkci a vlastnoruční podpis oprávněné úřední
osoby. Obdobně i rozhodnutí ze dne 23. 3. 2015 obsahovalo všechny tyto náležitosti.
Při doručování těchto rozhodnutí stěžovateli však žalovaný nevyhotovil elektronickou verzi
rozhodnutí postupem podle §69 odst. 3 správního řádu, tj. s doložkou „otisk úředního razítka“
a s uznávaným elektronickým podpisem úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení
rozhodnutí, nýbrž vyhotovil pouze prostý sken písemného vyhotovení rozhodnutí. Stěžovatel
upozornil žalovaného na tato pochybení dne 27. 3. 2015, kdy jej požádal o řádné doručení
uvedených rozhodnutí; žalovaný vzápětí zaslal stěžovateli dne 8. 4. 2015 do datové schránky
elektronická vyhotovení obou rozhodnutí v souladu s §69 odst. 3 správního řádu.
[19] Stěžovatel dovozoval nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí a rozhodnutí o jeho
zrušení ze dne 23. 3. 2015 pouze z toho, že mu tato rozhodnutí byla napoprvé doručena
bez uznávaného elektronického podpisu. Ze shora citované judikatury přitom vyplývá, že tato
okolnost by měla za následek nicotnost rozhodnutí pouze tehdy, pokud by bylo z okolností
zjevné, že byla vydána zcela bez vědomí oprávněné úřední osoby. Tak tomu v projednávané věci
nebylo. Písemné vyhotovení obou rozhodnutí podepsal vedoucí oddělení zprostředkování
a podpor v nezaměstnanosti Bc. M. P., který rovněž vyhotovil i jejich elektronické verze a opatřil
je svým uznávaným elektronickým podpisem. Stěžovatel přitom nepředložil žádné argumenty,
které by byly způsobilé zpochybnit identitu a pravomoc Bc. M. P.
[20] Nejvyšší správní soud proto neshledal, že by obě zmíněná rozhodnutí trpěla nicotností.
Není-li správní rozhodnutí nicotné, vztahuje se na něj zásada presumpce správnosti. Podle této
zásady se pravomocné správní rozhodnutí považuje za správné a zákonné, dokud není zrušeno
zákonem předvídaným způsobem. Ze správního spisu přitom nevyplynulo, že by rozhodnutí
ze dne 23. 3. 2015, kterým bylo žalobou napadené rozhodnutí zrušeno a které nabylo právní moci
dne 10. 4. 2015, bylo zrušeno zákonem předvídaným způsobem. Protože bylo žalobou napadené
rozhodnutí pravomocně zrušeno, v době podání žaloby již neexistovalo a nevyvolávalo právní
účinky. Existence žalobou napadeného rozhodnutí je přitom základní podmínkou řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu. Krajský soud tudíž dospěl ke správnému závěru, že žalobu
směřující proti pravomocně zrušenému rozhodnutí je třeba odmítnout pro neodstranitelný
nedostatek podmínek řízení.
[21] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou.
[22] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty
první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
[23] Stěžovateli byla kasačním soudem ustanovena zástupkyní advokátka. V takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.). Podle §11 odst. 1
písm. b) a d) ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) a §7 vyhlá šky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží
ustanovené zástupkyni odměna ve výši 3100 Kč za jeden úkon právní služby, a to za dva úkony
právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a sepsání kasační stížnosti, a náhrada
hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu v paušální částce 300 Kč za jeden úkon;
celkem tedy 6800 Kč. Tato částka bude zástupkyni stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. března 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu