ECLI:CZ:NSS:2016:8.ADS.77.2016:53
sp. zn. 8 Ads 77/2016 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: T. R.,
zastoupené Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem Na Rozcestí 1434/6, Praha 9, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2015, čj. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, čj. 1 Ad 23/2015 – 9,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení jiného zástupce v řízení o kasační stížnosti
se zamítá .
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2016, čj. 1 Ad 23/2015 – 9,
se zrušuje .
III. Žaloba se odmítá .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Eduardu Benešovi, advokátovi se sídlem
Na Rozcestí 1434/6, Praha 9, se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení
o kasační stížnosti ve výši 3146 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 9. 2. 2015, čj. X (dále „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná přiznala
žalobkyni namísto invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně starobní důchod ve výši 6157 Kč
měsíčně s účinností od 24. 2. 2015.
[2] Rozhodnutím ze dne 22. 5. 2015, čj. X, žalovaná zamítla námitky žalobkyně proti shora
uvedenému prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdila.
II.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí o námitkách žalobu, kterou doručila dne 8. 6. 2015
žalované. Žalovaná ji dne 14. 7. 2015 postoupila Městskému soudu v Praze, který jí přiřadil
sp. zn. 1 Ad 23/2015. Městský soud zjistil, že žalobu proti totožnému rozhodnutí o námitkách
žalobkyně podala již dne 13. 3. 2015 k Nejvyššímu správnímu soudu, který ji postoupil
Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Tato žaloba je u Městského soudu
v Praze vedena pod sp. zn. 1 Ad 24/2015 a v tomto řízení je žalobkyně zastoupena advokátem
JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL. M. Usnesením ze dne 2. 2. 2016, čj. 1 Ad 23/2015 – 9,
proto městský soud odmítl žalobu vedenou pod sp. zn. 1 Ad 23/2015 s poukazem na §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
III.
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí
žaloby kasační stížnost, ve které požádala o ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud
jí ustanovil jako zástupce advokáta Mgr. Eduarda Beneše. Jeho prostřednictvím namítla, že řízení
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ad 23/2015 bylo zahájeno dne 14. 7. 2015,
zatímco řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ad 24/2015 bylo zahájeno
dne 16. 7. 2015, tj. o dva dny později. Podle stěžovatelky je řízení zahájeno až postoupením spisu
příslušnému soudu. Protože řízení ve věci sp. zn. 1 Ad 23/2015 bylo zahájeno o dva dny dříve
než řízení ve věci sp. zn. 1 Ad 24/2015, nebyly ve věci sp. zn. 1 Ad 23/2015 splněny podmínky
pro odmítnutí návrhu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
IV.
[5] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
V.
[6] Dne 24. 5. 2016 stěžovatelka požádala Nejvyšší správní soud o ustanovení jiného
zástupce. Žádost odůvodnila tím, že vůči advokátovi Mgr. Benešovi ztratila důvěru,
neboť doplnil kasační stížnost lživě. V doplnění kasační stížnosti v nyní projednávané věci uvedl,
že mu stěžovatelka není schopna sdělit přesné datum doručení žalob k Městskému soudu v Praze
a kasační stížnost ve věci sp. zn. 8 Ads 78/2016 vzal zpět.
[7] Nejvyšší správní soud žádost stěžovatelky zamítl, neboť ji neshledal důvodnou.
Stěžovatelka neprokázala svá tvrzení o neprofesionálním přístupu ustanoveného advokáta ve věci
sp. zn. 8 Ads 77/2016 žádným důkazem, pouze zmínila blíže nespecifikovanou e-mailovou
komunikaci nebo nahrávku. Ustanovený advokát sice uvedl v doplnění kasační stížnosti, že mu
stěžovatelka nebyla schopna sdělit datum podání žalob k Městskému soudu v Praze, nicméně
nezůstal pouze u tohoto konstatování a vynaložil čas a úsilí, aby požadovaná data sám vyhledal
a na jejich základě včas a řádně doplnil kasační stížnost o projednatelné důvody. Zpětvzetí
kasační stížnosti ve věci sp. zn. 8 Ads 78/2016 není v rozporu s kasační argumentací uplatněnou
v nyní projednávané věci, naopak je projevem snahy advokáta zachovat konzistentní právní
názor. O jedné a téže žalobě totiž nelze vést několik samostatných řízení. Ze stěžovatelčina
návrhu je taktéž nepochybné, že ustanovený advokát s ní aktivně komunikoval a informoval
ji o svém procesním postupu. Soud tudíž na straně stěžovatelky neshledává objektivní důvody
pro tvrzenou ztrátu důvěry vůči ustanovenému zástupci v nyní projednávané věci.
[8] K návrhu stěžovatelky na spojení věcí Nejvyšší správní soud poznamenává, že podle
§39 s. ř. s. ve sp ojení s §120 s. ř. s. je výhradně na uvážení předsedy senátu, zda spojí
věci ke společnému projednávání. Předseda senátu neshledal, že by spojení věcí pod
sp. zn. 8 Ads 77/2016 a 8 Ads 78/2016 bylo pro vedení řízení účelné či nezbytné, a proto
ke spojení věcí nepřistoupil.
[9] Nejvyšší správní soud dále posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadou, k níž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 14. 7. 2015 stěžovatelka brojila proti
rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2015. Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem městského soudu
o odmítnutí žaloby pro překážku litispendence (probíhajícího řízení). Podle městského
soudu bylo řízení v téže věci zahájeno již návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne
13. 3. 2015. Podle stěžovatelky bylo řízení zahájeno dnem, kdy byl návrh doručen Městskému
soudu v Praze jakožto soudu věcně a místně příslušnému pro rozhodnutí ve věci samé, nikoli
dnem, kdy návrh došel Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatelka poukázala na veřejně
dostupné údaje z internetové aplikace infoSoud, podle nichž bylo řízení u Městského
soudu v Praze ve věci sp. zn. 1 Ad 23/2015 zahájeno dne 14. 7. 2015, zatímco řízení ve věci
sp. zn. 1 Ad 24/2015 bylo zahájeno až 16. 7. 2015. Pro překážku zahájeného řízení tudíž měla
být odmítnuta žaloba ve věci sp. zn. 1 Ad 24/2015, nikoli žaloba ve věci sp. zn. 1 Ad 23/2015.
[12] Tato námitka není důvodná. Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. platí, že „nestanoví-li zákon
jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže o téže věci již řízení u soudu probíhá.“ Citované ustanovení
upravuje tzv. překážku zahájeného řízení neboli překážku litispendence, která brání tomu,
aby v téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Podmínkou odmítnutí návrhu pro překážku
litispendence je „již probíhající řízení o téže věci“, tj. existence dříve zahájeného řízení o téže věci.
Totožnost věci je dána totožností účastníků a totožností předmětu řízení. Předmětem řízení
o žalobě podle §65 a násl. s. ř. s. je rozhodnutí správního orgánu; totožnost věci proto není
postavena najisto, dokud není z žaloby zřejmé, proti kterému správnímu rozhodnutí směřuje.
Pro posouzení, které ze současně probíhajících řízení o téže věci je třeba ukončit odmítnutím
žaloby, je zásadně rozhodující, které z těchto řízení bylo zahájeno později.
[13] Pouze ve výjimečných případech lze při zkoumání překážky litispendence zohlednit i jiná
kritéria než den zahájení řízení. Takovým případem je například situace, v níž jsou žaloby v téže
věci doručeny ve stejný den dvěma různým věcně příslušným soudům; tehdy není rozhodné, jaký
byl přesný čas doručení, nýbrž je třeba zvolit takové řešení, které bude co nejlépe respektovat
smysl a účel soudního řízení, tj. spravedlivou, rychlou a účinnou ochranu práv a oprávněných
zájmů účastníků řízení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2016,
čj. 8 Azs 185/2015 – 20).
[14] Podle §32 s. ř. s. je řízení zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu; týká-li se návrh věcí
uvedených v §4 odst. 1, nazývá se návrh žalobou. Den zahájení řízení tedy odpovídá dni,
kdy návrh došel soudu; bez významu zůstává, kdy byl návrh podán k poštovní přepravě (k tomu
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2004, čj. 4 Azs 189/2004 – 49,
č. 381/2004 Sb. NSS), případně kdy byl doručen správnímu orgánu. Není rovněž rozhodné,
zda je soud, kterému došel návrh, pro jeho projednání i věcně, místně a funkčně příslušný,
neboť soudní řád správní obsahuje mechanismy, jak návrh podaný u soudu nepříslušného
postoupit soudu příslušnému při zachování účinků jeho podání (srov. §7 odst. 4 a 5 s. ř. s.).
[15] Pro posouzení zákonnosti odmítnutí žaloby proto bylo rozhodné, která z konkurujících
si žalob se dříve dostala do dispozice soudu. Nebylo rozhodné, zda se jednalo o soud věcně,
místně a funkčně příslušný k jejímu projednání, jak tvrdila stěžovatelka.
[16] Ačkoli Nejvyšší správní soud shledal kasační argumentaci nedůvodnou, dospěl k závěru,
že napadené usnesení městského soudu trpí vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí ve věci samé, a k níž je kasační soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(srov. §109 odst. 4 s. ř. s.).
[17] Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatelka podala různými
procesními cestami proti jednomu a témuž rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2015 celkem
pět žalob, které městský soud postupně zaevidoval pod spisovými značkami 1 Ad 18/2015,
1 Ad 23/2015, 1 Ad 24/2015, 1 Ad 25/2015 a 1 Ad 33/2015. Městský soud vyhodnotil, že jako
první bylo zahájeno řízení pod sp. zn. 1 Ad 24/2015 podáním doručeným Nejvyššímu správnímu
soudu v březnu 2015, a s poukazem na to ostatní žaloby odmítl. Proti usnesením o odmítnutí
žalob podala stěžovatelka kasační stížnosti, vedené u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. 3 Ads 44/2016, 3 Ads 45/2016, 8 Ads 77/2016 a 8 Ads 78/2016.
[18] Odůvodnění usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby ve věci sp. zn. 1 Ad 23/2015
je vnitřně rozporné, neboť podání stěžovatelky z března 2015 o více než dva měsíce
předcházelo vydání žalobou napadeného rozhodnutí a z logiky věci proti němu nemohlo
směřovat; podání z března 2015 tudíž nemohlo mít totožný předmět s žalobou ve věci
sp. zn. 1 Ad 23/2015. V důsledku nesprávného určení dne zahájení řízení o žalobě proti
rozhodnutí ze dne 22. 5. 2015 ve věci sp. zn. 1 Ad 24/2015 městský soud dospěl k nesprávnému
závěru o tom, které z konkurujících si řízení bylo zahájeno nejdříve.
[19] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že městský soud se nacházel v poměrně komplikované
procesní situaci, kterou způsobila sama stěžovatelka opakovaným podáváním žalob v téže věci
různým procesním subjektům. Soudy musí samostatně rozhodnout o každém návrhu (žalobě)
adresáta správního rozhodnutí, byť by všechny mířily proti témuž rozhodnutí. O každém
z takových návrhů se vede samostatné soudní řízení. Vznikají pak komplikované procesní situace,
neboť lze meritorně rozhodnout pouze o jedné z (mnoha) podaných žalob.
[20] Rozhodovací důvody městského soudu však v nyní projednávané věci v podstatné míře
neobstály, a proto Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení a nahradil argumentaci
městského soudu vlastními důvody (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 4. 2009, čj. 8 Afs 15/2007 – 75, č. 1865/2009 Sb. NSS).
[21] Nejvyšší správní soud zjistil ze spisu 1 Ad 24/2015 následující skutkový stav,
který korespondoval se skutečnostmi známými Nejvyššímu správnímu soudu z jeho úřední
činnosti.
[22] Dne 12. 3. 2015 stěžovatelka doručila Nejvyššímu správnímu soudu podání ze dne
8. 3. 2015 nazvané „stížnost na nezákonný postup, námitky k oznámení o výplatě starobního důchodu, žaloba
proti ČR – k rozhodnutím ČSSZ Praha, žaloba proti Ing. M. N.“, ve kterém požádala o doručování do
datové schránky, osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Obsahem podání
byl (mimo jiné) nesouhlas s prvostupňovým rozhodnutím žalované ze dne 9. 2. 2015 o přeměně
stěžovatelčina invalidního důchodu na starobní. Nejvyšší správní soud vyhodnotil podání jako
neurčité. Usnesením ze dne 6. 5. 2015, čj. Na 86/2015 – 17, ustanovil stěžovatelce k řízení
o tomto podání advokáta JUDr. Jiřího Matznera, Ph.D., LL. M., a stěžovatelku vyzval,
aby prostřednictvím svého zástupce do jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení upřesnila,
zda její podání má být považováno za některou ze žalob podle s. ř. s., za kasační stížnost,
za podání v režimu zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, nebo za nějaké jiné
podání, a to do jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení. Usnesením ze dne 26. 5. 2015,
čj. Na 86/2015 – 25, Nejvyšší správní soud prodloužil tuto lhůtu o další jeden měsíc.
[23] Zástupce stěžovatelky sdělil Nejvyššímu správnímu soudu dne 2. 7. 2015, že původní
podání směřovalo proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 2. 2015, kterým žalovaná rozhodla podle
§61a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů,
že stěžovatelce náleží od 24. 2. 2015 namísto invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně
starobní důchod (uvedené rozhodnutí je totožné s prvostupňovým rozhodnutím v nyní
projednávané věci). Zástupce dále uvedl, že proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala
námitky, které žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 22. 5. 2015, čj. X (tj. žalobou napadeným
rozhodnutím v nyní projednávané věci). Zástupce uzavřel, že záměrem stěžovatelky je podat
proti posledně uvedenému rozhodnutí žalobu. Usnesením ze dne 9. 7. 2015, čj. Na 86/2015 – 35,
Nejvyšší správní soud postoupil tuto žalobu Městskému soudu v Praze jakožto soudu věcně
a místně příslušnému. Městský soud obdržel žalobu dne 16. 7. 2015 a zaevidoval ji pod sp. zn.
1 Ad 24/2015.
[24] Nejvyššímu správnímu soudu je dále z úřední činnosti známo, že žalobu ve věci
sp. zn. 1 Ad 18/2015 stěžovatelka doručila dne 8. 6. 2015 Nejvyššímu správnímu soudu,
který ji usnesením ze dne 11. 6. 2015, čj. Na 172/2015 – 7, postoupil Městskému soudu
v Praze. Žalobu ve věci sp. zn. 1 Ad 23/2015 stěžovatelka doručila dne 8. 6. 2015 žalované,
která ji postoupila Městskému soudu v Praze dne 14. 7. 2015. Žalobu ve věci sp. zn. 1 Ad 25/ 2015
stěžovatelka doručila dne 24. 7. 2015 přímo Městskému soudu v Praze. Žalobu ve věci
sp. zn. 1 Ad 33/2015 stěžovatelka doručila dne 8. 6. 2015 žalované, která ji dne 14. 7. 2015
postoupila Krajskému soudu v Ostravě, který ji postoupil Městskému soudu v Praze usnesením
ze dne 3. 9. 2015, čj. 1 Na 10/2015 – 28.
[25] Podání doručené Nejvyššímu správnímu soudu dne 12. 3. 2015 (pozn. městský soud
chybně uvádí datum 13. 3. 2015) tedy nebylo způsobilým návrhem na zahájení řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2015, neboť o více než dva měsíce předcházelo vydání
tohoto rozhodnutí a nadto z něj nebylo zřejmé, zda se vůbec o žalobu jedná ani proti
jakému správnímu rozhodnutí případně směřuje. Den 12. 3. 2015 proto nelze považovat za den
zahájení řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22. 5. 2015. Až dne 2. 7. 2015 stěžovatelka
prostřednictvím svého zástupce specifikovala, že podává žalobu proti rozhodnutí žalované
ze dne 22. 5. 2015. Den 2. 7. 2015 tedy lze považovat za den zahájení řízení ve věci
sp. zn. 1 Ad 24/2015. Nejednalo se však o první den zahájení řízení v téže věci. Stěžovatelka
totiž doručila první žalobu v téže věci Nejvyššímu správnímu soudu již dne 8. 6. 2015,
který ji postoupil městskému soudu dne 11. 6. 2015. Tuto žalobu městský soud odmítl usnesením
ze dne 2. 2. 2016, čj. 1 Ad 18/2015 – 28, proti kterému brojí stěžovatelka kasační stížností
vedenou u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 44/2016, o níž dosud nebylo meritorně
rozhodnuto.
[26] Za nastalé procesní situace Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není na místě vracet
věc městskému soudu k dalšímu rozhodnutí. Je nepochybné, že stěžovatelka podala žalobu
ve věci sp. zn. 1 Ad 23/2015 v době, kdy již o téže věci běželo jiné soudní řízení, a již v okamžiku
podání žaloby tedy byly dány důvody pro její odmítnutí podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zrušil kasační stížností napadené
usnesené městského soudu a žalobu odmítl s poukazem na §110 odst. 1 s. ř. s. část věty první
za středníkem, podle kterého platí, že jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody
pro odmítnutí návrhu, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu
Nejvyšší správní soud.
[27] O kasační stížnosti proti usnesení městského soudu čj. 1 Ad 18/2015 – 28 rozhoduje třetí
senát Nejvyššího správního soudu a v nyní projednávané věci tudíž nelze předjímat rozhodnutí
o uvedené kasační stížnosti. K rozhodnutí o nyní projednávané kasační stížnosti bylo třeba zjistit,
že městský soud sice správně uvážil, že projednání žaloby brání konkurující řízení o jiné žalobě
proti témuž rozhodnutí, nestanovil však správně, která z více podaných žalob tento nepřípustný
konflikt zakládá. Nejvyšší správní soud tento nedostatek napravil, zrušil usnesení městského
soudu a sám rozhodl o odmítnutí žaloby.
[28] Z hlediska ochrany práv stěžovatelky soud považuje za vhodné rovněž připomenout,
že byť se postup městského soudu ukázal jako ne zcela formálně správný, neodepřel stěžovatelce
přístup k soudu. O stěžovatelčině žalobě se totiž dosud vede u městského soudu řízení pod
sp. zn. 1 Ad 24/2015, jehož předmětem je soudní přezkum žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 22. 5. 2015. Právě tuto věc považoval městský soud za časově prioritní vzhledem
k hodnocení podmínek řízení. Zda tento právní názor obstojí či zda dojde vzhledem
k případnému v mezidobí vydanému meritornímu rozhodnutí ke změně procesní situace,
však závisí na dalším vývoji věci.
[29] O nákladech řízení rozhodl soud podle §120 s. ř. s. ve spojení s §60 odst. 3 s. ř. s. tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože žaloba byla odmítnuta.
[30] Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovatelce jako zástupce advokáta. Odměnu
ustanoveného zástupce platí stát (srov. §35 odst. 8 s. ř. s.). Soud určil advokátovi odměnu podle
vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (dále „advokátní tarif“) v částce 2 × 1000 Kč za dva úkony právní
služby [viz §6, §7 bod 3., §9 ods t. 2 a §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a to za převzetí
a přípravu zastoupení a za sepis písemného podání soudu ve věci samé (kasační stížnosti) podle
§11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu + DPH 21 % ve výši 420 Kč. Náhrada hotových
výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu činí 300 Kč na jeden úkon právní služby, tj. celkem
600 Kč + DPH 21 % ve výši 126 Kč. Celková odměna zástupce včetně DPH tak činí 3146 Kč.
Odměna bude zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. listopadu 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu