ECLI:CZ:NSS:2016:8.AS.127.2016:40
sp. zn. 8 As 127/2016 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Ing. Dr. J. M.,
LL.M., zastoupené JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., advokátem se sídlem U Černé věže 66/3,
České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního
stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti: L. Z., zastoupené Mgr. Martinem Caplem,
advokátem se sídlem Husova třída 1847/5, České Budějovice, proti rozhodnutím žalovaného
ze dne 22. 1. 2015, čj. KUJCK 5336/2015/OZZL/7, a ze dne 26. 11. 2009,
čj. KUJCK 28039/2009 OZZL/3/Ža/O-79/09, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 2016, čj. 10 A 57/2015 – 96,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I.
1. Městský úřad v Trhových Svinech jako vodoprávní úřad rozhodnutím ze dne 30. 9. 2004,
čj. OŽP/6471/04/pov/Pos, povolil žalobkyni a Z. P. stavbu vodního díla – čističky odpadních
vod. Rozhodnutím ze dne 23. 1. 2007, čj. OŽP 25028/06/KR/Žoh, pak vydal kolaudační
rozhodnutí, jímž povolil žalobkyni užívání vodního díla (čističky a trubního vedení pro odtok
přečištěných odpadních vod). K odvolání osoby zúčastněné na řízení žalovaný zrušil povolení
k užívání vodního díla a vrátil věc městskému úřadu k dalšímu řízení (rozhodnutí ze dne 22. 5.
2007, čj. KUJCK 6214/2007 OZZL/5/Vlk/O-25/07). Městský úřad povolil užívání vodního díla
rozhodnutím ze dne 4. 9. 2007, čj. OŽP 25028/06/KR/Žoh. Žalovaný v přezkumném řízení (k
podnětu osoby zúčastněné na řízení) změnil rozhodnutí městského úřadu tak, že povolení
k užívání vodního díla se nevydává (rozhodnutí ze dne 18. 6. 2008, čj. KUJCK 8719/2008
OZZL/23/Vlk/P4/08). Ministerstvo zemědělství zamítlo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí
žalovaného (rozhodnutí ze dne 13. 11. 2008, čj. 32051/2008-15110).
2. Oznámením ze dne 16. 3. 2009 městský úřad zahájil řízení o odstranění stavby vodního
díla. Usnesením ze dne 23. 4. 2009 městský úřad řízení o odstranění stavby přerušil
a na základě žádosti žalobkyně zahájil řízení o dodatečném povolení stavby vodního díla.
Rozhodnutím ze dne 7. 7. 2009, čj. OŽP 8192/09/dSP/Žoh, městský úřad dodatečně povolil
část stavby vodního díla – odpadní potrubí v délce cca 160 m na pozemcích parc. č. X a parc. č.
X v k. ú. X. K odvolání osoby zúčastněné na řízení žalovaný zrušil dodatečné povolení stavby a
vrátil věc městskému úřadu k dalšímu řízení (rozhodnutí ze dne 26. 11. 2009, čj. KUJCK
28039/2009 OZZL/3/Ža/O-79/09).
3. Rozhodnutím ze dne 25. 7. 2014, čj. OŽP 8192/09/R/Žoh, městský úřad zamítl žádost
žalobkyně o dodatečné povolení části stavby vodního díla (odpadního potrubí). Žalovaný zamítl
odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 22. 1. 2015, čj. KUJCK 5336/2015/OZZL/7.
Oznámením ze dne 10. 3. 2015 městský úřad vyrozuměl žalobkyni o pokračování v řízení
o odstranění stavby.
II.
4. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2009 a ze dne 22. 1. 2015
žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 27. 4. 2016,
čj. 10 A 57/2015 – 96, odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2009 (výrok I.)
a zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2015 i rozhodnutí městského úřadu ze dne
25. 7. 2014 a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení (výrok II.). Výrokem III. soud rozhodl,
že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 228 Kč.
III.
5. Žalovaný (stěžovatel) brojil proti výrokům II. a III. rozsudku krajského soudu kasační
stížností. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
6. Stěžovatel připomněl, že souhlasil s návrhem žalobkyně na přiznání odkladného účinku
žalobě, protože řízení o dodatečné povolení stavby a řízení o odstranění stavby se prolínají,
jako celek jsou obsáhlé a mají řadu historických a věcných souvislostí. Důvody pro přiznání
odkladného účinky podle stěžovatele přetrvávají. Dočasné zakonzervování současného právního
a skutkového stavu nepředstavuje pro žalobkyni ani pro osobu zúčastněnou na řízení nepoměrně
větší újmu.
7. Dále stěžovatel upozornil na hrozbu existence dvou odlišných rozhodnutí v téže věci.
Krajský soud zrušil napadená rozhodnutí z hmotněprávních důvodů a zavázal správní orgány
svým právním názorem. Stěžovatel si byl vědom rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015,
čj. 10 Ads 99/2014 – 58, č. 3327/2016 Sb. NSS, hrozba existence dvou odlišných rozhodnutí
ale není jediným důvodem pro podání návrhu na přiznání odkladného účinku. Nepochybně
by však posuzovanou věc učinila ještě složitější a prodloužila by její konečné vyřešení.
IV.
8. Žalobkyně nesouhlasila s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. Pouhá hrozba
existence dvou odlišných rozhodnutí není dostatečným důvodem pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Účelem odkladného účinku je ochrana veřejných subjektivních práv.
Stěžovatel (správní orgán) taková práva nemá, proto nemůže existovat zájem na jejich ochraně.
Do doby rozhodnutí o kasační stížnosti nehrozí žádnému subjektu újma na veřejných
subjektivních právech, protože rozhodnutí stěžovatele, které by mohlo ve svém důsledku vést
k nařízení odstranění stavby žalobkyně, bylo zrušeno a jeho účinky pominuly. Stěžovatel
neprokázal žádnou hrozící újmu. Stěžovatel netvrdil, že by hájil zájmy třetích osob a ostatně
tak správní orgán prostřednictvím kasační stížnosti činit ani nemůže.
V.
9. Osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
VI.
10. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku byly
v posuzované věci splněny.
11. Úvodem soud připomíná mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku
proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
12. Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný
účinek kasační stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.).
13. V usnesení ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006 – 49, č. 1255/2007 Sb. NSS, rozšířený
senát uzavřel, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou
stanoveny shodně pro všechny stěžovatele (žalobce, žalovaného i osoby zúčastněné na řízení).
Zpravidla však budou opřeny o různé skutkové okolnosti spojené s negativními důsledky výkonu
rozhodnutí krajského soudu podle toho, která z procesních stran je uplatní. Kasační stížnosti
žalovaného správního orgánu bude odkladný účinek přiznán pouze v ojedinělých případech,
v nichž by respektování soudního rozhodnutí mohlo způsobit závažné důsledky.
14. Závěry usnesení čj. 2 Ans 3/2006 – 49, které se opíralo o předchozí právní úpravu
(účinnou před novelizací soudního řádu správního zákonem č. 303/2011 Sb.), rozšířený
senát potvrdil i pro řízení podle soudního řádu správního v současném znění (viz usnesení
čj. 10 Ads 99/2014 – 58). Zdůraznil, že otázka zákonnosti rozhodnutí není důvodem
pro přiznání odkladného účinku. Odkladný účinek soud přizná kasační stížnosti správního
orgánu pouze výjimečně, pokud by odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bylo podmíněno
ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení by v konkrétním případě představovalo
nepoměrně větší újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
15. Nejvyšší správní soud uzavřel, že v posuzované věci jsou s ohledem na zachování právní
jistoty splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Důsledkem
nepřiznání odkladného účinku by bylo pokračování v řízení o dodatečném povolení stavby,
na něž by v případě negativního výsledku navázalo dokončení řízení o odstranění již provedené
stavby. Vzhledem k množství souvisejících a vzájemně provázaných správních řízení,
které již v posuzované věci proběhly s odlišnými výsledky (viz výše odst. 1 až 3), i řízení
před civilním soudem, s jehož výsledkem se krajský soud neztotožnil v napadeném rozsudku,
Nejvyšší správní soud přisvědčil žalovanému, že v posuzované věci převažuje zájem na dočasném
procesním „zakonzervování “ skutkového a právního stavu do doby rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ve věci samé. Zároveň soud neshledal žádný důležitý veřejný zájem,
který by mohl být přiznáním odkladného účinku dotčen.
16. Soud proto pozastavil účinky nejen napadeného rozsudku, ale i účinky rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 1. 2015 (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
čj. 2 Afs 77/2005 – 96, č. 786/2006 Sb. NSS). Shodně jako tomu bylo do této doby v důsledku
přiznání odkladného účinku žalobě, rozhodnutí žalovaného nebude i nadále vyvolávat právní
účinky, které jinak nastupují s nabytím právní moci. Oznámení o pokračování v řízení
o odstranění stavby ze dne 10. 3. 2015 tím pozbylo svůj podklad. Řízení o odstranění stavby
tak bude i nadále přerušeno na základě usnesení městského úřadu ze dne 23. 4. 2009. Přiznání
odkladného účinku se proto nijak nedotkne veřejných subjektivních práv žalobkyně. Soud
neopomněl, že osoba zúčastněná na řízení bude muset po dobu řízení před Nejvyšším správním
soudem strpět stávající stav. Ve shodě s krajským soudem však přihlédl k tomu, že osoba
zúčastněná na řízení neužívá předmětné pozemky k bydlení, na rozdíl od žalobkyně,
které by odstranění stávajícího potrubí napojeného na čističku odpadních vod znemožnilo
užívání nemovitosti, v níž trvale žije a podniká.
17. Účelem odložení vykonatelnosti předmětných rozhodnutí je vytvoření časového prostoru
pro konečné posouzení věci tak, aby před rozhodnutím soudu nedošlo k nevratným krokům.
V takovém případě by totiž následný soudní přezkum nemohl naplnit svůj smysl.
18. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud vyhověl návrhu stěžovatele a přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek.
19. Závěrem soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. června 2016
JUDr. Jan Passer
předseda senátu