ECLI:CZ:NSS:2016:8.AS.65.2016:32
sp. zn. 8 As 65/2016 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: S. P., zastoupeného
JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, s adresou pro doručování
náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 14. 4. 2015, čj. MV-
22867-5/VS-2015, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 27. 1. 2016, čj. 9 Ad 13/2015 - 30,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Žalovaný usnesením ze dne 7. 1. 2015, čj. OSZ-73487-4/M-Mš-2015 zastavil řízení
o žádosti žalobce o vydání nového rozhodnutí ve věci poskytnutí jednorázového příspěvku
podle nařízení vlády č. 135/2009 Sb., o poskytnutí jednorázového příspěvku ke zmírnění
některých křivd způsobených komunistickým režimem, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „nařízení vlády č. 135/2009 Sb.").
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad, který ministr vnitra rozhodnutím
ze dne 14. 4. 2015, čj. MV-22867-5/VS-2015 zamítl se závěrem, že žádost žalobce neodůvodňuje
zahájení nového řízení.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí ministra vnitra žalobou u Městského soudu v Praze.
Ten rozsudkem ze dne 27. 1. 2016, čj. 9 Ad 13/2015 – 30 uvedené rozhodnutí zrušil a vrátil
žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že žádost žalobce o vydání nového rozhodnutí
byla opodstatněná, odůvodňovala zahájení nového řízení a vydání nového rozhodnutí. Zastavení
řízení o této žádosti, potvrzené rozhodnutím ministra vnitra, bylo proto v rozporu se zákonem.
[4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností
opírající se o kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení.
[5] Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku
podle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Tvrdil, že právní následky rozhodnutí
by pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám.
[6] Žalobce k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že k takovému postupu není
důvod. Poukázal na závěry plynoucí z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014 – 58, jakož i na některá další rozhodnutí kasačního soudu.
[7] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že odkladný účinek kasační stížnosti nelze přiznat,
neboť podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1
s. ř. s. nejsou v případě stěžovatele splněny.
[8] Kasační stížnost nemá podle §107 odst. 1 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že institut odkladného účinku
se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv adresáta
veřejnoprávního působení. Kasační stížnost je však mimořádným opravným prostředkem
směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Odkladný účinek vůči
pravomocnému rozhodnutí by proto měl být přiznáván pouze v ojedinělých případech,
pro něž zákonodárce užil slova o „nepoměrně větší újmě“. Přiznáním odkladného účinku se totiž
prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako
na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto
zákonným postupem je meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného
účinku (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, čj. 5 Afs 84/2012 - 33).
[10] Má-li Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznat odkladný účinek, musí být splněny
tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele
znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí
být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015,
čj. 10 Ads 99/2014 - 58).
[11] Aby Nejvyšší správní soud mohl posoudit, zda jsou splněny výše uvedené předpoklady,
je třeba, aby stěžovatel dostatečně určitě tvrdil, jakou újmu pro něj právní následky rozhodnutí
znamenají, ale též z jakých konkrétních okolností to dovozuje. Je také povinen prokázat, že újma
vzniklá na jeho straně je nepoměrně větší, než újma, která přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám. Ohledně naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku nese
stěžovatel nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní.
[12] Stěžovatel v posuzovaném případě vznik nepoměrně větší újmy dostatečně určitě
netvrdil. Neodůvodnil a ani neupřesnil, v čem konkrétně by měl spočívat nepoměr újmy na jeho
straně oproti újmě, jež by přiznáním odkladného účinku mohla být způsobena třetím osobám.
Uvedené skutečnosti proto nemohl ani prokázat. Návrh na přiznání odkladného účinku
stěžovatele totiž spočíval pouze v citaci §73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud tudíž nemohl
posoudit naplnění všech zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku.
[13] Stěžovatel neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní o tom, že v jeho případě jsou
splněny podmínky vyplývající z §73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto odkladný účinek
kasační stížnosti nepřiznal. Tím však soud nikterak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. dubna 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu