ECLI:CZ:NSS:2016:8.AZS.159.2016:21
sp. zn. 8 Azs 159/2016 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: O. Ch.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 1. 2016, čj. OAM-445/ZA-ZA02-K08-2015, o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2016, čj. 1 Az 5/2016 – 33,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodl o nepřípustnosti žádosti žalobkyně
o udělení mezinárodní ochrany podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen
„zákon o azylu“) a řízení podle §25 písm. i) téhož zákona zastavil.
II.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze.
Ten usnesením ze dne 10. 6. 2016, čj. 1 Az 5/2016 – 33, žalobu odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s.
Uzavřel, že žalobkyně na výzvu soudu ve stanovené lhůtě neodstranila nedostatky žaloby,
které spočívají v neuvedení rozsahu, v jakém rozhodnutí žalovaného napadá, z jakých skutkových
a právních důvodů a jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje. Žalobu proto shledal
neprojednatelnou.
III.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti usnesení městského soudu včas podanou
blanketní kasační stížností, v níž uplatnila kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a navrhla zrušit napadený rozsudek
(městský soud ve věci stěžovatelky rozhodl usnesením – poznámka soudu) a věc vrátit městskému soudu
k dalšímu řízení.
[4] V průběhu řízení o kasační stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud
přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Návrh odůvodnila tím, že nemůže vycestovat zpět
na Ukrajinu, neboť se obává, že jí zde hrozí značná újma. Nebude-li její kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek, bude se v České republice nacházet nelegálně, přitom nepřiznání odkladného
účinku pro ni bude znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká by jeho přiznáním mohla
vzniknout jiným osobám; přiznání odkladného účinku nebude ani v rozporu s veřejným zájmem.
IV.
[5] Žalovaný správní orgán vyslovil nesouhlas s přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a dospěl k závěru,
že podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.
nejsou splněny.
[7] Soud předně zdůrazňuje, že institut odkladného účinku se primárně vztahuje k žalobě
jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační stížnost je mimořádným
opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu.
Z uvedeného důvodu by měl být odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí přiznáván
pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova o „nepoměrně větší újmě“. Jedná
se o případy, v nichž nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty
a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci.
Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno.
[8] Kasační stížnost v nynější věci nemá ze zákona odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatelky přiznat, jsou-li splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatelku znamenat újmu; 2) újma musí být
pro stěžovatelku nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem
(viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014 – 58, dostupné
na www.nssoud.cz). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně.
[9] Pro posouzení, zda jsou splněny výše uvedené předpoklady, je třeba, aby stěžovatelka
dostatečně určitě tvrdila, jakou újmu pro ni právní následky rozhodnutí znamenají, ale též
z jakých konkrétních okolností to dovozuje. Je také povinna prokázat, že újma vzniklá na její
straně je nepoměrně větší, než újma, která přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. Ohledně naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku nese stěžovatelka
břemeno tvrzení a také břemeno důkazní.
[10] Těmto svým povinnostem ale stěžovatelka v posuzované věci nedostála. V návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti toliko obecně tvrdila „hrozbu značné újmy“,
která by jí vznikla vycestováním na Ukrajinu. Tuto újmu považovala za nepoměrně větší,
než je újma, která by mohla vzniknout jiným osobám. Blíže ale nerozvedla, jakou konkrétní újmu
by pro ni výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly (tedy v čem konkrétně
tato újma spočívá), ani z jakých určitých skutečností to dovozuje. Uvedené skutečnosti
proto nemohla prokázat. V důsledku toho Nejvyšší správní soud nemohl posoudit naplnění
všech zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku.
VI.
[11] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené kasační stížnosti nepřiznal odkladný účinek.
Tím však soud nikterak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. července 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu