ECLI:CZ:NSS:2016:9.AFS.232.2015:35
sp. zn. 9 Afs 232/2015 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně:
WOLCAR-servis, s.r.o., se sídlem Sosnová 364, Třinec - Dolní Líštná, zast. JUDr. Janem
Röslerem, advokátem se sídlem Malátova 461/17, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě
ze dne 12. 12. 2012, č. j. 2871/12-1202-800348, a ze dne 11. 12. 2012, č. j. 2939/12-1301-804785,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
13. 8. 2015, č. j. 22 Af 20/2013 – 44,
takto:
I. Kasační stížnost se z a m ít á .
II. Žádný z účastníků n em á p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě (dále jen „finanční
ředitelství“) specifikovaným v záhlaví. Napadenými rozhodnutími finanční ředitelství zamítlo
odvolání stěžovatelky jednak proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Třinci
(dále jen „správce daně“) ze dne 3. 2. 2012, č. j. 17414/12/364910802505, jímž byla stěžovatelce
doměřena daň z příjmu právnických osob za období kalendářního roku 2009 ve výši 50 000 Kč
z důvodu neprokázání oprávněnosti zahrnutí nákladu na reklamu dle §24 odst. 1 zákona
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném v posuzované době, a dále proti
dodatečnému platebnímu výměru správce daně ze dne 3. 2. 2012, č. j. 17433/12/364910802505,
jímž byla stěžovatelce doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za období listopad
2009 ve výši 47 500 Kč z důvodu neuznání nároku na odpočet daně uplatněného u přijatého
zdanitelného plnění na základě smlouvy o reklamních službách dle §72 zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném v posuzované době.
[2] Daň z příjmů i daň z přidané hodnoty byly stěžovatelce doměřeny poté, co u ní proběhla
daňová kontrola na obě daně a byl zpochybněn vynaložený náklad na základě daňového dokladu
ze dne 19. 11. 2009, vystaveného společností DM NOTE agency s.r.o. (dále jen „DM NOTE“),
na částku 250 000 Kč bez DPH. V průběhu řízení před správcem daně a před finančním
ředitelstvím vyplynulo, že stěžovatelka uzavřela dne 1. 9. 2009 se společností DM NOTE
smlouvu o reklamních službách č. 6/2009, jejímž předmětem byl závazek společnosti DM
NOTE prezentovat stěžovatelku v souvislosti s filmem „Cizinec“ například v závěrečných
titulcích nebo jako mediálního partnera koproducenta při každé televizní repríze, nicméně nebyla
sjednána konkrétní cena za uvedené plnění. Dále uzavřely dne 1. 11. 2009 dohodu, označenou
jako příloha č. 1, která částečně opakovala a zpřesňovala závazky DM NOTE a uváděla cenu
za tyto služby ve výši 250 000 Kč bez DPH. K natočení filmu však nedošlo. Stěžovatelce bylo
poskytnuto pouze DVD s upoutávkou k filmu a v roce 2011 ji společnost DM NOTE uvedla
na přebalu CD „Ozvěny tradic“.
[3] Krajský soud podané žalobě nevyhověl. Přisvědčil sice stěžovatelce, že se správcem daně
v průběhu daňové kontroly spolupracovala, nicméně to nemá žádný vliv na to, jakým způsobem
je daňová kontrola ukončena, nebo na to, zda bude použitelná zpráva o daňové kontrole.
Na posuzovanou situaci dopadá §88 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění
účinném v posuzované době (dále jen „daňový řád“), neboť stěžovatelka sice zprávu o daňové
kontrole se správcem daně projednala, ale odmítla ji podepsat. Jako důvody odmítnutí
podpisu uvedla, že správce daně nereflektoval na její připomínky a že svým tvrzením, že změna
v obsahu závazku musí být provázena dohodou o změně ceny, narušuje smluvní volnost stran.
Další důvody odepření podpisu se týkaly kontroly daně ze závislé činnosti a funkčních požitků.
K důvodnosti odepření podpisu zprávy o kontrole se finanční ředitelství obsáhle vyjádřilo
v napadených rozhodnutích a žalobní námitka o nepřezkoumatelnosti vyjádření správce
daně k připomínkám byla zcela neurčitá. Ačkoliv bylo vypořádání provedené finančním
ředitelstvím správné, bylo nadbytečně obšírné. Plně postačovalo konstatovat, že polemika
daňového subjektu s právními názory správce daně bezpochyby není a nemůže být relevantním
důvodem pro odmítnutí podpisu zprávy o kontrole. V opačném případě by bylo nutné
dospět k absurdnímu závěru o ukončitelnosti daňové kontroly pouze v případě, kdy se daňový
subjekt se správcem daně v právním hodnocení kontrolních zjištění plně shodne. Soud
se ztotožnil se závěry finančního ředitelství o bezdůvodnosti odepření podpisu zprávy o daňové
kontrole.
[4] Finanční ředitelství provádělo v odvolacím řízení další dokazování nikoliv z důvodu snahy
o zhojení důvodů pro odepření podpisu zprávy o kontrole, nýbrž z důvodu, že dospělo k závěru
o nutnosti doplnění dokazování pro řádné zjištění rozhodných skutečností. Tento postup
odvolacího orgánu je s ohledem na apelační princip ovládající odvolací daňové řízení zcela legální
a je upraven v §115 daňového řádu. Odvolací orgán má plné právo vlastním dokazováním
i výrazně doplnit proces započatý u správce daně a totéž platí pro nápravu vad řízení, např.
nezákonné provedení důkazu. O tom musí odvolatele vyrozumět, což se v daném případě stalo.
Dokonce i procesní pochybení spočívající v neprojednání zprávy o daňové kontrole lze napravit
v odvolacím řízení a zprávu o daňové kontrole v něm projednat.
[5] Ustanovení §88 odst. 6 daňového řádu se stává v podstatě obsoletním, neboť jakákoli
procesní pochybení i jakékoli závady ve zjišťování skutkového stavu jsou zhojitelné
v průběhu odvolacího řízení. Naopak označení daňové kontroly za nezákonný úkon, jež by byl
sám o sobě důvodem nezákonnosti následně vydaného rozhodnutí, se jeví jako prakticky
nemožné.
[6] Je zcela nepochybné, že poskytnutí reklamních služeb nenastalo tak, jak je deklarováno
na předloženém daňovém dokladu, který odkazuje na uzavřenou smlouvu. Její předmět
se však nerealizoval, neboť film nebyl natočen. Z judikatorních závěrů je zřejmé, že jak z hlediska
daňové uznatelnosti nákladů v případě daně z příjmů, tak z hlediska nároku na odpočet
DPH je významné, zda dokladovanému stavu odpovídá stav faktický, tj. zda byl výdaj fakticky
vynaložen, a to právě za plnění (zboží či službu), které je předloženými doklady deklarováno.
Pokud jde o daň z příjmů, pak lze zcela výjimečně nedostatky účetního dokladu zhojit, nicméně
v takovém případě je třeba vynaložení výdaje prokázat jednoznačným, transparentním
způsobem, který nebude vzbuzovat jakékoliv pochybnosti. Tvrzení o poskytnutí náhradního
plnění ve spojení s provedenými důkazy však přehledný a důvěryhodný obraz o celé transakci
neposkytuje. Stěžovatelka věrohodně neprokázala, že by dohoda o náhradním plnění
byla skutečně mezi ní a společností DM NOTE sjednána. Stejně jako svědkyně Daniela
Magálová, tehdejší jednatelka DM NOTE, tvrdila, že došlo k uzavření písemné
smlouvy, která však předložena správci daně nebyla. Jednoznačně při tom ani netvrdila, co přesně
mělo být jejím obsahem, tj. v jaké formě mělo být náhradní plnění realizováno, kdy a za jakou
cenu.
[7] Navíc je třeba zcela souhlasit s finančním ředitelstvím, že v případě obou daní
by případně prokázané náhradní plnění sjednané a poskytnuté v roce 2011 nemohlo být
relevantní z důvodu absentující časové souvislosti s posuzovaným zdaňovacím obdobím,
tj. rokem 2009 v případě daně z příjmů a listopadem 2009 v případě DPH.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[8] Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodu podle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku
v předchozím řízení, a podle §103 odst. 1 písm. b), z důvodu, že existují vady řízení spočívající
v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval,
napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
[9] I nadále považuje za relevantní důvody, pro které odepřela podpis zprávy o kontrole,
neboť zpráva neobsahovala veškeré zákonné náležitosti, zejména označení všech důkazních
prostředků, které správce daně provedl, označení těch, které správce daně osvědčil jako důkaz
a jaké úvahy jej k tomu vedly, a jaká skutková zjištění z důkazů učinil a proč jiným důkazům
neuvěřil.
[10] Zprávu o daňové kontrole nepodepsanou důvodně nelze klást naroveň bezdůvodně
nepodepsané zprávě o kontrole. Daňová kontrola tedy nebyla řádně ukončena, proto nadále
probíhá a nemohly být vydány platební výměry.
[11] Rovněž nadále spatřuje nezákonnost postupu správce daně a finančního ředitelství v tom,
že se nevypořádal s důvody pro odmítnutí podpisu zprávy o daňové kontrole a s připomínkami
ze dne 23. 12. 2011. Prostým opakováním výslechu Daniely Magálové nezhojil a neodstranil
důvody, pro které byl odepřen podpis zprávy o kontrole. Správce daně zcela subjektivně vyložil
odepření podpisu zprávy o kontrole jako bezdůvodné, ačkoliv bylo precizně odůvodněno.
[12] Svědkyně Daniela Magálová potvrdila uskutečnění obchodní spolupráce se stěžovatelkou
v rozsahu původně uzavřené smlouvy o reklamních službách č. 6/2009 a dodatku o kompenzaci
původně dohodnutého plnění a správce daně účelově vytvořil závěr o údajně neuskutečněné
obchodní spolupráci bez patřičných důkazů. Smlouva byla sjednána podle obchodního zákoníku,
který neobsahuje úpravu obsahu změny závazkových vztahů. Hodnocení obsahu závazkových
vztahů nespadá do kompetence správce daně. Smlouva byla naplněna poskytnutím náhradního
plnění, se kterým obě smluvní strany souhlasily, protože jinak by stěžovatelka odstoupila
od smlouvy. To se však nestalo, a proto je zřejmé, že bylo náležitým způsobem doloženo,
že obchodní spolupráce, byť v modifikované podobě, byla naplněna.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti sdělil, že se plně ztotožňuje se závěry krajského
soudu. Odlišný názor správce daně a daňového subjektu není dostatečným důvodem pro
odmítnutí podpisu zprávy o daňové kontrole. Správce daně na veškeré námitky stěžovatelky
reagoval a dával jí možnost prokázat rozhodné skutečnosti. Dle žalovaného je námitka
do nedostatků zprávy o daňové kontrole zcela obecná a Nejvyšší správní soud by ji proto měl
odmítnout. Zpráva veškeré náležitosti dle §88 odst. 1 daňového řádu obsahovala. Pokud krajský
soud odmítl žalobní bod týkající se nevypořádání připomínek v podání ze dne 23. 12. 2011,
nemůže to být zhojieno upřesněním žalobního bodu v kasační stížnosti. Z výpovědi svědkyně
Daniely Magálové je zřejmé, že ze strany stěžovatelky došlo v roce 2009 k odmítnutí náhradního
plnění a plnění dle daňového dokladu poskytnuto nebylo, což ostatně nesporuje ani stěžovatelka.
Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje,
že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil
při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[15] Podstatou kasačního přezkumu je přezkum rozhodnutí krajského soudu, a to pouze
v rozsahu námitek, které stěžovatel uvede (s výjimkami danými §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Kvalita
podané kasační stížnosti předurčuje kvalitu vypořádání kasačních námitek. Stěžovatel musí
zásadně reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou závěry, které
soud v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné. Stížní námitky, které pouze opakují žalobní
body, aniž by reflektovaly závěry krajského soudu, a které nelze znovu i proti závěrům krajského
soudu jasně postavit, nejsou přípustné.
[16] Kasační stížnost v dané věci z větší části pouze přebírá žalobní námitky, aniž
by se v ní uvádělo, proč je vypořádání provedené krajským soudem chybné. Pohybuje
se proto na samé hranici přípustnosti, neboť se z velké části zcela míjí se závěry krajského soudu.
Námitky, které závěry krajského soudu napadají jsou velmi obecné, což předurčuje rozsah
vypořádání Nejvyšším správním soudem (viz k tomu zejména usnesení rozšířeného senátu ze dne
24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 32, nebo rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 - 70).
[17] Jestliže stěžovatelka uvádí, že zprávu o daňové kontrole nepodepsala, protože zpráva
o daňové kontrole neobsahuje veškeré náležitosti, zejména pokud jde o vypořádání důkazů, pak
je k tomu třeba uvést, že krajský soud na str. 7 rozsudku shrnul konkrétní důvody, které
stěžovatelka uvedla pro odepření podpisu, pokud jde o daň z přidané hodnoty a daň z příjmů
právnických osob. Tyto důvody spočívaly v tom, že správce daně nereflektoval připomínky
ze dne 23. 12. 2011, a dále v tom, že správce daně svým tvrzením, že změna v obsahu závazku
musí být provázena dohodou o změně ceny, narušuje smluvní volnost stran. Ostatní důvody
se týkaly daně ze závislé činnosti a funkčních požitků. Nejvyšší správní soud ověřil,
že uvedenému závěru obsah protokolu o ústním jednání ze dne 1. 2. 2011, při kterém došlo
k odmítnutí podpisu zprávy o kontrole, odpovídá. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že pokud
jde o daň z příjmu právnických osob a daň z přidané hodnoty, pak nebyl uveden žádný důvod
týkající se tvrzených náležitostí zprávy o daňové kontrole, a proto vypořádal pouze ty námitky,
které byly v protokolu o ústním jednání uvedeny a které se týkaly daně z příjmů a daně z přidané
hodnoty. Stěžovatelka neuvádí, v čem spatřuje nesprávnost závěrů krajského soudu, a tato
námitka je proto neprojednatelná.
[18] Krajský soud na str. 7 až 10 rozsudku podrobně rozvedl důvody, které stěžovatelka
uvedla pro odmítnutí podpisu zprávy o kontrole a ani jeden z nich neshledal relevantním. Podle
něj zejména nemůže být důvodem nesouhlas daňového subjektu s právními názory správce daně.
Poukázal i na možnosti odvolacího orgánu napravit vady řízení před správcem daně v odvolacím
řízení. Dospěl proto k závěru, že nešlo o důvodné odepření podpisu zprávy o kontrole. Uvedl
také to, že je sporné, zda vůbec někdy může nastat důvodné odepření podpisu zprávy o daňové
kontrole za situace, kdy jsou veškeré vady řízení před správcem daně zhojitelné u odvolacího
orgánu. Není vůbec jasné, proč a z jakých důvodů s těmito závěry stěžovatelka nesouhlasí, když
uvádí, že zprávu o daňové kontrole nepodepsanou důvodně nelze klást naroveň bezdůvodně
nepodepsané zprávě o kontrole, a proč by tedy dále měla probíhat daňová kontrola. Stejně tak
nejsou jasné důvody tvrzení, že si správce daně vyložil subjektivně odepření podpisu. Tato
námitka je tedy neprojednatelná.
[19] Pokud jde o údajné nevypořádání se s připomínkami ze dne 23. 12. 2011, pak k tomu
krajský soud na str. 7 a 8 rozsudku uvedl, že na ně správce daně reagoval jednak samostatným
úředním záznamem ze dne 2. 1. 2012, č. j. 733/12/364930804966, který byl stěžovatelce
předložen, a dále, že reakce správce daně je i součástí samotné zprávy o daňové kontrole. Taktéž
uvedl, že námitka, že je stanovisko správce daně nepřezkoumatelné, je zcela nekonkrétní, jelikož
stěžovatelka neuvedla, která z jejích připomínek nebyla vypořádána. Žalovaný spatřuje
nepřípustné doplnění žalobní námitky v tom, že až v kasační stížnosti je popsáno, že jádro
argumentace v připomínkách ze dne 23. 12. 2011 spočívalo v nemožnosti správce daně hodnotit
obsah závazkových vztahů a v otázkách souvisejících se sjednaným náhradním plněním. K tomu
soud konstatuje, že tato argumentace nesměřuje proti žádnému závěru krajského soudu
týkajícího se nekonkrétnosti žalobní námitky, ale jde o součást odůvodnění toho, že k plnění dle
smlouvy o reklamních službách došlo. Stěžovatelka tedy pouze zcela obecně zopakovala,
že se správce daně s jejími námitkami nevypořádal. V tomto směru Nejvyšší správní soud
odkazuje na odůvodnění v napadeném rozsudku, se kterým se zcela ztotožňuje v tom,
že vypořádání připomínek ze dne 23. 12. 2011 se nachází v citovaném úředním záznamu
i ve zprávě o daňové kontrole (byť je nepřesně hovořeno o připomínkách ze dne 22. 12.).
Pro posouzení této námitky není podstatné, zda se správce daně s připomínkami vypořádal
věcně správně, ale to, zda na námitky reagoval, což se stalo. Tato námitka je proto nedůvodná.
Námitka nepřezkoumatelnosti vypořádání správcem daně již není v kasační stížnosti výslovně
vznesena.
[20] Pokud jde o námitku, že finanční ředitelství prostým výslechem Daniely Magálové
nezhojilo a neodstranilo vady, pro které byl odepřen podpis zprávy o daňové kontrole, pak
k ní krajský soud na str. 9 rozsudku uvedl, že finanční ředitelství neprovedlo výslech z důvodu
snahy o zhojení důvodů pro odepření podpisu zprávy o kontrole. I dle odůvodnění napadených
rozhodnutí šlo o ověření skutečností rozhodných pro správné stanovení daně, což je zcela
v souladu s §115 daňového řádu, k čemuž uvedl i výklad daného ustanovení a citoval relevantní
judikaturu Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka opět neuvádí, v čem jsou uvedené závěry
krajského soudu nesprávné a námitka je proto neprojednatelná.
[21] Není pravdivé ani tvrzení, že by svědkyně Daniela Magálová potvrdila uskutečnění
obchodní spolupráce v rozsahu původně uzavřené smlouvy. Jak zcela správně shrnul krajský
soud na str. 10 napadeného rozsudku, k poskytnutí reklamních služeb dle uzavřené smlouvy
o reklamních službách č. 6/2009 nedošlo už jen z toho důvodu, že film „Cizinec“ nebyl natočen.
Jak si kasační soud ověřil ze správního spisu, tato skutečnost byla zcela jednoznačně potvrzena
i všemi výslechy Daniely Magálové.
[22] Je pravdou, že tato svědkyně, zejména ve svém výslechu ze dne 29. 8. 2012 uvedla,
že se stěžovatelkou bylo domluveno náhradní plnění, a to reklama na CD „Ozvěny tradic“.
K uvedenému nicméně krajský soud na str. 10 až 12 rozsudku uvedl, že pokud neodpovídá
dokladovaný stav stavu skutečnému, lze za výjimečných okolností u daně z příjmů uznat i stav
jiný, což se ovšem v daném případě nestalo, neboť i sjednání a průběh náhradního plnění nebyly
jednoznačně a bez rozporů v důkazech prokázány (viz bod [6] tohoto rozsudku). Nejvyšší
správní soud souhlasí s krajským soudem v tom, že ačkoliv bylo tvrzeno sjednání dodatku
písemnou formou, takový dodatek nebyl nikým předložen. Stěžovatelka ani nijak konkrétně
nespecifikovala, v čem měl uvedený dodatek spočívat. Daniela Magálová navíc ve svém výslechu
tvrdila, že ujednaná cena byla asi 50 % původního plnění, což však neodpovídá zaplacené ceně,
jejíž výše se nijak nezměnila. Opět není uvedeno, v čem jsou tyto závěry chybné, a námitka
je proto nepřípustná.
[23] Zcela bez významu je argumentace, že pokud by smlouva nebyla plněna, tak
by odstoupila od smlouvy. Odstoupení je právem, nikoliv povinností. I pokud by tedy smlouva
plněna nebyla, odstupovat stěžovatelka nemusela. Ostatně minimálně do konce roku 2010 zjevně
smlouva plněna ani náhradním způsobem nebyla a stěžovatelka nijak rozumně nevysvětlila, proč
se sjednaného plnění nedomáhala a případně od smlouvy neodstoupila. Nikdo v řízení
nezpochybňoval možnost smluvních stran upravit i předmět plnění uzavřené smlouvy. To však
nijak nesouvisí s daňovou uznatelností vynaložených nákladů a možností považovat deklarované
plnění za zdanitelné.
[24] Stěžovatelka navíc zcela opomněla zásadní argumentaci finančního ředitelství i krajského
soudu, že v případě obou daní by i případná prokazatelná dohoda o náhradním plnění, pokud
byla sjednána a plnění poskytnuto v roce 2011, nemohla být relevantní. To z důvodu absentující
časové souvislosti s posuzovaným zdaňovacím obdobím, tj. rokem 2009 v případě daně z příjmů
a listopadem 2009 v případě DPH. Tento závěr nijak nerozporuje. Ten by však byl sám o sobě
zcela postačující, i pokud by se podařilo prokázat bez jakýchkoliv pochybností sjednání a dodání
náhradního plnění v roce 2011.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci při tom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[26] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu