ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.181.2016:37
sp. zn. 9 As 181/2016 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Nejvyšší
státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy,
se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2014,
č. j. MHMP 192428/2014/Cho, za účasti osoby zúčastněné na řízení: K. B., zast. JUDr. Hanou
Nenadálovou, advokátkou se sídlem Apolinářská 445/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti
osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 1 A
12/2015 – 58,
takto:
Kasační stížnosti se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) se podanou kasační stížností domáhá
zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo k žalobě
Nejvyššího státního zástupce zrušeno rozhodnutí žalovaného specifikované tamtéž. Žalovaný jím
rozhodl, že stěžovatel je vinen z přestupků podle §125c odst. 1 písm. b) a §125c odst. 1 písm. f)
bod 4. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, za což mu uložil pokutu
ve výši 6 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu
na dobu šesti měsíců.
[2] Společně s doplněním kasační stížnosti stěžovatel podal návrh na přiznání odkladného
účinku. Odůvodnil jej tím, že je nezbytné, aby bylo postaveno najisto, zda bylo rozhodnutí
žalovaného zrušeno po právu. Zrušení tohoto rozhodnutí totiž otvírá možnost obnovení
správního řízení, případně trestního řízení, a to po téměř třech letech od skutku, o kterém bylo
rozhodováno, což nepřiměřeně zasahuje do jeho právní jistoty. Z tohoto důvodu by pro něj
výkon napadeného rozsudku znamenal nenahraditelnou újmu. Přiznání odkladného účinku
se nepřiměřeným způsobem nedotkne nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem.
[3] Nejvyšší státní zástupce k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že situace,
kdy podle §66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podá správní žalobu, je sice obecně určitým zásahem do právní
jistoty, nikoli však nepřiměřeným a už vůbec ne způsobujícím nenahraditelnou újmu. V otázce
zásahu do práv třetích osob a souladu s veřejným zájmem stěžovateli přisvědčil.
[4] Žalovaný k návrhu pouze uvedl, že s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
nesouhlasí.
[5] Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba,
aby se soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly
možnost vzniku jeho nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti
jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést
její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem městského
soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem.
[7] Důvodem k přiznání odkladného účinku nemůže být pouze skutečnost, že na základě
zrušení napadeného rozhodnutí dojde k pokračování ve správním nebo trestním řízení, samotné
vedení řízení totiž stěžovateli žádnou újmu nezpůsobuje a žádné konkrétní skutečnosti,
které by s ním byly spojeny a které by případně újmu způsobit mohly, netvrdil. Nejvyšší správní
soud přisvědčuje jeho názoru pouze v tom směru, že zrušení správního rozhodnutí vždy určitým
způsobem zasahuje do právní jistoty jeho adresátů, přičemž tento důsledek je obzvlášť patrný
v situacích, kdy se tak stane k žalobě Nejvyššího státního zástupce. Jedná se však o zásah,
který není nepřiměřený ve vztahu k nezákonnosti, kterou musí městský soud shledat,
aby ke zrušení správního rozhodnutí přistoupil. Ze stěžovatelova návrhu je patrné,
že s napadeným rozsudkem městského soudu nesouhlasí, zda jsou jeho výtky opodstatněné,
však bude předmětem meritorního posouzení věci a ve fázi posuzování důvodnosti návrhu
na přiznání odkladného účinku nelze jeho výsledek předjímat.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl s ohledem na výše uvedené k závěru, že stěžovatel
neprokázal existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s.
Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu