ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.263.2016:18
sp. zn. 9 As 263/2016 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: M. CH., zast.
Mgr. Viktorem Chytkou, advokátem se sídlem Čechyňská 419/14a, Brno, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2016, č. j. MSK 2769/2016, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2016, č. j. 19 A 6/2016 – 27, o
návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), jako nedůvodná zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí
žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského
úřadu Kopřivnice ze dne 12. 11. 2015, č. j. 56436/2015/Rozs (dále jen „prvostupňové
rozhodnutí“).
[2] Prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným z přestupku podle §125c
odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném pro
projednávanou věc (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne
9. 6. 2015 v 17:00 hodin řídil motorové vozidlo tovární značky Hyundai I40, RZ x, v katastru
obce Příbor - Hájov, na silnici I/48, u připojovacího pruhu na tuto silnici ve směru další jízdy na
obec Nový Jičín nedovolenou rychlostí, přičemž mu byla Policií ČR jako nejnižší skutečná
rychlost naměřena rychlost jízdy 146 km/h a tím překročil nejvyšší dovolenou rychlost
stanovenou zákonem o silničním provozu mimo obec o 50 km/h a více, přesně tedy o 56 km/h,
tedy svým jednáním porušil §18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Stěžovateli byla uložena
pokuta v částce 5 500 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu
6 měsíců s tím, že zákaz počíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí. Dále mu byla uložena
povinnost uhradit náklady řízení spojené s projednáním přestupku paušální částkou 1 000 Kč.
[3] Stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti podal návrh na přiznání odkladného
účinku. Svůj návrh odůvodnil tím, že se živí jako obchodní zástupce slovenské společnosti
KLIEŠTIK, s.r.o. a jeho pracovními povinnostmi jsou mimo jiné návštěvy zákazníků
zaměstnavatele po území celé ČR a SR, účasti na akcích zaměstnavatele v SR i v ČR. Cestování
automobilem tvoří nejméně 50 % jeho pracovní doby. Vykonatelnost napadeného rozhodnutí tak
stěžovateli způsobí významnou újmu v podobě neschopnosti plnit pracovní povinnosti, která
v souvislosti s přetrvávajícími zdravotními problémy s pohybovým aparátem, jež byly mimo jiné
příčinou jeho omluv z ústního jednání, by znamenala úplnou ztrátu zaměstnání. Jelikož
je v pokročilém věku, hledání nového zaměstnání by pro něj bylo velmi obtížné, a to také proto,
že je kvalifikovaný v oboru obchodu a služeb jako obchodní zástupce a toto zaměstnání se bez
řidičského oprávnění prakticky nedá vykonávat, čímž se hrozící újma jeví o to citelnější. Jako
práce neschopný a nezaměstnaný by zbytečně zatěžoval sociální systém, a to možná
až do dosažení důchodového věku. Vedle toho by ztratil schopnost živit rodinu a domácnost, což
by mohlo vést k další zátěži sociálního systému a zhoršení sociální situace celé jeho domácnosti.
[4] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Kasační stížnost nemá dle §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Toto ustanovení počítá s tím, že zjištěný rozpor s důležitým veřejným zájmem povede
k zamítnutí žádosti o přiznání odkladného účinku vždy (porovnávání závažnosti veřejného zájmu
s újmou hrozící žalobci se neprovádí). Jestliže by tedy měla být ochrana ostatních účastníků
silničního provozu považována za důležitý veřejný zájem, pak by v zásadě nikdy nebylo možno
vyhovět žádosti o odkladný účinek podané přestupcem, který byl pravomocně uznán vinným
z přestupku proti zákonu o provozu na pozemních komunikacích takové závažnosti, že mu byl
uložen trest zákazu činnosti. Takto extrémní tezi však Nejvyšší správní soud nezastává.
To vyplývá z jeho usnesení ze dne 15. 1. 2013, č. j. 1 As 183/2012 - 33, kde uvedl: „[s]oud
se neztotožňuje se žalovaným, že přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s veřejným zájmem z toho
důvodu, že by bylo umožněno další řízení vozidla řidiči, který se dopustil výrazného překročení nejvyšší dovolené
rychlosti. Přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí
přezkoumávána.“
[7] Nejvyšší správní soud proto v rámci své rozhodovací praxi dospěl k názoru, že „[p]ři
posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§73 odst. 2 s. ř. s.) týkající se sankce
za přestupek spočívající v zákazu řízení motorových vozidel je nutné poměřovat újmu stěžovatele s újmou, která
by mohla vzniknout ostatním účastníkům silničního provozu. Nejvyšší správní soud k přiznání odkladného
účinku v takových případech přistupuje pouze výjimečně, zpravidla je-li na řízení motorového vozidla existenčně
závislý stěžovatel nebo jemu blízká osoba“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013 – 80). Za výjimečné situace lze zpravidla dle dosavadní judikatury
považovat, když např. stěžovatel potřeboval vozidlo využívat nejen při hledání zaměstnání, ale též
pro dopravu těžce nemocné tchýně pobírající příspěvek na mobilitu (srov. usnesení NSS ze dne
15. 1. 2013, č. j. 1 As 183/2012 - 33), nebo když byl stěžovatel zaměstnán jako řidič a hrozila mu
bezprostředně ztráta zaměstnání (např. usnesení NSS ze dne 24. 2. 2012, č. j. 9 As 6/2012 - 43,
usnesení NSS ze dne 21. února 2013, č. j. 4 As 8/2013 - 19). Soud přiměřeně odkazuje též
na usnesení ze dne 25. 9. 2008 č. j. 2 As 60/2008 – 103, publ. pod č. 1763/2009 Sb. NSS, kde
uvedl, že jakkoliv práce pojišťovacího makléře je spojena s větší mobilitou, než je to obvyklé
u řady jiných zaměstnání, lze po něm požadovat, aby namísto přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti přijal soudem uvedená opatření (změna organizace práce, využívání hromadných
dopravních prostředků či pomoci třetí osoby), jakkoliv jsou nepochybně značně nepohodlné,
popř. též nákladnější.
[8] Vycházeje tedy ze své předchozí judikatury, přistoupil soud k poměřování újmy, hrozící
stěžovateli v souvislosti s dočasnou ztrátou možnosti řídit motorové vozidlo, s újmou, která
přiznáním odkladného účinku může hrozit ostatním účastníkům silničního provozu.
[9] V právě projednávané věci stěžovatelem tvrzenou újmu vyhodnotil soud jako málo
závažnou, neboť v jeho případě existuje možnost využívání sítě veřejné hromadné dopravy
či pomoc třetí osoby např. v podobě osobního řidiče k zabezpečení jeho pracovních povinností.
Jedná sice o možnosti pro něj nepochybně značně nepohodlné, popř. též nákladnější, nicméně
dostačující k zabezpečení řádného výkonu povinností zaměstnance, aniž by byl rovněž omezen
kvůli problémům s pohybovým aparátem. Stěžovatel uvedl, že cestování automobilem tvoří
nejméně 50 % jeho pracovní doby, což je situace odlišná, než kdyby byl zaměstnán jako řidič
a hrozila mu bezprostředně ztráta zaměstnání.
[10] Pokud jde o újmu hrozící ostatním účastníkům silničního provozu v případě,
že by naopak odkladný účinek kasační stížnosti přiznán byl, tu naopak soud vyhodnotil jako
velmi závažnou. Vzal při tom v úvahu, že stěžovatel byl shledán vinným z přestupku
spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec o 56 km/h. Takové jednání
je nutné považovat za velmi riskantní a nebezpečné, a to nikoliv jen pro přestupce, nýbrž i pro
ostatní účastníky silničního provozu, kterým při nepozornosti řidiče v návaznosti na obtížnou
ovladatelnost vozidla v takové rychlosti při střetu zpravidla hrozí vážná újma na zdraví či smrt.
[11] S přihlédnutím k těmto okolnostem soud uzavřel, že újma, která by mohla vzniknout
jiným osobám přiznáním odkladného účinku, výrazně převyšuje újmu, kterou pro stěžovatele
bude znamenat výkon rozhodnutí, kterým mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti.
Z tohoto důvodu nebylo možné odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu