ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.280.2016:50
sp. zn. 9 As 280/2016 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Děti
Země – Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Cejl 48/50, Brno, proti žalovanému:
Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, proti rozhodnutí
generálního ředitele žalovaného ze dne 31. 10. 2013, č. j. 18762/2013-19100, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Advokátní kancelář Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s.r.o.,
se sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8, v řízení o kasačních stížnostech osoby zúčastněné na řízení
a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2016, č. j. 8 A 6/2014 – 78,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamí t aj í .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Osobě zúčastněné na řízení se v rací zaplacený soudní poplatek za návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který jí bude vrácen z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Osoba zúčastněná na řízení a žalovaný (společně také jen „stěžovatelé“) se kasačními
stížnostmi domáhají zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým
bylo zrušeno jednak rozhodnutí generálního ředitele žalovaného, jímž zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2013, č. j. 15511/2013-19000, jednak toto
rozhodnutí žalovaného. Posledně zmiňovaným rozhodnutím žalovaný částečně odmítl žalobcovu
žádost o poskytnutí informací. Městský soud dále žalovanému uložil povinnost poskytnout
žalobci informace v rozsahu specifikovaném v jeho žádosti č. 52 ze dne 29. 8. 2013 do 15 dnů
od právní moci rozsudku, konkrétně doprovodné dokumenty se specifikacemi právních služeb
fakturovaných osobou zúčastněnou na řízení za zastoupení žalovaného ve vyjmenovaných
soudních sporech týkajících se dálnice D8-0805 Lovosice – Řehlovice.
[2] Městský soud se zabýval především otázkou, zda žalovaný mohl odmítnout poskytnutí
informací s ohledem na ochranu obchodního tajemství podle §9 zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o svobodném přístupu k informacím“).
[3] Za účelem jejího posouzení si od žalovaného vyžádal doprovodné dokumenty k fakturám
- přílohy se specifikací fakturovaných právních služeb. Zjistil z nich, že obsahují obecný popis
poskytnutých služeb, např. studium spisu, nahlížení do spisu, právní analýzu podkladů, přípravu
vyjádření apod.
[4] Takto obecné informace dle jeho názoru nemohou představovat obchodní tajemství
ve smyslu §17 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „obchodní zákoník“), neboť postrádají alespoň potenciální materiální či nemateriální
hodnotu. Předpokladem pro to, aby informace sestávající z popisu činnosti advokáta byla
způsobilá být obchodním tajemstvím, je skutečnost, že z ní lze vyvodit myšlenkový pochod,
úvahy nad řešenou situací a rovněž konkrétní závěr či doporučení. V projednávané věci byl popis
činnosti v přílohách k fakturám natolik obecný, že z něj nic takového dovodit nelze a obchodním
tajemstvím není.
[5] Městský soud také dodal, že skutečnost, že žalovaný je povinen sdělit, v jaké výši vynaložil
veřejné prostředky na zastupování v řízení před soudem v konkrétní kauze, ho nijak neomezuje
v právu na právní pomoc. Dotčeno není ani jeho právo na rovnost před soudem, neboť
požadované informace nemají schopnost ho tímto způsobem poškodit. Žalobce požaduje
informace o již vynaložených veřejných prostředcích za již učiněné služby.
II. Obsah kasačních stížností
[6] Stěžovatelé podali kasační stížnost z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Domnívají se, že městský soud nesprávně vyřešil otázku, zda lze informace obsažené v přílohách
k fakturám zahrnout pod pojem obchodního tajemství.
[7] Z pohledu projednávané věci jsou podstatné zejména pasáže, kde popisují, proč pro ně
požadované informace mají hodnotu (jedná se o jeden ze znaků obchodního tajemství dle §17
obchodního zákoníku). Mají za to, že při komplexním studiu informací lze vysledovat jisté
závislosti a pravidelnosti, které lze označit za procesní taktiku či strategii. Jednotlivé kroky
vypovídají o tom, které otázky byly řešeny, které byly záměrně vynechány a kdy.
[8] Poskytnutí požadovaných informací by pro žalovaného znamenalo zhoršení postavení
nejen ve sporech, jichž se tyto informace dotýkají, ale také ve sporech obdobných. Pro osobu
zúčastněnou na řízení by poskytnutí informací vedlo k obecnému zhoršení situace, neboť by pak
třetí subjekty neměly zájem o její služby. Nadto by bylo způsobilé narušit její autorská práva
(postupy, které subjekty užijí, je nutno nazírat jako ojedinělá díla – manuály pro řešení různých
situací). Také by mohly být zneužity v (nekalém) konkurenčním boji na trhu právních služeb.
[9] Z uvedených důvodů navrhují, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc
vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
III. Vyjádření ke kasačním stížnostem
[10] Žalobce ve svém vyjádření zdůraznil, že kasační stížnosti jsou velmi obecné, spekulativní
a nereagují na napadený rozsudek. Městský soud argumenty stěžovatelů v napadeném rozsudku
vyvrátil – na základě hodnocení obsahu neveřejné části spisu dospěl k závěru, že informace
v přílohách k fakturám nejsou obchodním tajemstvím.
[11] Tvrzení stěžovatelů, že přílohy obsahují konkrétní „tajné“ úvahy a taktiku, je účelově
zavádějící. Takové informace se ve fakturách či přílohách k nim běžně neuvádějí a žádný zákon
ani klient z řad povinných subjektů to po advokátech nežádá. Žalovanému navíc nic nebránilo,
aby údajně citlivé informace začernil a zbytek příloh poskytl.
[12] Žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti zamítl.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasačních stížností a shledal,
že byly podány včas, osobami k tomu oprávněnými, směřují proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné, za stěžovatele jednají osoby, které mají vysokoškolské
právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Poté přistoupil k přezkumu rozsudku
městského soudu v rozsahu kasačních stížností a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Přezkumem rozsudku v tomto rozsahu dospěl k závěru, že kasační stížnosti nejsou důvodné.
[14] V projednávané věci je sporné, zda žalobcem požadované informace představují
obchodní tajemství. Podle §9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že je-li
požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. Obchodní
tajemství představuje právně kvalifikovanou výjimku z práva na informace a svobodného
přístupu k nim. Co je materiálně obchodním tajemstvím, nejblíže vymezoval §17 obchodního
zákoníku, podle kterého obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní
či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální
materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné,
mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení
zajišťuje. K odmítnutí poskytnutí informace nepostačuje pouhé konstatování názoru povinné
osoby na povahu informace jako obchodního tajemství, bez toho aniž by byla existence
obchodního tajemství posouzena de iure, to znamená, zda je požadovaná informace skutečně
obchodním tajemstvím ve svých znacích dle §17 obchodního zákoníku (srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2014, č. j. 9 As 180/2014 – 37).
[15] Městský soud dospěl v projednávané věci k závěru, že informace obsažené
v požadovaných doprovodných dokumentech (přílohách k fakturám) nemohou být obchodním
tajemstvím, protože obsahují pouze obecný popis poskytnutých právních služeb a nemají tedy ani
potenciální materiální nebo nemateriální hodnotu. Stěžovatelé však trvají na tom, že informace
ve svém souhrnu vypovídají o postupech a procesních taktikách, a proto obchodním tajemstvím
jsou. V projednávané věci tedy bylo stěžejní zjistit obsah požadovaných informací, kvalifikovat jej
a konfrontovat s tvrzeními stěžovatelů.
[16] Nejvyšší správní soud za tímto účelem v neveřejné části správního spisu, kterou si vyžádal
městský soud, ověřil, že popis fakturovaných právních služeb v přílohách k fakturám je skutečně
zcela obecný. Jedná se o typové zařazení fakturované činnosti pod některý z úkonů právní služby,
např. prostudování žaloby, vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, finalizace
vyjádření k žalobě, nahlédnutí do spisů, dokončení vyjádření k žalobám, rešerše judikatury,
analýza podkladů, analýza rozsudku, analýza dokumentů předaných klientem. K těmto údajům je
vždy doplněna spisová značka soudního řízení, ke kterému se poskytnutá právní služba vztahuje,
a její časová náročnost.
[17] Již z toho je zřejmé, že požadované dokumenty žádné takové informace, jako je tvrzeno
v kasačních stížnostech, neobsahují. Je absurdní tvrdit, že vypovídají o procesní taktice
ve vedených soudních sporech, protože jediné, co z nich lze ve vztahu k postupu advokáta vyčíst,
je to, že studoval podklady a ve věcech činil podání.
[18] Městský soud správně uzavřel, že požadované informace nemohou mít pro stěžovatele
žádnou, byť potenciální, materiální nebo nemateriální hodnotu. Obchodní tajemství má určitou
hodnotu tehdy, je-li jeho vyzrazení způsobilé se dotknout současného nebo budoucího
hospodářského výsledku podnikatele (viz ŠTENGLOVÁ, Ivana, BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava.
§17 [Vymezení pojmu]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, HAVEL, Bohumil,
MACEK, Josef, TOMSA, Miloš, PEKÁREK, Milan, ZUNT, Vlastislav, BARTOŠÍKOVÁ,
Miroslava, MUNKOVÁ, Jindřiška. Obchodní zákoník. 13. vydání. Praha: Nakladatelství C. H.
Beck, 2010, s. 53. ISBN 978-80-7400-354-7.) Informace o tom, že osoba zúčastněná na řízení,
respektive advokát vykonávající advokacii jako její společník, činil při zastupování žalovaného
v soudních sporech nijak nekonkretizované úkony právní služby, tuto podmínku nesplňuje.
[19] Stěžovatelé se snaží navodit dojem, že žalobce požadoval poskytnutí nějakých citlivých
informací mezi advokátem a jeho klientem, vypovídajících o taktice v určité věci. Žádné takové
informace však žalobce nepožadoval, což ostatně opakovaně zdůrazňuje. Již z textu jeho žádosti
ze dne 29. 8. 2013 je zřejmé, že se snažil získat informaci o ceně plnění poskytnutých v souvislosti
s konkrétními soudními spory a rámcovém vymezení předmětů plnění. Uvedl v ní, že požaduje
faktury a doprovodné dokumenty se specifikacemi konkrétních právních služeb, takže bude
možné zjistit věcnou konkrétní činnost a konkrétní náklady osoby zúčastněné na řízení
ve vyjmenovaných soudních sporech. Podstatné dále je, že upřesnil, že mu v minulosti byly
poskytnuty faktury, v nichž se uvádí, že byly vystaveny dle „přiložené specifikace“ a že tedy
předpokládal poskytnutí těchto příloh. To se ale nestalo.
[20] Za popsané situace je logické, že požadoval poskytnutí příloh k fakturám. Teprve
na základě obou těchto informací, tj. jak informace o ceně, tak o předmětu plnění, totiž lze
hodnotit hospodárnost vynaložení veřejných prostředků. Z podání žalobce přitom vyplývá,
že právě to bylo motivací jeho žádosti. Nejvyšší správní soud v této souvislosti dodává,
že poskytnutí informací o rozsahu vynaložených veřejných prostředků, kam rámcové vymezení
předmětu plnění spadá, ani nelze s odkazem na obchodní tajemství odmítnout (viz §9 odst. 2
zákona o svobodném přístupu k informacím, srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 12. 2004, č. j. 7 A 118/2002 – 37, publ. pod č. 654/2005 Sb. NSS).
[21] Konečně uvádí, že nepřisvědčil námitce, že by poskytnutí požadovaných informací
zasáhlo do autorských práv osoby zúčastněné na řízení. Nemohla být opodstatněná, neboť
se odvíjí výhradně od argumentace, dle které požadované informace vypovídají o taktice obrany
v jednotlivých soudních sporech. Přílohy k fakturám však žádné takové informace neobsahují, jak
bylo zdůvodněno shora.
V. Závěr a náklady řízení
[22] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které
by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnosti proto zamítl podle §110 odst. 1, věty
poslední, s. ř. s.
[23] Vzhledem k tomu, že soud bezprostředně po shromáždění podkladů pro rozhodnutí
přistoupil k projednání a rozhodnutí věci samé, nerozhodoval o návrzích stěžovatelů na přiznání
odkladného účinku kasačním stížnostem.
[24] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelé, kteří neměli v řízení úspěch, nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci v řízení
žádné náklady nevznikly, právo na náhradu nákladů řízení proto také nemá.
[25] Vzhledem k tomu, že soud nerozhodoval o návrhu osoby zúčastněné na řízení
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, podle §10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl o tom, že se jí vrací zaplacený
soudní poplatek za tento návrh. Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který
je přílohou k tomuto zákonu, činí tento poplatek 1 000 Kč a v této výši byl osobou zúčastněnou
na řízení řádně uhrazen. Lhůta k vrácení soudního poplatku vyplývá z §10a odst. 1 téhož zákona,
dle kterého je-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak
ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu