ECLI:CZ:NSS:2016:9.AS.52.2016:11
sp. zn. 9 As 52/2016 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka právní věci žalobkyně:
PhDr. H. P., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním
právu 376/1, Praha 2, ve věci ochrany proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, č. j. 6 A 51/2015 – 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřuje v tom,
že nerozhodl o jejím odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2014, č. j. 2014/78902-
321 o žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
ve znění pozdějších předpisů. K žalobě připojila žádost o osvobození od soudních poplatků.
[2] Městský soud ji osvobození od soudních poplatků nepřiznal. S odkazem na judikaturu
Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že jsou v daném případě splněny podmínky
pro odepření dobrodiní osvobození od soudních poplatků, neboť informace, kterou požadovala,
jí byla materiálně poskytnuta, byť možná v nevhodné formě. S ohledem na velké množství
podaných žalob se pak jednání stěžovatelky jeví jako šikanózní postup vůči žalovanému.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[3] V podané kasační stížnosti stěžovatelka odkazuje na znění §36 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Výrok městského soudu měl být formulován tak, že se žádost o osvobození od soudních
poplatků zamítá, nikoli že se osvobození od soudních poplatků n e př i z n ává.
[4] Dále rozhodujícímu senátu městského soudu vytkla zaujatý poměr k její osobě,
neboť nadržuje žalovanému, kterému svým postupem záměrně vytváří prostor k porušování
zákona.
[5] Navrhla spojení řízení o kasační stížnosti s řízeními o kasační stížnosti proti
usnesením městského soudu ze dne 23. 2. 2016, č. j. 6 A 154/2015 – 26, a ze dne 23. 2. 2016,
č. j. 6 A 181/2015 – 20.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná.
Podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s.,
tj. nezákonnost rozhodnutí a zmatečnost řízení spočívající v tom, že ve věci rozhodoval
vyloučený soudce. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je soud podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán.
[7] Stěžovatelka nezaplatila současně s podáním kasační stížnosti soudní poplatek ani není
v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem a rovněž neprokázala, že by sama měla
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.). V daném typu řízení však může Nejvyšší správní soud přikročit
k meritornímu přezkumu i přes tento procesní nedostatek. Pokud je totiž cílem nyní posuzované
kasační stížnosti přezkoumání rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku,
pak by se trváním na uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost a povinném zastoupení
jen řetězil problém, jenž má být rozhodnutím o této kasační stížnosti vyřešen (viz usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014 – 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb.
NSS).
[8] Stěžovatelka městskému soudu vytýká nesprávnou podobu výroku, kterým nebylo
vyhověno její žádosti o osvobození od soudního poplatku. Vychází z §36 odst. 3 s. ř. s., který
stanoví, že pokud dospěje soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
žádost o osvobození od soudních poplatků zamítne. Městský soud naproti tomu stěžovatelce
osvobození od soudních poplatků n e p ř i z n al.
[9] Nejvyšší správní soud pochybení městského soudu neshledal. Soud rozhodnutí
o nepřiznání osvobození od soudních poplatků neodůvodnil zjevnou neúspěšností jejího návrhu
(tj. podané žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného), přičemž pouze pro tento případ §36
odst. 3 s. ř. s. výslovně stanoví podobu výroku rozhodnutí o žádosti. Pro případ nevyhovění
žádosti o osvobození od soudních poplatků z jiných důvodů soudní řád správní obligatorní znění
výroku neupravuje.
[10] Důvod pro nepřiznání osvobození byl spatřován v šikanózním užití práva na informace.
Městský soud v žádném případě neučil závěr, že stěžovatelka nemůže být ve věci samé úspěšná.
[11] Nicméně i v případě, že by městský soud skutečně použil jinou podobu výroku,
než zákon předpokládá, neznamenalo by takové pochybení automaticky nezákonnost
jeho rozhodnutí, jestliže by takový výrok byl jednoznačný, určitý a nevzbuzoval pochybnosti
o tom, jak soud o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodl.
[12] V daném případě je navíc nutné konstatovat, že stěžovatelka se ani nedomáhá výroku,
který by jí zajistil lepší právní postavení, neboť výsledek by byl v obou případech stejný,
tedy konečný neúspěch v řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
[13] Námitku spočívající ve spatřované „strannosti“ rozhodujícího senátu 6 A soud neshledal
důvodnou. Jednak tvrzení stěžovatelky o nadržování není nijak konkretizováno, jednak její důvod
nespokojenosti zřejmě vyvěrá z toho, jak městský soud o jejích podáních rozhoduje. Okolnost
spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech není důvodem k vyloučení soudce (viz §8 odst. 1 s. ř. s.).
[14] Nejvyšší správní soud nemohl vyhovět návrhu na spojení řízení, jelikož o kasační stížnosti
proti usnesení městského soudu ze dne 23. 2. 2016, č. j. 6 A 154/2015 – 26, bylo již rozhodnutu
rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2016, č. j. 10 As 54/2016 – 11, a o kasační
stížnosti proti usnesení městského soudu ze dne 23. 2. 2016, č. j. 6 A 181/2015 – 20, bylo
rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2016, č. j. 10 As 55/2016 – 11.
IV. Závěr
[15] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch
neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevnikly.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. června 2016
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu