ECLI:CZ:NSS:2016:9.AZS.21.2016:35
sp. zn. 9 Azs 21/2016 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: D. V. S.,
zast. Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů
1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 8. 2013, č. j. MV - 53288-4/SO/sen-2013,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6.
1. 2016, č. j. 15 A 100/2013 – 49,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v rací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 27. 1. 2016 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované specifikovanému v záhlaví. Tímto
rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky, ze dne 9. 2. 2013, č. j. OAM – 33084-22/DP-2012, a toto rozhodnutí
potvrdila. Stěžovateli jím nebyla prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu dle
§44a odst. 3 s odkazem na §35 odst. 3, §37 odst. 2 písm. b) a §56 odst. 2 písm. a) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění účinném pro posuzovanou věc, neboť nesplňoval podmínku trestní zachovalosti dle
§174 odst. 1 téhož předpisu.
[2] Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení, domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Jelikož se jí tedy zpochybňuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu, zákon stanoví poměrně
přísně její obsahové náležitosti. Podle §106 odst. 1 ve spojení s §37 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí stěžovatel
v kasační stížnosti uvést, z jakého důvodu napadá rozhodnutí soudu a co navrhuje (specifikovat
žalobní petit).
[3] Kasační stížnost ze dne 27. 1. 2016 uvedené náležitosti neobsahovala, neboť v ní bylo
pouze uvedeno, že proti rozsudku krajského soudu podává stěžovatel prostřednictvím svého
zástupce kasační stížnost, kterou zástupce odůvodní ve lhůtě do 15 dnů.
[4] Podle §106 odst. 3 s. ř. s. nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání,
musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl
stěžovatel vyzván k doplnění podání. Neodstranění nedostatků kasační stížnosti představuje
z výše uvedených důvodů vadu, pro kterou není možné v řízení o kasační stížnosti dále
pokračovat.
[5] Usnesením ze dne 1. 2. 2016, č. j. 9 Azs 21/2016 - 17, vyzval soud stěžovatele, aby
ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o důvody,
pro které napadá v záhlaví označený rozsudek krajského soudu a uvedl, co navrhuje (petit).
Zároveň ho poučil o tom, že nebudou-li v uvedené lhůtě odstraněny tyto vady kasační stížnost,
soud ji podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. odmítne.
[6] Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván
k doplnění kasační stížnosti, bylo doručeno jeho zástupci dne 3. 2. 2016. Poslední den lhůty
k doplnění náležitostí kasační stížnosti připadl na 3. 3. 2016. Požadované odůvodnění kasační
stížnosti však nebylo soudu v této lhůtě doručeno.
[7] Výzvě k doplnění náležitostí kasační stížnosti tedy nebylo ve lhůtě stanovené podle §106
odst. 3 s. ř. s. vyhověno. Při tom platí, že lhůtu lze k včasné a důvodné žádosti stěžovatele
prodloužit, v daném případě však k žádnému prodloužení stanovené lhůty nedošlo a ani dojít
nemohlo, neboť o něj nebylo požádáno.
[8] Soud proto uzavírá, že kasační stížnost postrádá základní náležitosti stanovené zákonem
a pro tento nedostatek není možné v řízení o ní pokračovat. Jelikož stěžovatel nevyhověl výzvě
ve stanovené lhůtě, nezbylo soudu než kasační stížnost odmítnout v souladu s §37 odst. 5
ve spojení s §120 s. ř. s. bez věcného projednání.
[9] O nákladech řízení rozhodl v souladu s §60 odst. 3 a §120 s. ř. s., podle kterých nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[10] Podle ustanovení §10 odst. 3, věty třetí, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut,
soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení
zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovateli.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu