ECLI:CZ:NSS:2016:APRK.31.2016:65
sp. zn. Aprk 31/2016 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Bc. J. T., .
proti žalované: Vysoká škola ekonomická, se sídlem nám. Winstona Churchilla 4, Praha 3,
o žalobě proti nezákonnému zásahu vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 10 A 202/2015, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §
174a zákona č. 6/2002 Sb.
takto:
I. Městský soud v Praze je po v i ne n rozhodnout ve věci u něj vedené
pod sp. zn. 10 A 202/2015 nejpozději ve lhůtě do 31. 12. 2016.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
[1] Návrhem ze dne 7. 11. 2016, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 10. 11. 2016,
se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu
dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech
a soudcích“). Po Nejvyšším správním soudu se navrhovatel domáhal toho, aby Městskému soudu
v Praze (dále jen „městský soud“) byla určena lhůta pro vydání rozhodnutí o navrhovatelově
žalobě, o níž se před městským soudem vede řízení pod sp. zn. 10 A 202/2015.
[2] Navrhovatel uvedl, že dne 13. 12. 2015 u městského soudu podal žalobu
proti nezákonnému zásahu žalované. Přestože žaloba byla podána před více než 10 měsíci,
městský soud o ní stále meritorně nerozhodl, přestože dle §56 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), mají být žaloby
proti nezákonnému zásahu projednávány a rozhodovány přednostně.
[3] Pro navrhovatele má včasné rozhodnutí věci velký význam, jelikož do doby rozhodnutí
nemůže vykonávat funkci člena akademického senátu. Již nyní uplynula téměř polovina
funkčního období a v případě dalších průtahů se v důsledku skončení funkčního období žaloba
může stát dokonce bezpředmětnou.
[4] Městský soud návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu Nejvyššímu
správnímu soudu postoupil, aniž by k němu připojil své vyjádření ve smyslu §174a odst. 3, věty
první, zákona o soudech a soudcích.
II. Podstatný obsah spisu městského soudu
[5] Městský soud dne 16. 12. 2015 obdržel žalobu, kterou podal navrhovatel a dalších
9 žalobců. V žalobě se domáhali, aby městský určil, že zásah žalované „spočívající v odepření možnosti
Bc. Jiřího Trumpeše vykonávat funkci člena Akademického senátu Vysoké školy ekonomické v Praze, získanou
ve volbách do tohoto orgánu v roce 2015, byl nezákonný“, a aby městský soud zakázal žalované
pokračovat v takto vymezeném zásahu. Dále se domáhali, aby městský soud určil, že zásah
žalované „spočívající v umožnění vykonávat funkci předsedy a místopředsedů Akademického senátu Vysoké
školy ekonomické v Praze na základě voleb konaných na zasedání dne 12. 10. 2015 byl nezákonný“,
a aby městský soud takový zásah zakázal. Za žalobu byl zaplacen jeden soudní poplatek ve výši
2000 Kč, a to vylepením kolků.
[6] Usneseními ze dne 4. 1. 2016 městský soud vyzval 9 žalobců, aby zaplatili soudní poplatek
za žalobu ve výši 2000 Kč. Současně žalobce přípisem ze dne 4. 1. 2016 informoval o tom,
který senát městského soudu bude věc projednávat a rozhodovat, a vyzval je k vyjádření,
zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání.
[7] Podáními doručenými městskému soudu dne 15. 1. 2016 a 18. 1. 2016 vzalo 9 žalobců
svou žalobu zpět (navrhovatel nebyl mezi žalobci, kteří vzali žalobu zpět). Následně městský
soud vydal usnesení ze dne 11. 2. 2016, č. j. 10 A 202/2015 - 46, jímž zastavil řízení o žalobě
ve vztahu k těm žalobcům, kteří svou žalobu vzali zpět.
[8] Přípisem ze dne 11. 2. 2016 městský soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě jednoho
měsíce vyjádřila k žalobě a aby zaslala relevantní písemnosti týkající se věci. Dále žalovanou
informoval o tom, který senát městského soudu bude věc projednávat a rozhodovat, a vyzval
ji k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaná své vyjádření k žalobě
doručila městskému soudu dne 9. 3. 2016 společně s dalšími listinami.
[9] Dne 24. 3. 2016 nahlédl navrhovatelův zástupce do soudního spisu a dne 7. 11. 2016 byl
městskému soudu doručen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, které je upravené
v §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu
z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání věci bez zbytečných
průtahů (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
[11] V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné
průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci,
v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup
existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou,
usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
[12] Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Nejvyšší správní soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení
lhůty k provedení procesního úkonu v souladu s §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích
zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci, význam předmětu
řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu.
[13] Ke složitosti věci, jakožto kritériu posuzování návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zmíněnému v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, Nejvyšší správní
soud poznamenává, že žalovaná zpochybňuje včasnost podání žaloby. V žalobě samé
je pak městskému soudu předložena k posouzení jediná stěžejní právní otázka, která se týká
vzniku či trvání mandátu člena akademického senátu. Nastolená právní otázka se vztahuje
k situaci, kterou navrhovatel v žalobě popisuje tak, že mezi volbami do akademického senátu
a počátkem funkčního období člena akademického senátu úspěšně ukončil své bakalářské
studium a do navazujícího studia na téže fakultě byl přijat až po začátku funkčního období člena
akademického senátu. K této stěžejní otázce se pak přimyká vedlejší otázka související s volbou
předsedy a místopředsedů akademického senátu za situace, kdy předseda byl zvolen rozdílem
jednoho hlasu, k čemuž navrhovatel namítá, že mu bylo nezákonně zabráněno v hlasování.
Dle náhledu Nejvyššího správního soudu jde o věc, která se svou složitostí nijak nevymyká
ani jedním směrem z rámce případů, které správní soudy řeší. To je dáno na jednu stranu úzkým
okruhem právních problémů a malým počtem podkladů, což je na druhou stranu vyváženo
nezvyklými skutkovými okolnostmi, z nichž spor vznikl.
[14] Význam věci spočívá v tom, že rozhodnutí městského soudu má pro navrhovatele
největší význam tehdy, bude-li vydáno před koncem funkčního období akademického senátu,
tj. před 12. 6. 2018.
[15] Pro nynější věc je podstatná úprava v §56 odst. 3 s. ř. s., dle níž soudy ve správním
soudnictví projednávají a rozhodují přednostně mj. žaloby proti nezákonnému zásahu správního
orgánu. Navrhovatel přitom podal k městskému soudu žalobu proti nezákonnému zásahu
správního orgánu.
[16] Nejvyšší správní soud konstatuje, že nutnost přednostního projednání a rozhodnutí věci
vyplývající z §56 odst. 3 s. ř. s. je určujícím požadavkem na postup soudu, a to jednak z hlediska
rychlosti, s jakou je třeba činit přípravné úkony, jednak z hlediska délky řízení. Rychlost, s jakou
městský soud činil přípravné úkony, Nejvyšší správní soud hodnotí v rámci kritéria postupu
soudu zmíněného v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, celkovou délku řízení
pak na základě souhrnného hodnocení všech kritérií pro posouzení návrhu na určení lhůty
k provedení procesního úkonu.
[17] V postupu městského soudu lze shledat prodlevy neslučitelné s režimem přednostního
projednání žaloby. Ke dni 18. 1. 2016 obsahoval spis městského soudu zpětvzetí žaloby
od 9 z 10 žalobců. O zastavení řízení však městský soud rozhodl až dne 11. 2. 2016, tj. bezmála
měsíc poté, co mu byla zpětvzetí doručena. Takto dlouhou prodlevu Nejvyšší správní soud
nepovažuje v přednostní věci za adekvátní, jde-li o vydání právně jednoduchého usnesení
o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby.
[18] Současně Nejvyšší správní soud uvádí, že dne 18. 1. 2016 žalobci městskému soudu
vyjasnili, ke kterému z nich má přiřadit platbu soudního poplatku za žalobu (tj. že jde o platbu
soudního poplatku navrhovatelem, který svou žalobu nevzal zpět). K tomuto dni měl městský
soud k dispozici žalobu, která obsahovala obecné náležitosti dle §37 odst. 3 s. ř. s. a zvláštní
náležitosti pro zásahovou žalobu dle §84 odst. 3 s. ř. s., měl doloženou plnou moc udělenou
navrhovatelem jeho zástupci a byl uhrazen soudní poplatek. Za této situace není ze spisu zřejmé,
proč městský soud v přednostní věci prodléval až do 11. 2. 2016 (tj. téměř celé 4 týdny)
s vyzváním žalované k vyjádření k žalobě, předložení relevantních materiálů a sdělení,
zda žalovaná souhlasí s rozhodnutím bez jednání.
[19] Městskému soudu trvalo téměř 3 měsíce (od 16. 12. 2015, kdy mu byla doručena žaloba,
do 9. 3. 2016, kdy obdržel vyjádření a písemné podklady od žalované), aby učinil přípravné úkony
nutné k rozhodnutí věci. Dle hodnocení Nejvyššího správního soudu doba téměř 3 měsíců
přesahuje přiměřenou dobu k učinění přípravných úkonů v přednostní věci, kde účastníci
reagovali na výzvy soudu v určených lhůtách (v určené sedmidenní lhůtě k zaplacení soudního
poplatku 9 žalobců soudu doručilo zpětvzetí žaloby a žalobci též soudu vyjasnili, ke komu má být
přiřazena platba soudního poplatku kolky na žalobě; žalovaná městskému soudu zaslala vyjádření
a listinné podklady v určené měsíční lhůtě). Přibližně polovina uvedené doby téměř 3 měsíců
uběhla z důvodu prodlevy, kterou městský soud činil mezi jednotlivými svými úkony.
[20] Samotní účastníci řízení délku řízení negativně ovlivnili jen v souvislosti s tím,
že za všechny žalobce nebyl zaplacen soudní poplatek, a městský soud tak musel činit patřičné
výzvy k zaplacení soudního poplatku. Jinak účastníci, kteří včas reagovali na výzvy soudu, k délce
řízení negativně nepřispěli. Skutečnosti, že učinění přípravných úkonů trvalo téměř tři měsíce,
zapříčinil v převážné míře sám městský soud.
[21] Za nepřijatelné pak Nejvyšší správní soud považuje skutečnost, že od 9. 3. 2016,
tj. od obdržení vyjádření a podkladů od žalované, městský soud ve věci neučinil žádný úkon.
Tuto skutečnost jen dokresluje to, že doložku právní moci na usnesení ze dne 11. 2. 2016,
jímž bylo ve vztahu k 9 žalobcům zastaveno řízení, městský soud vyplnil až dne 7. 11. 2016,
ačkoli usnesení nabylo právní moci již dne 17. 2. 2016. Mezi 9. 3. 2016 a 7. 11. 2016 uplynulo
bezmála 8 měsíců, po které městský soud v přednostní věci nejenže nevydal rozhodnutí,
ale ani nevykonal všechny přípravné úkony před rozhodnutím (zaslání vyjádření žalované
k žalobě navrhovateli).
[22] Nejvyšší správní soud konstatuje, že ke dni 7. 11. 2016, kdy městský soud obdržel návrh
na určení lhůty k provedení procesního úkonu, řízení o zásahové žalobě, která se projednává
a rozhoduje v přednostním režimu, trvalo již bezmála 11 měsíců (od 16. 12. 2015). Téměř
8 měsíců z toho (od 9. 3. 2016 do 7. 11. 2016) městský soud ve věci nevykonal žádný úkon
a ve věci po tuto dobu nerozhodl. I se samotným činěním přípravných úkonů městský soud
prodléval (viz bod [19] shora). Průměrná složitost věci svědčí o tom, že rozhodnutí bylo jistě
možno vydat ještě před uplynutím 8 měsíců po vykonání všech přípravných úkonů.
Ani z hlediska významu věci pro navrhovatele s důrazem na přednostní režim projednání žaloby
či postupu účastníků, kteří délku řízení negativně ovlivnili jen nezaplacením soudního poplatku
spolu s podáním žaloby, nelze délku řízení téměř 11 měsíců považovat za únosnou.
[23] Nejvyšší správní soud uvádí, že již ke dni 7. 11. 2016, kdy městský soud obdržel návrh
na určení lhůty, řízení o žalobě vykazovalo jasné známky nedůvodných průtahů. Je zjevné,
že městský soud žalobu neprojednával přednostně, jak to stanoví §56 odst. 3 s. ř. s.,
když o žalobě po dobu téměř 8 měsíců nerozhodl, a to v řízení, které ke dni 7. 11. 2016 trvalo
bezmála 11 měsíců.
[24] Za této situace se Nejvyšší správní soud pozastavuje nad postupem městského soudu,
který po obdržení návrhu na určení lhůty nevolil postup spočívající v provedení všech úkonů,
k nimž dle navrhovatele dochází k průtahům, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení návrhu,
jak to umožňuje §174a odst. 3, věta druhá, zákona o soudech a soudcích. Místo toho městský
soud návrh na určení lhůty předložil Nejvyššímu správnímu soudu k posouzení. Jinými slovy:
městský soud ani ve lhůtě 30 dnů od obdržení návrhu zřejmě ve věci nehodlal vydat rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud nerozumí důvodům, které městský soud k takovému postupu vedly.
Městský soud je ostatně ani neobjasnil, když k návrhu na určení lhůty nepředložil své vyjádření
ve smyslu §174a odst. 3, věty první, s. ř. s.
[25] Nejvyšší správní soud o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu rozhoduje
dle skutkového stavu, který tu je v době jeho rozhodování. Jak bylo výše uvedeno, již ke dni
7. 11. 2016 bylo zjevné, že ve věci dochází k průtahům. Tím spíše je nutno konstatovat, že ke dni
vydání tohoto usnesení, jímž se městskému soudu určuje lhůta k provedení procesního úkonu,
dochází v řízení před městským soudem vedeném pod sp. zn. 10 A 202/2015 k průtahům.
[26] Nejvyšší správní soud proto městskému soudu určil lhůtu do 31. 12. 2016, v níž je nutno
vydat rozhodnutí, jímž se končí řízení o žalobě vedené pod sp. zn. 10 A 202/2015. Při určování
délky této lhůty byl Nejvyšší správní soud veden zájmem na tom, aby městský soud dostal
přiměřený časový prostor k pečlivé přípravě rozhodnutí a případnému nařízení jednání,
bude-li jednání nařizovat.
IV. Náklady řízení
[27] Náklady řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který byl úspěšný,
hradí stát. Navrhovateli žádné náklady v tomto řízení nevznikly, Nejvyšší správní soud proto
rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu