ECLI:CZ:NSS:2016:KONF.2.2016:9
sp. zn. Konf 2/2016 - 9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie
Žiškové, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla
Simona, rozhodl o návrhu Krajského soudu v Ostravě na rozhodnutí kompetenčního sporu
mezi ním a Vrchním soudem v Olomouci a dalších účastníků sporu vedeného u Krajského
soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 13/2016, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého
telekomunikačního úřadu ze dne 16. 6. 2015, čj. ČTÚ-45 214/2014-603: žalobce Ing. J. S.,
a žalovaného Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 22 A 13/2016, o žalobě proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu
ze dne 16. 6. 2015, čj. ČTÚ-45 214/2014-603, je soud v občanském soudním
řízení.
II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2015, čj. Ncp 591/2015 - 25,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 28. 1. 2016 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Krajský soud v Ostravě domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor
o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. b) zákona o některých kompetenčních sporech, který vznikl
mezi ním a Vrchním soudem v Olomouci ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod
sp. zn. 22 A 13/2016 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního
úřadu ze dne 16. 6. 2015 označenému v záhlaví tohoto usnesení.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Český telekomunikační úřad vydal dne 30. 5. 2014 rozhodnutí čj. ČTÚ-137 480/2011-638/XI.
podle §10 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických
komunikacích), kterým vyhověl návrhu společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. (dále jen
„poskytovatelka“) a uložil žalobci povinnost uhradit dlužnou cenu za poskytnutou službu
elektronických komunikací v celkové výši 1 377,50 Kč s příslušenstvím. Předseda Rady Českého
telekomunikačního úřadu následně v rozkladovém řízení rozhodl tak, že rozhodnutí Českého
telekomunikačního úřadu v části změnil a ve zbytku rozklad zamítl.
Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu označené v záhlaví tohoto
usnesení napadl žalobce žalobou podle §244 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“).
Okresní soud v Novém Jičíně měl za to, že není k projednání věci věcně příslušný,
neboť se jedná o spor v oblasti veřejné správy. Věc proto dle §104a odst. 2 o. s. ř. předložil
Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Vrchní soud usnesením
ze dne 16. 12. 2015, čj. Ncp 591/2015 - 25, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí předložené
věci je „příslušný krajský soud (§3 odst. 1 zákona č. 160/2002 Sb.)“ a věc tomuto soudu k dalšímu
řízení postoupil. Toto usnesení neobsahovalo žádné odůvodnění (§169 odst. 2 o. s. ř.).
Krajský soud v Ostravě rozhodující ve správním soudnictví následně podal návrh
zvláštnímu senátu na zahájení řízení o záporném kompetenčním sporu. Uvedl, že rozhodnutím
Českého telekomunikačního úřadu byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanou částku
za poskytnuté služby elektronických komunikací. Projednávaný spor má soukromoprávní
charakter, neboť jeho předmětem jsou práva a povinnosti poskytovatelky služeb elektronických
komunikací a žalobce jako účastníka. Český telekomunikační úřad tedy podle krajského soudu
rozhodoval v soukromoprávní věci. Krajský soud se proto domníval, že není k projednání věci
věcně příslušný.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi Vrchním soudem v Olomouci rozhodujícím
v občanském soudním řízení a Krajským soudem v Ostravě rozhodujícím ve věcech správního
soudnictví se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Nastalá situace je procesně atypická. Obvyklým postupem (a v souladu se zákonem)
měl Okresní soud v Novém Jičíně řízení zastavit dle §104b odst. 1 o. s. ř. Současně
měl poučit žalobce o možnosti podat proti rozhodnutí správního orgánu žalobu u soudu
ve správním soudnictví. Okresní soud však namísto toho podle §104a odst. 2 o. s. ř. předložil
věc nadřízenému vrchnímu soudu. Patrně si při tomto postupu neuvědomil, že tento institut
předložení nadřízenému soudu míří pouze na rozhodování vrchního soudu v otázkách věcné
příslušnosti v rámci soudů jednajících v občanském soudním řízení.
I přesto je dána pravomoc zvláštního senátu. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci
je zřejmé, že jím tento soud popřel pravomoc soudů v občanském soudním řízení dle části páté
věc rozhodnout. Z výroku usnesení vrchního soudu zřejmá jeho jednoznačná vůle vyslovit
nedostatek pravomoci soudů rozhodujících v občanském soudním řízení. Nadto, v případě takto
jasně vyjádřené vůle soudu popřít svoji pravomoc rozhodnout by bylo vrácení věci k formálně
bezchybnému popření své pravomoci proti smyslu a poslání zvláštního senátu fakticky vzniklé
kompetenční spory co nejrychleji rozhodnout a předat věc soudu s pravomocí jednat a vydat
rozhodnutí.
Po postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě rozhodujícímu ve správním soudnictví
tento soud následně popřel svou pravomoc rozhodnout věc. Vrchní i krajský soud tedy
materiálně popřely pravomoc civilní i správní větve soudní soustavy vydat rozhodnutí v totožné
věci individuálně určených účastníků (§1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech).
Ve věci se proto jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí
je povolán zvláštní senát zákonem o rozhodování některých kompetenční sporů.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. „[v] občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné
právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují
o nich jiné orgány“. Tímto jiným orgánem je v případech, které stanoví zákon o elektronických
komunikacích a původně zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších
zákonů (dále jen „zákon o telekomunikacích“), také Český telekomunikační úřad. Tomu
tak byla svěřena nejen pravomoc rozhodovat ve věcech veřejného práva, ale také v některých
věcech práva soukromého.
Jen z toho, že rozhodl Český telekomunikační úřad, nelze ještě určit, zda o žalobě proti
rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu rozhodují soudy v občanském soudním řízení
či soudy správní. Vždy je totiž nutné rozlišovat, zda tento správní orgán rozhodoval
v soukromoprávní věci nebo ve věci veřejnoprávní, tedy určit charakter konkrétního rozhodnutí
a porušení povinnosti. Při určování příslušnosti je zvláštní senát také zcela zásadně omezen
již zmiňovaným §7 odst. 1 o. s. ř., protože zákon o elektronických komunikacích představuje
výjimku z pravidla, že o soukromoprávních sporech rozhodují soudy v nalézacím řízení.
Výše uvedené závěry jsou zřejmé i z dosavadní rozhodovací praxe zvláštního senátu
a Nejvyššího správního soudu, které při rozhodování o pravomoci či věcné příslušnosti charakter
rozhodnutí správního orgánu rozlišovaly. Zvláštní senát tak například v usnesení ze dne
18. 9. 2007, čj. Konf 23/2006 - 6, vyslovil, že „rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o přidělení
čísel (§69 a násl. zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích) a navazující rozhodnutí o poplatcích
za přidělení čísla (§75 téhož zákona) je veřejnoprávní regulací v oblasti správy čísel. Rozhodnout o žalobě
proti rozhodnutí o poplatcích náleží soudu ve správním soudnictví“.
Opačný závěr - vyplývající z rozdílného charakteru rozhodnutí - vyslovil Nejvyšší správní
soud v usnesení ze dne 30. 9. 2003, čj. 6 A 60/2000 - 46: „Rozhodnutí správního orgánu vydané
na základě §8 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, je rozhodnutím v soukromoprávní věci,
neboť předmětem rozhodnutí je spor mezi uživatelem a poskytovatelem telekomunikační služby o plnění
za poskytnuté služby, tj. spor o povinnosti uživatele platit za poskytnuté telefonní služby úhradu v rozsahu tehdy
stanoveném Telefonním řádem a o oprávnění poskytovatele telefonních služeb jen v takto stanoveném rozsahu
úhradu požadovat. Sama skutečnost, že řízení je regulováno správním řádem, nemá pro posouzení
soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru věci význam, neboť všechny orgány veřejné správy, jejichž
rozhodnutí se projednávají podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném
od 1. 1. 2003, se v procesních otázkách řídí právními předpisy veřejného práva“. Na těchto závěrech nic
nemění ani následná změna právní úpravy, jak zvláštní senát již zopakoval také např. v usnesení
ze dne 26. 7. 2011, čj. Konf 25/2011 - 8, a usnesení ze dne 23. 1. 2012, čj. Konf 78/2011 - 6.
V nyní posuzovaném případě proto musel zvláštní senát zjistit, zda rozhodoval Český
telekomunikační úřad v soukromoprávní či veřejnoprávní věci. Z napadeného rozhodnutí
správního orgánu zvláštní senát zjistil, že se řízení týkalo nezaplacených vyúčtování za poskytnuté
služby elektronických komunikací ve výši 1 377,50 Kč s příslušenstvím. Správní orgán
v rozhodnutí rozvedl, že žalobce neplatil vyúčtované částky za použití telefonní stanice. Český
telekomunikační úřad svou příslušnost k rozhodnutí sporu vyvozoval z §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích, který stanoví, že tento úřad rozhoduje spory mezi osobou
vykonávající komunikační činnost na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně
druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených
zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě.
Při posuzování charakteru rozhodnutí lze odkázat na závěry, které vyslovil Nejvyšší
správní soud v usnesení ze dne 30. 9. 2003, čj. 6 A 60/2000 - 46: „jde o povinnost plnění za poskytnuté
služby, tedy o povinnost uživatele platit za poskytnuté telefonní služby úhradu v rozsahu tehdy stanoveném
Telefonním řádem (tj. měsíční základní sazby a hovorného) a o oprávnění poskytovatele telefonních služeb jen
v takto stanoveném rozsahu úhradu požadovat; řízení o takovém právu je proto třeba považovat za věc spadající
do práva soukromého. I když otázky řízení se řídí obecnými předpisy správního řízení, rozhodující význam
pro posouzení charakteru věci je právo hmotné, nikoliv právo procesní, neboť v případě věcí projednávaných
podle novelizované části páté o. s. ř. jde vždy o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních otázkách
řídí právními předpisy veřejného práva“. Právní názor vyslovený v tomto usnesení lze použít i v nyní
posuzované věci. Český telekomunikační úřad rozhodoval o nezaplacených částkách
za poskytnuté služby elektronických komunikací. Jednalo se o spor o povinnosti účastníka
k zaplacení ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací vyplývající ze smlouvy mezi
osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem. Právní vztah mezi těmito subjekty vznikl
na základě smlouvy a žádosti o poskytování služeb elektronických komunikací, mezi subjekty
proto nelze shledat vztah podřízenosti a nadřazenosti. Účastník byl seznámen s podmínkami,
za kterých byla služba o elektronických komunikacích poskytována, a dobrovolně na tyto
podmínky přistoupil. Protože byly naplněny požadavky stanovené v §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích, mohl ve věci rozhodovat správní orgán. Protože také nelze
zpochybnit, že platba nezaplacených částek za poskytnuté služby elektronických komunikací
je soukromoprávním nárokem, byl správní orgán příslušný k tomu, aby vydal rozhodnutí
o soukromoprávní věci.
K otázce charakteru rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu lze tedy uzavřít,
že tento správní orgán rozhodoval spor, který měl soukromoprávní povahu, protože se jednalo
o platbu nezaplacených částek za poskytnuté služby elektronických komunikací. O žalobě
proti rozhodnutí byl proto příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení podle
části páté o. s. ř.
Zvláštní senát proto uzavírá, že k projednání a rozhodnutí žaloby proti rozhodnutí
předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu týkajícího se nezaplacených plateb
za poskytnuté služby elektronických komunikací je příslušný soud v občanském soudním řízení
podle části páté o. s. ř. Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci
je dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení (§5 odst. 1 zákona o některých
kompetenčních sporech).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech současně
s rozhodnutím sporu zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou
pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí
ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní
senát zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci 16. 12. 2015, čj. Ncp 591/2015 - 25.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o některých
kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy Vrchní soud v Olomouci
znovu posoudí věc, která mu byla předložena Okresním soudem v Novém Jičíně a to včetně
své pravomoci rozhodovat postupem podle §104a o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. června 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu