ECLI:CZ:NSS:2016:KONF.35.2015:8
sp. zn. Konf 35/2015 - 8
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Okresního soudu Praha - západ na rozhodnutí kompetenčního sporu
mezi ním a Městským soudem v Praze a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu
Praha - západ pod sp. zn. 6 C 45/2015, o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 29. 4. 2014, čj. 42000/002762/14/010/NT: žalobce Ing. P. B., MBA,
zastoupený Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem se sídlem Panská 1, Praha 1, a žalovaná Česká
republika – Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 22. 12. 2015 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Okresní soud Praha - západ domáhal, aby zvláštní senát rozhodl
spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. b) zákona o některý ch kompetenčních sporech,
který vznikl mezi ním a Městským soudem v Praze ve věci vede né u tohoto soudu
pod sp. zn. 6 C 45/2015 o žalobě proti rozhodnutí žalované označenému v záhlaví tohoto
usnesení.
Z předloženého podání a jeho příloh vyplynulo, že Pražská správa sociálního
zabezpečení vydala dne 20. 2. 2014 rozhodnutí čj. 42013//180-6203-2.1.2012-20/14-RN-Sch/5,
kterým žalobci uložila povinnost uhradit regresní náhradu ve výši 267 520 Kč. Žalovaná
napadeným rozhodnutím ze dne 29. 4. 2014 zamítla odvolání žalobce a rozhodnutí Pražské
správy sociálního zabezpečení potvrdila.
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí
žalované v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud usnesením ze dne
16. 7. 2014, čj. 4 Ad 22/2014 - 11, žalobu odmítl. V odůvodnění usnesení odkázal na rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2014, čj. 4 Ads 100/2013 - 26, a na jeho základě
měl za to, že rozhodnutí žalované o regresní náhradě je rozhodnutím o věci, která vyplývá
ze vztahů soukromého práva. Žalobce se tedy dle městského soudu měl proti rozhodnutí
žalované bránit žalobou v občanském soudním řízení.
Žalobce proto podal žalobu podle §244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení,
Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který ji následně postoupil pro svou místní nepříslušnost
Okresnímu soudu Praha - západ.
Okresní soud Praha - západ podal zvláštnímu senátu návrh na zahájení řízení
o záporném kompetenčním sporu. Nesouhlasil s unesením Městského soudu v Praze. S odkazem
na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 12. 3. 2015, čj. Konf 8/2014 - 25, měl za to, že náhradový
vztah podle §126 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, má veřejnoprávní povahu.
Rozhodnutí správního orgánu tak má přezkoumávat soud ve správním soudnictví.
Zvláštní senát dále z rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu zjistil, že žalovaná
proti usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby ve správním soudnictví podala kasační
stížnost. Nejvyšší správní soud o ní rozhodl rozsudkem ze dne 7. 5. 2015, čj. 7 Ads 165/2014 - 21,
kterým usnesení městského soudu zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.
V odůvodnění odkázal na zmiňované rozhodnutí zvláštního senátu čj. Konf 8/2014 - 25.
Městský soud v Praze tedy dále pokračoval v řízení o podané žalobě. Vyzval žalobce
k zaplacení soudního poplatku. Protože jej žalobce nezaplatil, městský soud usnesením ze dne
22. 7. 2015, čj. 4 Ad 22/2014 - 32, řízení zastavil. Nejvyšší správní soud poté rozhodnutím ze dne
30. 9. 2015, čj. 7 Ads 213/2015 - 20, zamítl kasační stížnost žalobce proti tomuto usnesení.
Zvláštní senát se nejprve zabýval podmínkami, za nichž může věc projedn at a rozhodnout
o ní.
Vznikne-li kladný nebo záporný kompetenční spor o pravomoc nebo věcnou příslušnost
k vydání rozhodnutí, rozhodne zvláštní senát o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené
v návrhu na zahájení řízení. Kladným kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 zákona
o některých kompetenčních sporech spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat
rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno
pravomocné rozhodnutí. Záporný kompetenční spor dle téhož ustanovení nastává tehdy, jestliže
v totožné věci individuálně určených účastníků strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí.
Stranami kompetenčního sporu jsou dle §1 odst. 1 zákona o některých kompetenčních
sporech buď soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
nebo soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Okresní soud v návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu usuzuje na existenci
záporného kompetenčního sporu. Existence záporného kompetenčního sporu či kladného
kompetenčního sporu je podmínkou pro to, aby zvláštní senát mohl rozhodnout o tom,
kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené v návrhu na zahájení řízení.
Protože zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkovéh o a právního
stavu existujícího ke dni, kdy o věci rozhoduje (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS),
je rozhodné nejen to, že kompetenční spor vznikl, ale také to, že trvá ke dni jeho rozhodování
zvláštním senátem.
Podmínka vzniku kompetenčního sporu však v daném případě nebyla splněna ani v době
podání návrhu a není splněna ani nyní v době rozhodování zvláštního senátu. Ačkoli městský
soud původně popřel svou pravomoc rozhodovat ve správním soudnictví, jeho rozhodnutí
později Nejvyšší správní soud zrušil. V souladu s rozhodnutím zvláštního senátu
čj. Konf 8/2014 - 25 zavázal městský soud právním názorem, že správní soudy, v dané věci tedy
Městský soud v Praze, mají pravomoc ve věci rozhodnout. Městský soud následně byl připraven
věc projednat a meritorně o ní rozhodnout. To, že k vydání rozhodnutí o věci samé
pro nedostatek procesní aktivity žalobce (nezaplacení soudního poplatku) nedošlo, není
pro posouzení existence kompetenčního sporu rozhodné. V době řízení o návrhu na rozhodnutí
kompetenčního sporu tu tedy chybělo rozhodnutí, jímž by jedna strana kompetenčního sporu
(soud rozhodující ve správním soudnictví) popřela svou pravomoc ve věci rozhodnout.
V souladu se shora uvedeným je nepochybné, že v souzené věci v době podání návrhu
na rozhodnutí kompetenčního sporu ani v době řízení o něm nevznikl kompetenční spor,
k jehož řešení by byl povolán zvláštní senát (srov. také rozhodnutí zvláštního sen átu ze dne
3. 11. 2005, čj. Konf 29/2005 - 23). Zvláštní senát proto pro nesplnění podmínek řízení
o kompetenčním sporu návrh odmítl, a to za přiměřeného použití §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
ve spojení s §4 zákona o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát nemohl postupovat ani podle §5 odst. 3 zákona o některých
kompetenčních sporech, který mu ukládá zrušit rozhodnutí, jímž strana kompetenčního sporu
nesprávně popřela svou pravomoc, neboť takové rozhodnutí tu již není.
Okresní soud Praha-západ nyní při zkoumání podmínek řízení bude postupovat
podle §104b o. s. ř. (ustanovení §104c o. s. ř. na danou věc již nedopadá); ve svém rozhodnutí
současně vhodným způsobem upraví poučení o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí
správního orgánu ve správním soudnictví (§104b odst. 1 druhá věta o. s. ř.), neboť v souzené
věci taková žaloba podána byla a ve správním soudnictví již byla p rojednávána; případný osud
nově uplatněné žaloby ve správním soudnictví by však byl předurčen tím, že takováto žaloba
již byla ve správním soudnictví projednávána.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 1. března 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu