ECLI:CZ:NSS:2016:NA.270.2016:23
sp. zn. Na 270/2016 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové ve věci navrhovatele: J. B., o návrhu
ze dne 24. 10. 2016, aby Nejvyšší správní soud vydal rozsudek, ve kterém zruší usnesení
Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 6. 2016, č. j. 22 EXE 3818/2012 - 239 a současně
rozhodl o advokátovi pro zastupování ve věci dovolání, doporučil Okresnímu soudu v Šumperku
neprodlené postoupení dovolání Nejvyššímu soudu ČR a zahájil kárné řízení s Bc. O. K., Dis.,
vyšším soudním úředníkem Okresního soudu v Šumperku, a JUDr. Martinem Vychopeněm,
předsedou České advokátní komory, a JUDr. Irenou Schejbalovou, ředitelkou pobočky ČAK
v Brně,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 25. 10. 2016 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání navrhovatele,
označené jako „Kasační stížnost proti usnesení soudu v Šumperku č. j. 22 EXE 3818/2012 - 239 ze dne
29. 6. 2016“. V tomto podání se navrhuje, aby Nejvyšší správní soud „vydal rozsudek, ve kterém zruší
usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 6. 2016, č. j. 22 EXE 3818/2012 – 239 a současně
rozhodl o advokátovi pro zastupování ve věci dovolání, doporučil Okresnímu soudu v Šumperku neprodlené
postoupení dovolání Nejvyššímu soudu ČR a zahájil kárné řízení s Bc. O. K., Dis., vyšším soudním úředníkem
Okresního soudu v Šumperku, JUDr. Martinem Vychopeněm, předsedou České advokátní komory, a JUDr.
Irenou Schejbalovou, ředitelkou pobočky ČAK v Brně.“ Napadeným usnesením Okresní soud
v Šumperku zamítl návrh ze dne 25. 2. 2016 na ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
Dle ustanovení §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění
(dále jen „s. ř. s.“) je kasační stížnost „opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná
na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti
každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.“
Pravomoc soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví upravuje ustanovení
§4 odst. 1 s. ř. s. tak, že soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím
vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného
celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno
rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy,
(dále jen „správní orgán“), ochraně proti nečinnosti správního orgánu, ochraně před nezákonným
zásahem správního orgánu a kompetenčních žalobách. Dále pak dle §4 odst. 2 téhož zákona
ve správním soudnictví soudy rozhodují ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského
referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí, a o zrušení opatření obecné povahy
nebo jeho částí pro rozpor se zákonem. Dle §101e s. ř. s. pak soudy ve správním soudnictví
rozhodují též o návrzích na zrušení služebního předpisu.
Z uvedeného vyplývá, že shora označený návrh nemůže být kasační stížností, neboť
nesměřuje proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, nýbrž proti rozhodnutí
okresního soudu v občanském soudním řízení (§7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Navrhovatel se svým podání zejména domáhá
přezkoumání a zrušení napadeného usnesení, nicméně soudní řád správní neumožňuje žádnému
soudu v rámci soudní pravomoci správní přezkoumat rozhodnutí soudu vydané v rámci soudní
pravomoci civilní. Z tohoto důvodu pak v řízení, jež bylo tímto návrhem zahájeno, absentuje
procesní podmínka soudní pravomoci. K jinému než obdobnému závěru stran soudní pravomoci
pak nelze dospět ani v ohledu zbývajících částí návrhu; rozhodování o určení advokáta
k zastupování osoby v občanském soudním řízení nenáleží do pravomoci správních soudů, stejně
tak ani formulování pro futuro doporučení stran procesního postupu soudů v občanském soudním
řízení, či podávání kárných žalob směřujících proti funkcionářům České advokátní komory.
Dle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud
usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl, nebo o téže věci již řízení u soudu
probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo
přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Nedostatek soudní pravomoci jakožto obecné podmínky kteréhokoli soudního řízení
správního je nedostatkem neodstranitelným (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 4. 2009, č. j. 5 As 19/2009 – 48). Nejvyšší správní soud tak musel shora označený návrh
odmítnout s odkazem ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Jelikož Nejvyšší správní soud shledal neodstranitelný nedostatek podmínky řízení jakožto
důvod pro odmítnutí návrhu, nerozhodoval již o návrhu na ustanovení zástupce ani o žádosti
navrhovatele o osvobození od soudních poplatků.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť návrh byl
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2016
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu